Člověk představuje pro Zemi největší klimatickou zátěž. A byť to může znít cynicky, nemůže pro vlastní ekologickou bilanci udělat asi nic lepšího, než co nejdřív 'natáhnout bačkory'. Pravda ovšem je, že i mrtvé tělo představuje pro životní prostředí problém.

Pohřbení do země v rakvi zabírá především spoustu místa a z tlejícího těla se uvolňují nebezpečné chemické látky. Na druhé straně je ovšem třeba podotknout, že velké hřbitovy mohou skýtat trvalé útočiště různým druhům hmyzu a ptactva.

Problém je i při pohřbu žehem. Teplota v kremačních pecích dosahuje až 1200 stupňů Celsia, aby se lidské pozůstatky beze zbytku změnily v hromádku popela. Při kremaci tak vznikají skleníkové plyny, o dalších zplodinách nemluvě – navzdory přísným předpisům a filtraci.

Vedle zabírání půdy a negativního dopadu na klimatické změny je navíc třeba vzít v úvahu i další ekologickou zátěž, kterou představuje výroba rakví, náhrobků a podobně. O nových trendech v pohřebnictví, jako jsou bio, ekologické a kompletně rozložitelné rakve či urny, už byla řeč. A kdo chce ještě více přispět ke kvalitě životního prostředí i po své smrti, bude k tomu mít zřejmě již brzy příležitost.

Kompostování nebožtíků jako metoda budoucnosti

Společnost Recompose (někdejší Urban Death Project) v americkém Seattlu plánuje vybudovat celosvětově první kompostovací zařízení pro lidské pozůstatky. Pomocí zvláštních mikroorganismů by se z mrtvých měl během několika týdnů stát humus. Ten je podle expertů této společnosti velmi kvalitní a hodí se i na zahrádku.

S nápadem přišla designérka Katrina Spadeová a první "lidská kompostárna" by měla vzniknout do tří let. A jaké jsou výhody? Při kompostování se prakticky děje totéž jako při normálním pohřbení do země, jen mnohem rychleji. Zkompostováno bude ve zvláštním procesu vše, včetně kostí a zubů. Neorganické materiály, jako jsou umělé klouby, protézy končetin nebo kardiostimulátory, společnost ekologicky zlikviduje. Nová metoda kromě toho vyjde laciněji než klasický pohřeb. 

Společnost Recompose na svých stránkách zdůrazňuje, že lidé a životní prostředí u ní stojí nad ziskem. Po skončení procesu si mohou rodiny odnést symbolicky trochu hlíny ze svého nebožtíka, případně veškerou.

Službu zatím využít nelze, protože "zelené" pohřbívání ještě není zákonně povoleno. Politici ve státě Washington mu ale chtějí dát – doslova – zelenou: příslušné zákony (SB 5001 a HB 1162) už procházejí schvalovacím procesem.

A co etika?

Věc má ovšem i svou etickou stránku a hnojit drahým zesnulým kytky a zeleninu může být pro někoho zcela nepřijatelné. Pokud nás opustí blízká osoba, existují jistě důležitější věci, než je nějaká ekologická bilance.

Otázka také je, jak se k této metodě postaví třeba církve. I když ty už se smířily i s takovými věcmi, jako je pohřbívání nastojato nebo ve vícepatrových hrobech či výroba diamantů z popela zesnulých. Nehledě na to, že i sám papež František vyzývá k tomu, aby každý dle svých možností bojoval s globálním oteplováním.

Pohřeb je nicméně obřad, jímž vyjadřujeme úctu vůči zesnulému. Ta ještě jakž takž zůstává zachována, když jej spálí v peci, při zkompostování ale veškerá úcta mizí. Člověk je degradován na pouhou hmotu a hnojivo. Recompose nicméně tento argument odmítá a tvrdí, že nynější praxe pohřbů je zčásti historická konvence a zčásti jen produkt samotných pohřebních společností, pro které je to v první řadě byznys.

Bude-li nová metoda nakonec schválena, uchytí se a bude úspěšná, nepochybně se brzy dostane nejen do dalších amerických měst a států, ale i do Evropy. Proti tomu nelze nic namítat, ovšem pouze v případě, že se tento druh turbokompostování nebožtíků nestane kvůli šílení kolem ochrany klimatu a životního prostředí povinným pro všechny zesnulé. Pak by to byl už etický problém.