Před pár lety otřásly světem dva příběhy, které na první pohled nemají mnoho společného. Jeden vyprávěl o hollywoodském krasavci, jehož kariéra se slibně rozjížděla, a druhý o rockové hvězdě, která už roky provokovala dekadentními obrazy na pódiu. Armie Hammer a Marilyn Manson - dva muži, odlišní vzhledem, stylem i pověstí, ale spojení temnou nití obvinění z manipulace, násilí a sexuálních excesů.

Co stojí za tím, že se ženy ocitají ve vztazích, kde hranice souhlasu mizí? A proč právě muži obklopení slávou a mocí tak často přitahují i ty, které později popisují zkušenosti plné bolesti?

Armie Hammer: když se pohledný princ změní v noční můru

V lednu 2021 svět zaplavily screenshoty zpráv, které údajně pocházely z Hammerových účtů. Byly plné extrémních fantazií od drsných praktik BDSM až po kanibalistické narážky. „Chci tě vlastnit. Chci tě jíst,“ stálo v jedné z nich. Z anonymního účtu „House of Effie“ se během několika dní stal hlas ženy, která popsala čtyřletý vztah plný manipulace a psychického tlaku.

Hammer všechna obvinění znásilnění odmítl. Tvrdil, že šlo o konsensuální vztahy. Jenže psychologové upozorňují: souhlas není jen jedno „ano“. Je to proces, kdy druhá strana může kdykoli říct „ne“ beze strachu, že přijde o vztah, podporu nebo bezpečí. A právě tohle, podle odborníků, v příběhu Armieho Hammera selhalo.

LAPD případ vyšetřovala, ale nakonec obžalobu nevznesla pro nedostatek důkazů. Hammer přesto přiznal „toxické chování“ a mluvil o vlastním traumatu z dospívání, které mohlo mít vliv na jeho fantazie i vztahy. Přiznal, že byl jako teenager sexuálně zneužit a že se s tím nikdy pořádně nevyrovnal.

Marilyn Manson: když temné obrazy přestanou být jen pózou

„Bledý císař“ Marilyn Manson na pódiu vždy balancoval mezi uměním a šokem. Ale až když Evan Rachel Wood a další ženy odhalily, co se dělo za zavřenými dveřmi, začalo být zřejmé, že mnohé scény nebyly jen metaforou.

Wood popsala vztah jako pomalý proces „groomingu“, tedy manipulace, kdy se hranice posouvají nenápadně, dokud už oběť necítí, že má možnost odejít. V soukromí, tvrdí ženy, byly jeho hry bolestivé, jeho kontrola dusivá a jeho charismatická maska se proměnila v nástroj moci.

Další oběti, jako herečka Esmé Bianco, přidaly detaily o psychickém i fyzickém násilí. „Byla to směs slibů, kouzla a strachu,“ popsala. A právě to je podle psychologů klasický vzorec: slavný muž, obklopený obdivem a aurou génia, vytváří iluzi výjimečnosti. Partnerka pak snadno uvěří, že bolest je součástí „velkého příběhu“, který s ním žije.

Psychologie moci, charismatu a mlčení

Proč se ženy do takových vztahů dostávají a proč v nich zůstávají, i když cítí, že něco není v pořádku? Psychologové to vysvětlují jako souhru několika faktorů: charisma, nerovnováha moci a vnitřní nejistoty oběti.

• Charisma a sláva: slavný partner působí jako „vyšší bytost“. Žena se cítí vyvolená, že si ji vybral právě on. To samo o sobě oslabuje schopnost klást hranice.
• Syndrom zachránkyně: některé ženy věří, že muže „napraví“, že jejich láska dokáže zkrotit jeho temné démony. Odborníci varují, že to je nebezpečný omyl: sexuální preference a patologické vzorce chování se nemění vůlí druhého.
• Strach ze ztráty: mlčet o bolesti bývá jednodušší než riskovat odmítnutí. Ženy se bojí, že když vyjádří nesouhlas, muž je opustí a ony ztratí nejen partnera, ale i status, ochranu nebo iluzi výjimečnosti.

Kde končí fantazie a začíná zneužívání

Sexualita je rozmanitá a fantazie mohou být libovolně odvážné, dokud zůstávají hrou obou stran. V kultuře BDSM existuje jasné pravidlo: SSC - safe, sane, consensual (bezpečné, rozumné, konsensuální). Co bylo podle odborníků u Hammera i Mansona překročeno, je právě absence jednoznačného a trvalého souhlasu.

Jakmile fantazie přeroste v praxi, kde jeden partner trpí a nemá možnost se ozvat, přestává jít o „jiný styl sexuálního života“. Stává se z toho zneužívání a často i trestný čin.

Lekce z temných příběhů

Fenomén Hammer-Manson je víc než skandál bulváru. Je to zrcadlo, které ukazuje, jak snadno se charisma, sláva a moc mohou stát nástrojem manipulace. A také připomínka, že skutečný souhlas je víc než jedno vyslovené „ano“. Je to bezpečí, možnost kdykoli couvnout a jistota, že hranice budou respektovány.

Pro některé z žen, které promluvily, už bylo pozdě. Pro jiné je to začátek cesty k vlastnímu hlasu. A pro nás ostatní je to varování: nikdy neomlouvat násilí tím, že ho vydáváme za „jiný životní styl“.