„Smrt soudruha Ťiang Ce-minga představuje nesmírnou ztrátu pro naši stranu, armádu a lid,“ napsala ve společném dopise národu čínská komunistická strana, parlament, vláda a armáda. Ťianga dokument označuje za „vynikajícího vůdce, významného marxistu, státníka, vojenského stratéga, diplomata a osvědčeného komunistického bojovníka“.

Ťiang Ce-min se vedení Číny ujal v roce 1989 po krvavém potlačení prodemokratických demonstrací na pekingském náměstí Tchien-an-men a v čele komunistické strany zůstal do roku 2002. Do čínských dějin se zapsal především díky ekonomickým reformám; přivedl Čínu do Světové obchodní organizace (WTO) a umožnil soukromé podnikání. Za hranicemi ovšem Ťiang Ce-minovi zůstala nálepka tvrdého autoritářského vůdce.

Zvolení poměrně neznámého starosty Šanghaje Ťiang Ce-mina do nejvlivnější funkce generálního tajemníka komunistické strany v roce 1989 bylo překvapivé a bylo vnímáno jako přechodné. Ťiang se ale ve své roli osvědčil, vyvedl Čínu z mezinárodní izolace a země za jeho vlády zažila své nejdelší období hospodářského růstu.

Mezi roky 1993 a 2003 působil Ťiang rovněž jako prezident Číny a jeho vláda byla provázena i dalšími historickými okamžiky - v roce 1997 přešla britská kolonie Hongkong pod čínskou správu a Čína také v tomto období získala právo pořádat letní olympijské hry v roce 2008.

Čínská vláda ale i za Ťianga tvrdě pronásledovala všechny disidenty, kteří se odvážili zpochybnit monopol komunistické strany, nechávala uvěznit bojovníky za lidská práva a zakázala duchovní hnutí Fa-lun-kung, jež vnímala jako hrozbu.