Tomáš Garrigue Masaryk, zakladatel a první prezident Československa, se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Původně profesor filozofie z chudých poměrů, stal se jedním z nejvýznamnějších státníků Evropy. Po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 stál u zrodu nového státu a v čele Československa setrval až do roku 1935. Jeho intelekt, politická obratnost i skromnost mu vynesly přezdívku „tatíček Masaryk“. Dodnes je uctíván jako symbol demokracie a humanismu, obestřený až mytickou aurou. Nyní, téměř devadesát let po jeho smrti, čeká Českou republiku událost, která nemá obdoby: otevření záhadné obálky, údajně obsahující Masarykova poslední slova.

Poslední dny prezidenta a zrod tajemného dopisu

Od roku 1934 se Masaryk potýkal se zhoršujícím zdravím. Prodělal několik mrtvic, měl potíže s pamětí a řečí, dokumenty musel podepisovat razítkem. V prosinci 1935 proto abdikoval. Přesto dál přijímal návštěvy, diskutoval s přáteli a pokud mohl, účastnil se státních akcí.

Na začátku září 1937 se jeho stav náhle zhoršil. Po dalším záchvatu se zdálo, že naděje na zlepšení je mizivá – pak ale přišlo překvapivé uklidnění. „V pátek 3. září byl nemocný celý den při jasném vědomí, reagoval na otázky a mluvil,“ vzpomínal pracovník ČTK Augustin Novák. Právě tehdy měl Masaryk nadiktovat svému synovi Janovi dopis, jehož obsah nikdo z dnešních žijících lidí nezná. Definitivní zlom nastal 11. září. Ráno 12. září se přidal zápal plic a 14. září 1937 ve 3:29 ráno první prezident Československa zemřel. Obálku s jeho údajnými posledními slovy si u sebe ponechal Jan Masaryk.

Dramatická cesta obálky Evropou

Po smrti Jana Masaryka v březnu 1948, krátce po komunistickém puči, se dopis dostal k jeho tajemníkovi Antonínu Sumovi. Ten ho v rozbouřených časech propašoval z Československa. Do hry vstoupil i další tajemník, Lumír Soukup, který s aktovkou v ruce překročil hranice a obálku ukryl na Západě. Přežila tak druhou světovou válku, čtyři desetiletí komunistické diktatury a putovala mezi Británií, Francií a dalšími zeměmi.

zdroj: Profimedia.cz

Soukup a Sum uchovávali dokument desítky let. Soukup k masarykovským písemnostem přidal i další materiály, které získal od prezidentových dcer Alice a Olgy. Po jeho smrti v roce 1991 se archiv znovu dostal k Sumovi, který s ním zůstal v Československu. Ten byl v 50. letech komunisty vězněn za smyšlené obvinění, ale nakonec se stal tím, kdo 19. září 2005 předal archivářům zapečetěnou obálku. Na pečeť připsal, že má být otevřena až v roce 2025. Podle Suma obálka skutečně obsahuje poslední Masarykova slova, která ho prý při čtení silně znepokojila. Tvrdil, že je viděly i prezidentovy vnučky Anna a Herberta. Od té doby ale dokument nikdo další neotevřel.

Co skrývá obálka?

Spekuluje se o všem možném – od poselství národu přes osobní vzkaz rodině až po chybějící závěť. Někteří doufají v moudrá slova nebo varování před hrozbou z Ruska, jiní tipují recept na svíčkovou. Historici ale spíše očekávají útržky myšlenek těžce nemocného muže. „Nepravděpodobné je, že by šlo o skandální rodinné tajemství. To by Sum s vnučkami spíš zničili,“ upozorňuje historik Jiří Křesťan.

Až 19. září 2025 v Lánech obálka konečně praskne. Při ceremoniálu, kterého se zúčastní i prezident Petr Pavel, ji archiváři přečtou veřejnosti. Ať už půjde o filozofické poselství, útržky umírajícího nebo pouhé fragmenty vědomí, bude to okamžik, kdy se celá země na chvíli zastaví. Možná se nedozvíme žádnou senzaci. Možná jen poslední drobný vzkaz tatíčka Masaryka. Ale i ten, po devadesáti letech mlčení, bude mít sílu otřást českou pamětí.