Necelý týden před tímto prohlášením přitom přišla s vlastní iniciativou na „rozhýbání“ úvěrových kanálu americká centrální banka, která se rozhodla do konce roku dramaticky navýšit objemy vykupovaných cenných papírů. Investoři tyto zprávy přijali velmi optimisticky, když jen v reakci na zveřejněný plán akcie v USA zpevnily během jednoho dne o 6%. Skutečně je ale na co se těšit? Subvence na rozhýbání trhu s cennými papíry Plán ministra Geithnera jak pomoci bankám zbavit se nekvalitních aktiv, které je díky současné krizi jen obtížné ocenit, stojí na snaze poskytnout obří subvence všem soukromým investorům, kteří o tato aktiva projeví zájem, čímž by se měl trh s těmito cennými papíry znovu rozhýbat. V hledáčku ministerstva financí jsou přitom jak půjčky, které banky drží přímo ve svých knihách, tak cenné papíry, které jsou kryty širokým spektrem nekvalitních úvěrů. Za účelem zbavit banky těchto aktiv, tak bude vytvořen soukromo-veřejný investiční program (Public Private Investment Program - PPIP) ve kterém budou koncentrovány jak soukromé, tak vládní prostředky, jejichž objem bude navíc znásoben pomocí pákového efektu, který zajistí Federální pojišťovna vkladů (FDIC) a americká centrální banka (Fed). Za použití pákového efektu, vládních prostředků v objemu 75 až 100 mld. dolarů a soukromých zdrojů, by pak PPIP mohl generovat kupní sílu v objemu 500 mld. dolarů, přičemž jak uvedlo americké ministerstvo financí, jeho celkový objem může být rozšířen až na 1 bln. dolarů. Tyto zdroje pak budou využity k odkupům problémových půjček a problémových cenných papírů. V případě že banka bude chtít prodat balík půjček v nominální hodnotě 100 mil. dolarů, FDIC uskuteční aukci tohoto balíku, který prodá za nejvyšší nabízenou cenu. Pokud bude tato cena například 84 mil. dolarů, za šest sedmin z tohoto balíku (72 mld. dolarů) se zaručí FDIC a o zbylých 12 mld. dolarů se podělí rovným dílem soukromý investor a ministerstvo financí. Soukromý kapitál obsažený v této transakci tak bude dosahovat pouhých 6 mil. dolarů (7% z celku), což je zároveň maximální možná ztráta, kterou může soukromý investor realizovat. V případě, že cena těchto aktiv bude stoupat, dočká se soukromý investor vysokého zisku díky pákovému efektu. Pokud však cena balíku těchto aktiv bude dále klesat, zodpovědnost za ztrátu prvních 6 mil. nese soukromý investor a zodpovědnost za zbytek již přechází prostřednictvím Ministerstva financí a FDIC plně na amerického daňového poplatníka. Podobný přístup ministerstvo zaujalo i k tzv. „toxickým“ cenným papírům, kterými jsou zejména cenné papíry kryté hypotékami (mortgage-backed securities, MBS). Ty by měly rovněž vykupovat soukromí investoři, přičemž každý jejich dolar bude doplněn jedním dolarem od ministerstva financí a jedním až dvěma půjčenými dolary od Fedu. Bude to fungovat? Bezprostřední reakce obchodníků na oznámení detailů plánu byla pozitivní, což by měl být signál toho, že trh očekává účinnost těchto opatření. Skutečností ale je, že není zdaleka jisté jak se k tomuto plánu postaví samotné banky. Zatímco PPIP poskytuje značné stimuly soukromým subjektům ke koupi těchto rizikových cenných papírů, z pohledu bank je situace odlišná. Největším problémem je fakt, že cena těchto aktiv v knihách některých bank zůstává výrazně nadhodnocená. Zatímco investiční banky jako Goldman Sachs a Morgan Stanley již v minulosti výrazně snížily jejich hodnotu, největší komerční banky zůstávají, co se hodnoty těchto aktiv týká, až nadmíru optimistické. Například podle Citigroup a JP Morgan mají jimi vlastněné podnikatelské hypotéky hodnotu 100% původní pořizovací ceny. Stejné hypotéky, které jsou nyní díky své rizikovosti a finanční krizi téměř neprodejné. V průměru mezi bankami jsou pak podle analytiků Goldman Sachs podnikatelské hypotéky oceňovány celými 95% původní pořizovací ceny, zatímco například v případě běžných hypoték je toto číslo pouze o čtyři procentní body nižší. Protože je stanovení jejich ceny díky nízké likviditě a vysoké rizikovosti jen velmi obtížné a s ohledem na fakt, že současná prodejní cena je téměř jistě podstatně nižší než ta uvedená v knihách bank, dá se očekávat že skutečná tržní cena bude výrazně níže, a to někde mezi 30% až 60% původní ceny. Pokud by ale banky akceptovaly podobně nízkou nabídku, budou muset čelit masivním ztrátám a urychleně hledat nový kapitál ať už ze soukromých zdrojů, tak v podobě vládních injekcí. Dalším rizikem ustanovení PPIP je skutečnost, že vysoké vládní subvence zřejmě způsobí to, že cena kterou soukromí investoři za tato aktiva nabídnou bude vyšší než ta, kterou by nabídli bez těchto subvencí. Pokud už banka tuto cenu akceptuje, bude platit, že čím vyšší nabízená cena bude, tím větší riziko se přenese na daňového poplatníka. Stoupne totiž pravděpodobnost toho, že je skutečná cena těchto aktiv nižší a protože soukromý investor hradí pouze první (relativně malou část) případné ztráty, na daňového poplatníka přejde zodpovědnost za podstatně větší a nadhodnocený balík těchto aktiv. Vůbec navíc není řešena ani situace, kdy by banka prostřednictvím jakéhokoli jiného soukromého subjektu mohla odkoupit sama od sebe balík těchto aktiv za vyšší cenu, čímž by se de facto vyvázala z odpovědnosti za tato aktiva, uhradila by jen nepatrný zlomek prvních ztrát a veškerou zodpovědnost by přenesla opět na daňového poplatníka. Až příliž mnoho otazníků Plán ministra financí Geithnera jednoduše nabízí až příliš otazníků na to, aby byl přijat tak optimisticky jako tomu bylo v den jeho vyhlášení. Jedno je však jisté. V případě, že se banky skutečně začnou těchto aktiv zbavovat, riziko spojené s jejich držbou ze společnosti nevymizí. Bude pouze rozptýleno a nespravedlivě uvaleno na daňové poplatníky. To bude mít samozřejmě i ekonomický dopad, když neefektivní alokace zdrojů a jejich transformace do špatných investic povede pouze k natáhnutí ekonomické krize v čase a k relativně dlouhému období velmi nízkého hospodářského růstu. Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.