Je 31. května 2014 půl jedenácté místního času. Na planině ve východním Afganistánu stojí menší terénní vůz, ze kterého vystupuje pohublý, holohlavý muž bělošského původu. Doprovází ho 17 maskovaných islamistů. Přilétá vrtulník speciálních jednotek americké armády Delta Force, muž je do vrtulníku eskortován a stroj odlétá.

Tak vypadalo vydání amerického vojáka Bowa Bergdahla, kterého Talibán držel po dobu necelých pěti let. Americká, katarská a afgánská vláda vyjednaly výměnu válečného zajatce Bergdahla za pět talibánských ozbrojenců z kontroverzní americké základny v Guantánamu. Během oněch pěti let Talibánci po vládě Spojených států údajně požadovali výkupné v řádu milionů dolarů. Oficiální politika Bílého domu však placení výkupného striktně zakazuje, Američané se tak snaží osvobodit zajatce vojensky, případně přistupují k diplomatickým rozhovorům. Stejně postupuje i Británie.

Bergdahl byl voják. Americký novinář a civilista Foley za svou odvahu informovat svět z válečné zóny zaplatil životem. Krátce po zveřejnění brutálního videa s jeho popravou americký ministr obrany Chuck Hagel oznámil, že speciální jednotky se Foleyho před incidentem ve východní Sýrii snažily neúspěšně zachránit. Taktéž vyšlo najevo, že teroristé bezvýsledně požadovali výkupné ve výši 125 milionů dolarů. Není úplně vyloučené, že kdyby USA výkupné zaplatily, Foley by dnes žil.

Výnosný byznys a nebezpečná spirála obchodu se zajatci

Z únosů civilistů se pro Al-Káidu a její odnože stal cenný obchodní arktikl. Dle dat amerického ministerstva financí teroristé na výpalném od roku 2008 vydělali minimálně 165 milionů dolarů. Deník New York Times uvedl, že jen za poslední rok šlo přinejmenším o sumu 66 milionů.

Většina těchto plateb byla realizována vládami evropských zemí, které peníze únoscům postoupily skrze zmocněnce. V mnoha případech byly peníze maskovány za humanitární pomoc. Diplomatické úřady Francie, Itálie, Německa, Rakouska a Švýcarska tyto informace zpochybňují. Mnozí diplomaté však otevřeně hovoří o dilematu přistoupení na podmínky teroristů nebo tragické smrti civilistů.

Civilizovanost a hodnota evropského života je pro teroristy neodolatelným magnetem a zároveň příležitostí, jak získat peníze na svůj "provoz". Zatímco výkupné za jednoho rukojmího se v roce 2003 pohybovalo kolem 200 tisíc dolarů, dnes je to až 10 milionů.

Vůdce jemenské odnože Al-Kajdy Násir al-Vuhajší únosy označil za "snadný lup, který představuje lukrativní obchod a drahocenný poklad". Pro teroristické organizace dříve odkázané na vnější dárce představují peníze z výkupného až polovinu rozpočtu, ze kterého financují nábor, výcvik, zbraně a své operace všude po světě. Evropské národy se tak nechtěně stávají sponzory mezinárodního terorismu.

Strategie únosů postupně doznala značných změn. Teroristé dnes působí v rámci vysoce organizované sítě rozpínající se od západní Afriky k východnímu Pákistánu, kde se s největší pravděpodobností nachází jejich operační centrála. Ta komunikuje s africkými odnožemi Boko Haram a al-Šabáb a pobočkami Al-Káidy na Blízkém východě.

Teroristé při vyjednávání o výkupném používají najaté prostředníky, které rekrutují z řad místních gangů, aby snížili riziko odhalení nebo vlastní smrti. Vyjednávači si účtují asi 10 procent z celkové částky. Teroristické organizace zašly dokonce tak daleko, že svým pěšákům rozdaly manuály s detailním návodem, jak se zajatci zacházet.

Složité vyjednávání, role Kataru a ISIS

Rozdílný přístup většiny evropských zemí a Spojených států vytváří další překážky v již tak komplikované situaci. Americká strana viní Evropu z prohlubování problému a nepřímého financování teroristů. Bílý dům a Downing Street číslo 10 naopak čelí kritice za lhostejnost vůči vlastním občanům.

Necelý týden po vraždě Jamese Foleyho byl ze zajetí propuštěn americký novinář Peter Theo Curtis. Curtisse po dobu téměř dvou let věznila odnož Al-Káidy v Sýrií, organizace An-Nusrá. O jeho propuštění se stejně jako v případě Bergdahla zasloužila diplomacie Kataru, která v předchozích měsících taktéž vyjednala vydání evropských rukojmích Al-Káidy v Jemenu.

Rodina Curtise vydala prohlášení, ve kterém uvedla, že "součástí vyjednávání o předání rukojmího nebyla žádná finanční částka". V případě evropských rukojmích se však hovoří o multimilionových obnosech, které skončily v rukou organizací napojených na Al-Káidu. Okolnosti vyjednávání jsou zastřeny diplomatickým tajemstvím. Klíčová role ropné monarchie při vyjednávání však poukazuje na její možné přímé či nepřímé napojení na teroristické skupiny.

Katar patří mezi dlouhodobé spojence Spojených států v regionu a zároveň je jedním ze sponzorů rebelských skupin v Sýrii. Spekuluje se o tom, že některé z nich jsou přímé odnože Al-Káidy jako právě An-Nusrá. Katarský důvěrný zdroj agentuře Reuters uvedl, že za osvobozením Curtise stála "komunikace se správnými lidmi v Sýrii". Nabízí se otázka, do jaké míry by "správná komunikace" ze strany Kataru mohla pomoct s osvobozením dalších zajatců, aniž by docházelo ke krveprolití a vynakládání desítek milionů dolarů na financování teroristických skupin.

Vstřícný postup Kataru je třeba vnímat v kontextu teroristické organizace IS, která představuje hrozbu nejeden pro západní svět, ale i pro samotný region Blízkého východu a potažmo země Perského zálivu. Americký ministr obrany Hagel se na nedávném briefingu nechal slyšet, že organizační struktura a profesionalita IS přesahuje Al-Káidu, která se kvůli brutalitě a potencionálnímu nebezpečí od IS plně distancovala. Platí však, že za nárůstem vlivu ideologie Islámského státu v čele s chalífou al-Bagdádím stojí podpora rebelů v syrské válce a chaotická situace v Iráku.

Budoucnost vydávání rukojmích, spojenci z nutnosti a boj s ISIS

Brutální záběry vraždy Foleyho doslova šokovaly celý svět. Události v posledních měsících ukazují na hrozbu, kterou IS představuje i pro země jako Katar, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty a Bahrajn, které se dosud jako spojenci USA cítily relativně bezpečně. 

Výměnou za větší vojenskou podporu Washingtonu by se pak dala očekávat i větší spolupráci Kataru, Saúdské Arábie a rebelských odnoží Al-Káidy při vydávání rukojmích. To však stojí ve stínu hrozby, kterou IS představuje jak pro region, tak i pro zbytek světa. Posílená koalice staví Spojené státy "z donucení" takřka do pozice nechtěného spojence svého dosavadního nepřítele – Al-Káidy.

Článek vyšel původně na podzim 2014. Vydáváme ho v upravené verzi po propuštění Češek