Můžeme se ještě vrátit k výsledkům sjezdu ČSSD? Co znamená Sobotkova dominance a jaký může mít vliv na další fungování ČSSD?
Z hlediska výsledků sjezdu strana stojí za předsedou, sjezd mu dal hodně silný mandát a projevilo se to i ve volbě místopředsedů. Uspěl i s tím, že nechtěl ve vedení Jeronýma Tejce a Tejc nebyl zvolen. Má to ale svá úskalí – stačí totiž, aby ČSSD neuspěla za rok a půl v krajských a senátních volbách, a veškerá odpovědnost padne na hlavu předsedy, respektive zvoleného vedení. V této straně je spousta skupin a proudů, ať už jde o dienstbierovský, "postzemanovský", který reprezentuje poslanec Foldyna, nebo o bývalé "haškovce", kteří mají teď jako hlavní postavu Jeronýma Tejce. Je jasné, že vnitrostranická kritika od těchto lidí, kteří nebyli vtaženi do vedení, může být hodně silná. A může k ní dojít už před krajskými volbami, když se podpora strany propadne, i v takovém případě se nespokojenost sveze na hlavu předsedy.

Může být důvodem k nespokojenosti s vedením sociální demokracie i linie zahraniční politiky, jak ji prezentuje ministr Zaorálek i předseda vlády?
Je jasné, že to, co razí ministr Zaorálek třeba směrem k Ukrajině, se řadě členů nelíbí. Je ale také pravda, že zahraniční politika v českých poměrech bývá zřídka silným momentem pro to, aby se něco ve stranách pohnulo. Je možné, že pokud se ukrajinská krize uklidní a přestane být denně ve zprávách, nebude to pro sociální demokracii větší téma.

Pokud je ale něco na sociálnědemokratickém sjezdu opravdu zajímavé, pak to je v rámci projevů a debat vymezování vůči ANO, ne vůči ODS nebo TOP 09. Vypadá to, že alespoň toto volební období tady bude do jisté míry schizofrenní situace, kdy vládní partner v podobě ANO bude největším cílem kritiky politiků ČSSD, a to pro vládní koalici může být zdrojem problémů. Bylo to patrné i na sněmu ANO, kdy podobné vymezování vycházelo zase směrem k sociální demokracii. Vypadá to na situaci, kdy největší dělící linie české politiky povede přímo středem vlády.

Kde má ten spor kořeny?
V danou chvíli má Andrej Babiš tak velké politické, ekonomické a mediální zdroje, že to vyvolává obavy. Už to, co mohl investovat v roce 2013 do volební kampaně, bylo mnohem víc, než co si mohly dovolit ostatní strany. A druhý faktor nesouladu v koalici je politická rozdílnost. ANO určitě není levicová strana. Výsledek je vidět na programovém prohlášení vlády, kde je spousta velmi vágních formulací a věcný základ vládní politiky je minimalistický. Dvě v současnosti největší strany jsou si prostě hodně vzdálené.

Co vyplynulo ze sněmu ANO? Jakou má perspektivu?
Nyní to nevypadá, že by ANO následovalo rychlý kolaps, jaký předvedly Věci veřejné v minulém volebním období. Věci veřejné byly také stranou politického podnikatele, byť jejich finanční a jiné zdroje byly ve srovnání s ANO malé. Zdá se, že Babiš se z odstrašujícího příkladu Věcí veřejných poučil a nepřipustí ty obrovské vnitřní spory, které tuhle stranu rozvrátily. Nezdá se, že by podpora ANO měla klesající tendenci. Šance, že ANO vydrží déle než jedno volební období, je vysoká.

Zajímavý je na ANO fenomén, na který upozorňovali někteří sociální demokraté na sjezdu, totiž že dělá-li někdo výměny ministrů, je to Andrej Babiš. Lze diskutovat o tom, jestli ministryně Válková byla nebo nebyla schopna řídit resort, je ale jasné, že Babiš je připravený dělat velké personální změny. Je to jako u jeho firem, někdo se jako ředitel neosvědčí a rychle skončí. Voliči to zatím zřejmě nevnímají vyloženě negativně. Pořád působí pro ANO příznivá vlna z voleb 2013, kdy se prezentovalo jako kompetentní k řešení problémů této země. Některým voličům možná dokonce imponuje, že Babiš je jako ve firmě připravený zbavit se někoho, kdo v danou chvíli působí jako "nekompetentní brzda". Je ale otázka, jestli časem opakované výměny ministrů nezačnou image ANO poškozovat.

Nemůže ten dojem narušit nějaká kauza spojená s korupcí? Momentálně něčemu takovému čelí mistr dopravy Ťok…
V tuto chvíli je příliš brzy na nějaké soudy a nikdo neví, co se z obvinění kolem Skansky vyvine. Obecně vidím ale zajímavý moment to, jak je ANO téměř absolutně centralizované a o všem podstatném rozhoduje Andrej Babiš a úzký poloformální okruh lidí kolem něho. Řada věcí může být díky tomu dobře mediálně komunikována. Nenastává problém, který mají další strany, včetně ČSSD, že se nějaký poslanec nebo regionální politik postaví proti vedení a narušuje image jednotné formace. Vnitřní stranické spory nemívají voliči rádi. Bude-li některý ministr příliš zkompromitovaný, může být v ANO rychle vyměněn. V jiných stranách taková jednoduchost rozhodování není možná.

Jak se mohou klasické strany bránit?
Pokud je tady strana, která má tak velké zdroje jako ANO, měly by strany, jako jsou lidovci, sociální demokracie, ODS nebo TOP 09 začít rychle přemýšlet o tom, jak tomu účinně čelit. Například by si měly začít budovat vlastní mediální krytí, aby aspoň částečně kompenzovaly to, co má k dispozici Babiš.

Jaké?
Dnes už tady není možnost budovat klasický stranický tisk, to nikdo finančně neutáhne. Ale určitě mají smysl třeba spřízněné zpravodajsko-názorové weby, které je budou podporovat. To jsou možnosti, jež strany zatím moc nevyužívají.

V médiích ta tradiční pravice není opravdu příliš vidět…
Prostor v řadě médií pro ně opravdu není moc velký. ODS a TOP 09 se také ještě nevzpamatovaly z výsledku voleb 2013 – v případě ODS z katastrofálního, u TOP 09 velmi špatného. Mám pocit, že jsou až příliš v útlumu a stále zahleděné do vlastních problémů. U TOP 09 je také nejasný budoucí předseda, aspoň to má ODS vyřešeno. ODS by se měla maximálně snažit o vlastní rekonstrukci a aktivizaci, aby byla volebně konkurenceschopná. Momentálně není příliš aktivní v agendách, kde bývala silná. Pokud se opoziční pravice chce začít preferenčně zvedat, musí být schopná jak kvalifikovaně kritizovat, tak nabízet atraktivní alternativy vůči vládním představám.

Kde je mají hledat?
Když se dívám na současnou vládu, je zde řada věcí zralých na kritiku – třeba neujasněné představy o penzijním systému. Zatím probíhá likvidace toho, co vzniklo za Nečasovy vlády, a současná vláda příliš jasné představy o nějaké rozumné reformě penzí nemá. Otázka je, zda právě tady není prostor pro to, aby se ODS a TOP 09 začaly profilovat. Totéž platí pro daňovou agendu jako takovou, typicky třeba daň z příjmu a její nastavení.

Kam podle vás zmizel z veřejné debaty pojem občanská společnost? Za působení Václava Klause a Václava Havla byl velmi frekventovaný...
Tady hraje hlavní roli moment, že šlo vlastně o spor těch dvou politiků, které jste jmenoval. Oba už jsou mimo politiku a celý ten spor byl sám o sobě zvláštní. Klaus vyzdvihoval roli stran a tvrdil, že občanská sdružení a nejrůznější zájmové skupiny by měly mít omezený vliv na politiku, a naopak Havel strany neměl rád a snažil se je vyřazovat z občanské společnosti, přičemž v jeho představě demokracie měla hrát prim právě ona sdružení občanů. Když se na ten spor zpětně dívám, myslím, že už mu řada lidí moc nerozumí a hlavně je mimo dnešní debaty, které se vedou o jiných záležitostech. Bavíme se o problematickém fungování státu, koncentraci politických, finančních a mediálních zdrojů, a co s tím dělat. S občanskou společností to příliš nesouvisí.

Jakou mají obecně šanci hnutí, která uspěla v komunálních volbách? Objevila se řada velmi úspěšných, jako je třeba Žít Brno.
Perspektivu určitě mají a je to obecný trend. V posledních komunálních volbách oslabily všechny tradiční strany s výjimkou lidovců. Je tady totiž poměrně silná nedůvěra ke stranám. I proto se ANO tak důsledně označuje za politické hnutí, i když je to pochopitelně politická strana. Z té nedůvěry ke stranám plyne, že lidé, kteří se chtějí v politice angažovat, postaví nějaké místní sdružení nezávislých a nefixují se na celostátní strany. Když se podívám na tento aktivismus, šel v posledních komunálních volbách hodně nahoru hlavně ve velkých a středně velkých městech. Podhoubí je příznivé, je v nich dost aktivních vzdělaných lidí, kteří mají zájem o dění v lokalitě a vede je to přirozeně do komunální politiky. V minulosti bývala podobná, na celostátních stranách nezávislá místní sdružení doménou spíš menších obcí.

Je hnutí Žít Brno, které vstoupilo do politiky jaksi "na truc" primátorovi, standardní politickou silou?
Žít Brno splňuje minimální definici politické strany, protože je to skupina lidí, kteří usilují ve volbách o získání veřejných úřadů či, chcete-li, politické moci. Tato definice platí nejenom pro zavedené strany, ale i pro tyto nové formace. Lze se bavit o tom, v čem se Žít Brno nebo jiné podobné formace liší od „klasických“ stran, ale nepoužil bych určitě výraz, že jsou nestandardní. Celkově jsme v situaci, kdy česká politika prodělala na celostátní a částečně i komunální úrovni v poslední době zemětřesení. Máme bývalé velké strany, které hodně ztratily, a vedle toho řadu nových subjektů. Stabilita stranického systému, která tady byla od poloviny devadesátých let, po roce 2010 zmizela.

Patří k té krajině po zemětřesení i přímo volený prezident?
Tady bych odkázal na tradici. I Masaryk kdysi dost přesahoval roli prezidenta v parlamentním systému, totéž byl případ prezidentů Havla a Klause. V případě Miloše Zemana je situace nová v tom, že vzešel z přímé volby a je to člověk, který z této skutečnosti odvozuje své chování. Přímá volba mu třeba u Rusnokovy úřednické vlády umožnila jít ještě dál, než šli jeho předchůdci, tedy prosadit ji bez ohledu na parlamentní strany. Samozřejmě takovému chování nahrává obecnost řady ustanovení naší ústavy, kdy lze při určitém výkladu dělat ledacos. Platí ale, že prezident může tolik, kolik mu strany a situace dovolí. Pokud je tady silná a konzistentní vláda, prezident může relativně málo. Nevznikají-li vládní krize, má prezident omezené možnosti zasahovat do domácí politiky.

Samozřejmě některé záležitosti jako Zemanovy vulgarity rozčeří mediální prostor a vyvolají protesty. Z hlediska technologie moci je ale zajímavější, že Miloš Zeman v posledním roce, kdy vláda držela celkem pohromadě, v domácí politice mnoho nezmohl. Je nicméně otázkou, co nastane, pokud se vláda začne rozpadat. Možná to ale povede k tomu, že ČSSD nebude tolik útočit na koaličního partnera, protože ví, že tím může otevřít prostor pro prezidenta. Jen bych připomenul nedávná Zemanova slova, že v případě hledání nového premiéra by preferoval šéfa ANO.

zdroj: Parlamentnilisty.cz