Divadelní fraška Our American Cousin (Náš americký bratranec) žádná světoborná hra nebyla. Americká první dáma ji ale chtěla vidět, a tak ji prezident Abraham Lincoln doprovodil 14. dubna 1865 do washingtonského Fordova divadla.

To byla příležitost, na niž čekal tehdy populární herec a příznivec jižanské Konfederace John Wilkes Booth. Už delší dobu uvažoval o tom, že Lincolna zavraždí – jako pomstu za porážku Jihu v občanské válce. Možná se k tomu cítil být předurčen a možná i sám sebe stylizoval do novodobého Bruta, když v listopadu 1864 hrál v New Yorku v Shakespearově dramatu Julius Caesar.

Šestadvacetiletý Booth pro svůj plán zlikvidovat nenáviděnou vládu získal několik kompliců. Ti měli současně s ním spáchat atentáty na viceprezidenta Andrewa Johnsona a ministra zahraničí Williama H. Sewarda, zatímco Booth se zaměřil na samotného Lincolna.

Prezidenta v jeho prostorné lóži vpravo od jeviště oddělovaly od haly dvoje dveře. Před prvními stál sluha, mezi vnějšími a vnitřními příslušník ochranky. Toho večera měl službu jistý John Parker, který se ale na nějakou ochranu vykašlal a zašel si místo toho na skleničku do nedaleké hospody.

Zmatení diváci zpočátku považovali vraždu za součást představení

Kolem desáté hodiny večer pronikl Booth do předsíně mezi prvními a druhými dveřmi a vnější dveře zablokoval klackem. Čekal na konkrétní pasáž v představení, protože věděl, že se po ní rozlehne hledištěm hlasitý smích. Ta chvíle nastala ve čtvrt na jedenáct. Atentátník otevřel vnitřní dveře, potichu přistoupil zezadu k prezidentovu houpacímu křeslu a střelil Lincolna pistolí do týla.

Pak seskočil dolů, proklouzl kolem vyděšených herců a zmizel východem z jeviště na ulici, kde na něj čekal kůň. Diváci to zprvu považovali za součást představení. Když jim došlo, že se právě stali svědky historické události, byl vrah v prachu.

Lincolnovi už nebylo pomoci a zemřel následující den ráno. Byla to první vražda prezidenta v historii USA, později na smutný seznam přibyli ještě James Garfield, William McKinley a John F. Kennedy.

Zatímco Boothovi spolupachatelé, kteří se neúspěšně pokusili zavraždit Johnsona a Sewarda, byli rychle zatčeni, Boothovi se téměř dva týdny dařilo unikat, třebaže si při útěku zlomil nohu a byl ošetřen jen provizorně. Na jeho dopadení byla vypsána odměna 50 000 dolarů.

Ze zápisů v jeho deníku vyplývá, že byl šokován reakcí veřejnosti. Domníval se, že bude oslavován jako hrdina, který Ameriku zbavil tyrana, namísto toho byl považován za obyčejného vraha.

Dopaden byl 26. dubna 1865 ve stodole farmy ve Virginii a vojáci jej v rozporu s jasným rozkazem zastřelili. O několik týdnů později bylo po krátkém procesu shledáno vinnými osm jeho spolupachatelů a čtyři z nich (George Atzerodt, David Herold, Lewis Powell a Mary Surrattová) byli 7. července oběšeni.