Devětačtyřicetiletý Nečas je prý i osm měsíců od zásahu velmi ukřivděný, dokonce prý jeho chování přešlo v zatrpklost. Přestal se úplně stýkat s lidmi, se kterými roky pracoval, a to včetně nejbližších spolupracovníků.

„Já se s ním vůbec nevídám, přerušil vazby,“ říká Tomáš Vrbík. Nečasův někdejší poradce prý svého šéfa potkal pouze jednou, a to vyloženě náhodou v pražské restauraci. „Nabídl jsem mu pomoc, ale odmítl,“ prozrazuje exporadce. Nečas se prý nestýká ani s Jiřím Sezemským, který byl přitom jeho nejbližším spolupracovníkem dlouhé roky.

O moc lépe na tom nejsou ani Nečasovi bývalí kolegové z ODS, včetně těch, kteří mu v době premiérování bývali nejloajálnější. Zbyněk Stanjura, kterého Nečas udělal předsedou poslaneckého klubu a posléze ministrem dopravy, jej prý vídá jen občas. 

„Mám z něj dva pocity. Ten základní je jakási úleva, že už není tou veřejností ostře sledovanou osobou,“ říká poslanec ODS. „Druhý pocit je křivda, protože mu přijde velmi nefér ten tragický způsob, jakým zničehonic skončila jeho politická kariéra,“ prozrazuje. Podle něj je každý politik připraven na svůj konec po volebním neúspěchu, tento způsob odchodu však prý expremiér vnímá jako velkou nespravedlnost.

Podobný dojem má i další poslanec ODS, který měl k Nečasovi blízko, Marek Benda. „Petr se cítí přirozeně zatrpklý,“ říká. „Není naštvaný na ODS, ani jiné politické strany, ale na žalobce Ištvana a policistu Šlachtu,“ prozrazuje dále.

Podle obou poslanců Nečas vnímá křivdu o to intenzivněji, že situaci vnímá tak, že právě on vyšetřovacím orgánům „rozvázal ruce“, dal nezávislost a volnost k vyšetřování, a ony jej za to podrazily. Navíc kvůli něčemu, co politici na všech úrovních dělají běžně - jen nemají tu smůlu, že je přitom odposlouchává policie.

V hovorech se svými blízkými proto prý Nečas neřekne policistovi Šlachtovi a žalobci Ištvanovi jinak než „prokurátoři“ nebo „sociopati s IQ pod úrovní automatické pračky“. 

Ať prý Nečas hovoří s kýmkoliv, existuje nepřekročitelné tabu - a to jeho novomanželka Jana, dříve šéfka premiérova sekretariátu, která byla po červnové Šlachtově razii měsíc držena ve vazbě. Proto prý Nečas žije s pocitem, že právě jeho ženě bylo ublíženo nejvíce. Podle některých to vnímá tak, že ve vazbě skončila místo něj, a proto jí to musí odčinit.

Proto odmítá komunikovat s většinou médií, kterým vyčítá, že se vůči jeho ženě zachovala bulvárně, když rozpitvávala jejich pracovně osobní vztah. O věci se veřejně rozmluvil jen v rozhovoru pro magazín Reflex, kde uvedl, že dramatická nespravedlnost vůči jeho ženě jej „absolutně trápí“. Hovořil také o „mediálním lynči“ a „novodobě hilsneriádě“.