V jižní Číně, ukrytý na zalesněném svahu v provincii Guangdong, ležel tisíce let obří impaktní kráter, aniž by si ho kdokoli všiml. Až nyní jej vědci detailně popsali a potvrdili, že jde o zatím největší známý kráter, který vznikl během holocénu – tedy v našem současném geologickém období. Objev kráteru Jinlin je nejen vědeckou senzací, ale také novou stopou v pátrání po skutečném rozsahu kosmických dopadů, které formovaly Zemi během posledních tisíciletí.

Kráter měří asi 900 metrů v průměru a svou velikostí ohromně převyšuje dosavadního rekordmana, ruský kráter Macha o průměru 300 metrů. Vědci ze Šanghaje a Kuang-čou popsali tuto strukturu ve studii vydané v časopise Matter and Radiation at Extremes. Lokalita leží nedaleko Zhaoqingu, v oblasti, která je známá vydatným deštěm, monzuny a vysokou vlhkostí – tedy přesně těmi podmínkami, které by měly jakýkoli kráter rychle vymazat z povrchu zemského. Přesto se Jinlin dochoval nečekaně dobře. A to díky tomu, že byl schovaný pod tlustými vrstvami zvětralé žuly, jež fungovala jako přirozený ochranný obal.

Vědci se domnívají, že před méně než 10 000 lety dopadl do oblasti meteorit široký asi 30 metrů, letící rychlostí kolem 20 kilometrů za sekundu. Náraz byl natolik silný, že vymrštil masy žulové půdy vysoko do vzduchu a vyhloubil obrovskou prohlubeň. Na severní straně kráteru, kde bylo méně zvětralé horniny, meteorit dokonce prorazil až do tvrdého žulového podloží. Pomocí měření eroze žuly v regionu badatelé odhadli stáří kráteru na raný až střední holocén. To znamená, že dopad se odehrál relativně nedávno – v době, kdy už na Zemi žily lidské civilizace.

zdroj: Profimedia.cz

Důkazy ukryté v žule odhalují vesmírnou rázovou vlnu

Nejzásadnější důkaz, že se jedná o skutečný impaktní kráter, našli vědci přímo ve skalách. V okolní žule objevili množství křemenných úlomků s charakteristickými mikroskopickými poruchami nazývanými planární deformační struktury. Tyto struktury vznikají jen při extrémně silných rázových vlnách, které se objevují během impaktu kosmického tělesa. Vyžadují tlak mezi 10 a 35 gigapaskaly – něco, co žádný běžný geologický proces na Zemi nedokáže vyprodukovat. Ani sopky, ani zemětřesení, ani tektonické síly nedosahují takové intenzity, aby tyto stopy vytvořily.

Právě přítomnost těchto struktur umožnila jednoznačně určit původ kráteru. A vědci byli schopni zajít ještě dál: zjistili, že dopad způsobil meteorit, nikoli kometa. Kdyby šlo o kometu, vyhloubila by kráter alespoň deset kilometrů široký, což se zde zjevně nestalo. Zda byl meteorit kamenný, nebo železný, zatím není jasné – na to bude potřeba další výzkum.

Objev kráteru Jinlin také zdůrazňuje něco, co geologové dlouho tušili: povrch Země je bombardován kosmickými tělesy poměrně rovnoměrně, ale jejich stopy se zachovávají velmi nerovnoměrně. V některých regionech zůstanou krátery zachované tisíce let, jinde se eroze postará o jejich úplné zmizení během stovek let. Tato nerovnoměrnost znamená, že náš současný seznam potvrzených impaktních kráterů – asi 200 lokalit na celé planetě – je jen malým fragmentem skutečné historie dopadů.

Kráter Jinlin navíc vznikl v oblasti, která není běžným cílem intenzivního geologického výzkumu. Jeho nález tak naznačuje, že svět možná stále skrývá mnoho dalších neobjevených kráterů, zvlášť v odlehlých nebo hustě zalesněných regionech. Z vědeckého hlediska jde o fascinující příležitost. Kráter může pomoci lépe pochopit, jak často dochází k větším impaktům, jaké podmínky rozhodují o zachování kráterů a do jaké míry jsme doposud podceňovali škálu těchto událostí v mladé historii Země. Je to jako otevřít okno do minulosti planety a náhle si uvědomit, že příběh, který jsme si mysleli, že známe, je mnohem dramatičtější, než se zdálo.

Výzkum kráteru pokračuje a vědci věří, že z něj ještě získají řadu zásadních dat. Už teď je však jasné, že Jinlin je jedním z nejvýznamnějších geologických objevů posledních let a odhaluje, že naše planeta zažívá víc kosmických zásahů, než jsme dosud tušili.