V neděli došlo ve francouzském Fontainebleau k prodeji dvojice soubojových pistolí, kterými se měl chtít roku 1814 zastřeli francouzský vojevůdce a císař Napoleon I. Celková cena se v aukci vyšplhala na 42 milionů korun, přičemž identita kupujícího je neznámá. Zbraně jsou francouzským ministerstvem kultury označené jako národní poklad a vztahuje se na ně tedy řada omezení.

V první řadě má nyní francouzská vláda 30 dnů na to, aby kupci nabídla částku, za níž by byla ochotná pistole odkoupit a kterou ovšem kupec nemusí přijmout. I tak se ale na zbraně jakožto národní poklad vztahuje zákaz exportu. Francouzi nechtějí přijít o své kulturní památky, a tak pistole nesmí opustit území státu nebo maximálně na předem dohodnutou krátkou dobu.

Právě fakt, že pistole jsou vedeny jako národní poklad ještě více zvyšuje jejich hodnotu. Nicméně, zrovna u tohoto páru zbraní není třeba spekulovat o jejich historickém významu. Napoleon Bonaparte se jimi chtěl zastřelit 13. dubna. Po katastrofické porážce v bitvě u Lipska se ještě snažil dát dohromady zbytky armády právě v zámku Fontainebleau a chystal se využít dlouhého obléhání Paříže, aby se pokusil o nějaký vojenský zázrak.

I když shromáždil 70 tisíc mužů, kteří by ovšem neměli šanci obstát proti spojeným armádám Rakouska, Ruska, Pruska a případně i Velké Británie ze západu, jeho snahu o využití Paříže jako nárazníku selhal ve chvíli, kdy maršál Marmont po prvotním střetu Paříž i se svou armádou vydal. Ačkoliv šlo o zcela racionální a humánní krok, kdy uchránil Paříž a její občany válečnému běsnění, dodnes si nese cejch zrádce.

zdroj: Profimedia

Ten naopak nenesou maršálové a generálové, kteří 12. dubna přišli za Napoleonem s připravenou abdikací, která ukončila Napoleonovy sny o zvratu ve válce. Maršálové Ney, MacDonald a generál Caulaincourt se spojenci vyjednali smlouvu, později známkou jako Fontainebleuská smlouva, která určila, že Napoleon, poté, co ji sám podepíše, bude zbavený vlády, odejde do exilu na ostrove Elba. Klíčový moment přišel ve chvíli, kdy zjevně rozrušený Ney na Napoleona vykřikl, že za ním armáda nepůjde a vladař poznal, že je příliš pozdě.

Když Napoleon ráno 13. dubna předal poslední dopis císařovně Marii Louise, rozhodl se, tedy dle některých, spáchat sebevraždu. Pokud mělo k pokusu o sebevraždu pistolemi dojít, zabránil jí Napoleonův osobní sluha Hubert. Podle některých svědectví sebevraždu Napoleonovi vymluvil, podle svých vlastních vzpomínek pro jistotu z kazety z pistolemi vyndal střelný prach, aby je případně opilý Napoleon v návalu emocí nepoužil proti sobě.

Je otázka, zda Napoleon skutečně chtěl pistole použít, protože se Caulaincourtovi svěřil, že se mu hnusí myšlenka na krvavý odchod, kdy by všude byla spousta krve a z hlavy by asi také nezbyla ona důstojná posmrtná maska. Napoleon preferoval jed a to ten, který nosil na krku už řadu let pro případ, že by na nějakém tažení padl do zajetí. Jed mu připravil jeho osobní lékař Alexandre Yvan a to už v roce 1812. Podle všeho jed požil v noci z 12. na 13. dubna a další události jsou otázkou spekulací.

Jisté je, že se Napoleon otrávil neúspěšně. Buď byl jed příliš slabý kvůli svému stáří, nebo byl přivolaný právě doktor Yvan a přiměl Napoleona vzít látku na vyvolání zvracení a nebo Napoleon sám si svůj krok rozmyslel a začal zvracet. Každopádně, po několika hodinách zvracení a křečí byl zjevně fyzicky vyčerpaný Napoleon mimo nebezpečí a čekalo jej vyhnanství. Z Elby se ještě vrátil, aby shromáždil vojsko a po stodenní kampani podlehl v bitvě u Waterloo spojeným armádám britského vévody z Wellingtonu a pruského maršála Blüchera.

Je tedy možné, že vydraženými pistolemi se Napoleon ani zabít nechtěl, ale jejich historický význam to nijak neumenšuje.