Ústavní soud nenašel důvod, aby rozhodnutí kompetenčního senátu měnil. Nedopustil se žádné "interpretační libovůle" a jeho rozhodnutí z hlediska ústavních soudců obstálo. Zdůraznili, že podobné nároky v praxi řeší vždy jiný služební funkcionář, než který vydal sporné rozhodnutí.

Bývalý policista původně žaloval stát u civilního soudu o 200.000 korun podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Jeho nárok tvořilo několik částí. Šlo jednak o náhradu nemajetkové újmy za pozdní vyplacení služebního příjmu, dále o odchodné, výsluhový příspěvek, ušlý zisk a také o náhradu za údajně nezákonné nařizování přesčasů.

Obvodní soud řízení zastavil a nárok postoupil krajskému policejnímu řediteli. Ředitel ovšem svou pravomoc popřel u všech uplatněných nároků vyjma přesčasů a obrátil se na kompetenční senát, který uvedl, že rozhodovat budou soudy. O náhradě nemajetkové újmy za nezákonné nařizování přesčasů má ovšem podle kompetenčního senátu rozhodovat správní orgán, který nakonec policistovi žádné peníze nepřiznal s vysvětlením, že v režimu zákona o služebním poměru je podobná žádost zjevně právně nepřípustná.

Ústavní soudci zdůraznili, že i po rozhodnutí služebního funkcionáře může bývalý policista hledat zastání u soudů. "Dotčený příslušník bezpečnostního sboru se vždy může domáhat soudní ochrany proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve správním soudnictví a následně také v případném řízení o ústavní stížnosti," stojí v nálezu soudce zpravodaje Josefa Baxy.

Kompetenční spory nejsou v agendě Ústavního soudu příliš časté, rozhoduje o nich plénum, tedy sbor všech soudců a soudkyň. Dnešní nález se proto vyhlašoval ve sněmovním sále za přítomnosti plné sestavy Ústavního soudu, včetně služebně nejmladšího soudce Milana Hulmáka.