Herečka, zpěvačka, šansoniérka, komediantka, hudebnice, moderátorka a spisovatelka. A to zmiňujeme jenom ty větší profese, vypisovat všechny menší nemá ani cenu, byli bychom tu ještě zítra. Všestranná a skvělá Jitka Molavcová slaví 75 let plných nadání a odhodlání.

Jitka se narodila 17. března 1950 v Praze. V raném dětství po umění nijak zvlášť netoužila, jako náctiletá se místo toho přihlásila na průmyslovku. Zlom přišel v roce 1970, kdy zvítězila v pěvecké soutěži Talent a dostavilo se prozření: Tohle bylo její životní poselství. Ještě ten samý rok šla na konkurz do divadla Semafor, kde začala zpívat šansony. Po úctyhodných pětapadesáti letech tam působí dodnes, ale dávno ne jako jen zpěvačka.

Jitce se v téže době také povedlo trefit celou řadou rádiových hitů jako třeba Teď hádej, Hej Tóny, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky či Náledí.

Velmi rychle se stala jednou z nejvýznamnějších osobností Semaforu, což následně neušlo ani filmařům a již čtyři roky poté, co jí vůbec došlo, že by se chtěla věnovat umění, se začala objevovat na stříbrném plátně. V roce 1974 třeba po boku Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru.

V 80. letech se začala více věnovat tvorbě pro děti: Natočila několik dětských pořadů a televizních pohádek. Dabovala též několik večerníčků. Na semaforském jevišti začala hrát Melicharovou, což byla ústřední role její kariéry, která se pak po dlouhá léta vracela v dalších hrách a dokonce i několika filmech.

Role přicházely jedna za druhou i po revoluci: Kosmická čarodějnice (1991), Poslední motýl (1990), Zvonkonosy (1990), Saturnin (1994). Obzvlášť významný pak byl muzikál Hello Dolly, kde Jitka ztvárnila titulní Dolly a za svůj výkon vyhrála Cenu Thálie.

U toho zvládá ještě moderovat, psát dětské knížky, vystupovat v rozhlase a hrát na několik nástrojů. Zkrátka všeuměl, akorát bez onoho pejorativního nádechu, se kterým se tohle slovo většinou pojí. Jitka totiž vážně umí všechno.