Trump hlásá válku Německu. Odskáčou ji také Češi

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Padl první výstřel obchodní války mezi Trumpovou Amerikou a Evropskou unií.

Amerika je skvělá a obchodní války jsou dobré, hlásá americký prezident

Amerika je skvělá a obchodní války jsou dobré, hlásá americký prezident,zdroj: Archiv

Spojené státy začaly od pátku účtovat cla na ocel a hliník ze zemí Evropské unie. V prvním případě 25 procent, ve druhém 10.

Dá se to označit za první výstřel obchodní války mezi Amerikou a Evropskou unií. To hlavní teprve bude následovat. Evropská unie zavede odvetná cla na americké zboží. Nato Američané mohou vyhlásit sadu cel na další evropskou produkci a Evropa se revanšuje novými odvetnými cly… Kdoví, kde to může skončit.

"Němci jsou špatní"

Bude to vlastně zástupná válka Ameriky s Německem.

Stojí za ní Donald Trump. Americký prezident Evropskou unii "nemusí". Pohlíží na ni jako na konkurenci. Kdysi ji nazval "syndikátem, jehož cílem je porazit Ameriku v obchodu".

spiegel

Tak vidí Trumpův vzkaz Evropě německý Der Spiegel,zdroj:Repro Der Spiegel

Německo, odkud pocházejí jeho předci, však přímo nesnáší. Je pro něj tím, čím je pro býka muleta v rukou torera. Možná i proto, že z Německa vykázali jeho dědečka.

O tom však Donald nemluví. Zato připomíná obrovský americký deficit v obchodu s Němci. Kolísá kolem 65 miliard dolarů, to je 1450 miliard korun. (Trump dokonce nedávno tvrdil, že dosahuje 800 miliard. To je pochopitelně nesmysl, americký prezident často plete čísla, anebo si je upravuje, aby se mu hodila do krámu.)

"Němci jsou špatní, velmi špatní," prohlásil každopádně během návštěvy bruselské centrály Evropské unie. "Podívejte se na ty miliony automobilů, které prodávají ve Spojených státech. Jsou to miliony! A my to zastavíme," citoval Trumpova slova ze schůzky s představiteli unie německý magazín Der Spiegel.

Ve svém vydání z 12. května umístil tento týdeník na titulní stánku výmluvný obrázek ruky se vztyčeným prostředníkem, na kterém je zobrazen Trump. Správně předpověděl, že cla na ocel a hliník pro evropské státy prezident nakonec zavede.

Trumpova vláda je vyhlásila v globálním měřítku už 23. března. Evropská unie, stejně jako Kanada a Mexiko, však dostaly dočasné výjimky. Trump po nich chtěl, aby vývoz do USA dobrovolně omezily. Státy na to nepřistoupily.

Není divu. Vlády přece nebudou soukromým ocelárnám a hliníkárnám nařizovat, aby omezily vývoz do Ameriky, anebo rovnou výrobu.

Pláč na špatném hrobě

Když byla Angela Merkelová na návštěvě v Bílém domě, Trump jí kromě exportu aut do Ameriky vyčetl levné euro, které německý vývoz povzbuzuje. Jenže levné euro není důsledek německé politiky. Euro zlevňuje nákupem vládních dluhopisů (potažmo odkupem dluhů) Evropská centrální banka.

Banka sice sídlí v německém Frankfurtu, řídí ji však Ital Mario Draghi a evropskou měnu neoslabuje ve prospěch Německa, ale jižních, méně výkonných a více zadlužených států unie.

Trump zkrátka štkal na špatném hrobě. Kdyby si Německo ponechalo marku, mělo by tvrdší měnu, jeho vývoz by byl dražší, a tedy nižší. Potom by byl nižší také americký deficit.

Je patrné, že americký prezident by nejraději viděl Evropskou unii rozebranou na součástky – jednotlivé státy, vůči kterým by byl v převaze a mohl jim diktovat podmínky. Unie, za kterou stojí větší trh než americký, pro něj představuje těžkou konkurenci.

Německo je součástí tohoto bloku, který vyjednává obchodní dohody platné pro všechny jeho členy. Proto se Trump brzy pustí do roztržky s celou unií, byť americký deficit s ní není kdovíjak výrazný.

Od pšenice k oceli

Trump po příchodu do Bílého domu vyhlásil revizi globálního obchodu. Vytáhl Spojené státy z chystané zóny volného obchodu zemí ležících kolem Pacifiku (TPP). Pohrozil, že odstoupí od Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA – USA, Kanada, Mexiko), pokud nebude pozměněna (podle amerických představ). A do třetice: Prezident dal najevo, že nemá zájem pokračovat v rozhovorech o obdobné dohodě s Evropskou unií (TTIP).

Kdepak, bourat obchodní bariéry a udržovat byznys bez hranic nepatří k cílům nynějšího amerického prezidenta.

Trump už ve volbách hlásal, že volný obchod Americe neprospívá. Postavil ho do protikladu k mantře "America First" ("Amerika na prvním místě"). Ti, kteří globální dohody prosazovali za jeho předchůdce Baracka Obamy, v jeho administrativě narazili a z vládních služeb odešli.

S ideou volného obchodu ostatně narazil už v roce 1817 anglický finančník David Ricardo, který jako první shrnul jeho výhody v teorii o komparativní výhodě. Princip je prostý: Firma (země) se zaměří na výrobu a vývoz zboží, které dokáže vyrábět s nižšími náklady (proti ostatním). Zboží, které vyrábí s vyššími náklady, zase doveze od těch, kteří ho vyprodukují levněji. A vydělají na tom obě strany, protože na trhu bude víc levného zboží a výrobci budou mít vyšší zisky.

"Němci jsou špatní, velmi špatní. Podívejte se na ty miliony automobilů, které prodávají ve Spojených státech."

Donald Trump,
americký prezident

Ricardo prosazoval volný trh s obilím, který byl v Anglii regulován, aby chránil zisky statkářů. Ochranářský obilný zákon byl vskutku zrušen, ale až v roce 1846, třiadvacet let po jeho smrti. Pšenice se začala dovážet z kontinentu, zlevnila a Britové si za stejné peníze jako dřív dopřávali místo nechutných (ale zdravých) tmavých bochníků z mizerného obilí lahodný (ale nezdravý) bílý chléb (Wasson Ellis: Dějiny moderní Británie).

Vítězové a poražení

Ricardovými komparativními výhodami argumentovali zastánci liberalizace byznysu, kteří v minulých letech prosazovali volný obchod mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Hlásali, že je vždy win-win, že v něm není poražených.

Jenže jejich výkladu dnes věří málokdo. Je zřejmé, že globalizace za sebou kromě vítězů zanechává víc než zanedbatelné množství lůzrů. Každá obchodní dohoda někomu práci zajistí, zatímco jiného o ni připraví.

Lůzry se kdysi v Americe stali oceláři z oblasti Rezavého pásu (Rust Belt), oblasti táhnoucí se od Atlantiku po Velká jezera a v minulosti nazývané Ocelový pás (Steel Belt). Vysoké ceny americké oceli i silná zahraniční konkurence vedly k poklesu počtu pracovních míst v jejich odvětví.

Právě oni výrazně přispěli k tomu, že se Trump stal prezidentem. Uvěřili jeho slibům, že jim práci vrátí. 

Pro Donalda je nejvyšší čas něco s tím udělat. Za dva roky se začne rozjíždět kampaň k dalším prezidentským volbám a dělnický prezident Trump zase bude potřebovat hlasy ocelářů.

Dobré války?

Vrchní velitel Ameriky přirozeně nemůže připouštět pochyby o výsledku svého tažení za obchodní rovnováhu. A tak napsal tweet, ve kterém Američany ujistil: "Když máte deficit obchodní bilance, jsou obchodní války dobré, dají se snadno vyhrát."

Pravda, je možné, že obchodní válka s Evropou vyhraje Trumpovi příští volby a některým ocelářům pomůže k práci. Odnesou ji ale všichni ti, jejichž výrobky nová vysoká cla (i ta odvetná) podraží. A také spotřebitelé, kteří za ně budou platit víc. Američané si tak nejspíš připlatí jak za auta, tak třeba za Budweiser či Coca Colu v hliníkových plechovkách.

Na Česko nebudou mít americká cla na ocel a hliník fatální dopad, byť české oceláře mohou podle odhadu Svazu průmyslu a dopravy připravit až o miliardu korun ročně. Do tuhého by se však obchodní spor dostal teprve ve chvíli, kdy by americká vláda zvedla cla na evropská auta na 25 procent. To by postihlo jak německé automobilky, tak české firmy, které jim dodávají díly. (Trump takový krok už avizoval.)

Shrnuto: Donald Trump neříká pravdu. Obchodní války nejsou dobré. Ani pro Ameriku, ani pro Evropu a samosebou ani pro Česko.

Tagy: USA zahraničí obchod Evropská unie clo Donald Trump

Zdroje: Vlastní