Česká republika se dva měsíce před volbami dostala do situace, ze které není snadná cesta ven. Její výbušnost, kdy policie požádala poslaneckou sněmovnu o vydání předsedy hnutí ANO Andreje Babiše a jeho 1. místopředsedy Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, spočívá v tom, že se v ní nebývale střetává rovina trestněprávní s rovinou politickou. Obě běží podél sebe, navzájem se ovlivňují a časem se ukáže, která z nich zvítězí. Už nyní je ale zřejmé, že politika v tomto případě hraje první housle.

Momentů, kdy do celé věci může zasáhnout politika, je celá řada: první hlasování dolní komory o vydání obou poslanců před volbami; druhé hlasování o jejich vydání po volbách v případě jejich znovuzvolení; prezident může nařídit, pokud jeho rozhodnutí podepíše jím nově jmenovaný předseda vlády, aby se trestní řízení nezahájilo nebo aby se v něm nepokračovalo.

Později může hlava státu odpustit či zmírnit trest uložený soudem a zahladit odsouzení, k tomu už kontrasignaci nepotřebuje. V neposlední řadě pak politika může do případu vstoupit i tak, že po volbách ministerstvo vnitra připadne hnutí ANO a spolu s tím se ukáže, že připravované trestní stíhání není dostatečně podložené.

Velkolepá disciplína 

Prvenství politiky už nyní demonstroval v rozhovoru pro týdeník Respekt ministr spravedlnosti za hnutí ANO Robert Pelikán. Podle něj každému, kdo alespoň zdálky viděl, jak se vyšetřují takovéto věci, musí být zcela zřejmé, že "jediným možným důvodem pro žádost o vydání, podanou několik týdnů před volbami, může být ovlivnění těchto voleb".

Pelikán to zdůvodnil tím, že "žádost někdo podává, aniž by tím v procesu vyšetřování získal cokoli, co může potřebovat" a následně s odkazem na to, že policie bude muset po volbách o vydání poslanců žádat znovu, dodal: "Jenže oni to bohužel budou muset udělat dvakrát, oni si tím nic neušetří."

Jinak řečeno podle ministra je žádost o vydání ovlivněním voleb, protože je zbytečná. V případě, kdy bude Babiš opět zvolen, se totiž bude muset opakovat. Policie by si tak zřejmě podle Pelikána měla říct: Vlastně budou volby, to nemá cenu žádat o vydání, určitě ho zvolí znovu, to je lepší počkat a ušetřit si práci. 

Pelikán by chtěl, aby spravedlnost, respektive vyšetřovatel zasalutoval, nechal proběhnout volby a teprve pak konal a žádal o vydání k trestnímu stíhání. Politika je velkolepá disciplína, ale před výkonem spravedlnosti nemá mít přednost.

Smutný paradox

Snaha o spravedlnost a politická moc mají být, pokud možno, v rovnováze. Ani jedno se nesmí dostat do vleku toho druhého. Policie nemá svým jednáním záměrně zasahovat do výsledku voleb a politici nemají mluvit do toho, proti komu a kdy se začne vést trestní stíhání.

Pokud by se policie zachovala, jak požaduje ministr Pelikán, znamenalo by to, že politika trestněprávní rovinu válcuje. I tak to ale vypadá, že politika tahá za delší konec provazu a je to ona, kdo ve výsledku rozhodne, jak to celé dopadne. Smutný paradox této situace spočívá v tom, že pokud současné okolnosti dostatečně neovlivní volby a povolební vyjednávání, s velkou pravděpodobností se může stát, že politika převládne a výkon spravedlnosti bude zatlačen do pozadí.

Problém s trestním stíháním Babiše je v tom, že v podmínkách nízké důvěry v policejní orgány stačí předsedovi hnutí ANO poukazovat na blízkost voleb, na to, že jde o politický boj a že za kauzou stojí jeho oponenti a nepřátelé a veřejnost sama začne pochybovat o tom, zda postup vůči Babišovi je veden skutečně pouze snahou o naplnění spravedlnosti.

Věci nijak zvlášť nepomáhá ani to, že trestní oznámení, které případ Čapího hnízda v listopadu 2015 odstartovalo, bylo anonymní. Příliš důvěry nevzbuzuje ani to, že policie spadá pod Babišova rivala z konkurenční strany Milana Chovance, se kterým se střetl kvůli policejní reformě. V lepším případě si z toho občané vyvodí závěr, že všichni politici jsou stejná pakáž ať už tradiční či Andrej Babiš.

Politický boj

Důležitým vodítkem, jak se v celé záležitosti vyznat, je postoj státních zástupců. Dokud postup policie schvalují a neshledávají v něm žádná pochybení, lze věřit, že trestněprávní rovina neslouží jako pouhý nástroj politického boje.

Právě tisková zpráva vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové z 30. června, v níž poukázala na "procesní neochotu k součinnosti ze stran některých privátních subjektů, která zpomaluje postup řízení", je tím, co nejvíce podkopává Babišovu tezi o tom, že celá kauza je zmanipulovaná a načasovaná před volbami. Stručně řečeno, kdyby Babišovi lidé spolupracovali, žádost o vydání by do poslanecké sněmovny přišla dříve než dva měsíce před volbami.

Vyšetřování Čapího hnízda je však součástí politického boje už jen tím, že do něj mohou významně zasáhnout občané svým hlasováním v říjnových volbách. V tuto chvíli není vůbec jasné, jaká nálada bude panovat v nové sněmovně a zda v ní bude vůle Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka vydat k trestnímu stíhání. Hodně záleží na společenské atmosféře, která ovlivní, zda si poslanci či prezident troufnou do postupu policie hodit vidle.

Orgány činné v trestním řízení musí vždy konat bez ohledu na to, jaké dopady jejich počínání bude mít na chování voličů. Zároveň jsou však na něm samy závislé. To, jak volič rozhodne a jaké jednání politiků snese, ovlivňuje podmínky pro výkon práce policie a státních zástupců. V této chvíli se zdá, že mají volnou ruku, otázka je, jak dlouho jim to vydrží.