Archeologové ve švédském přístavním městě Varberg narazili při výzkumných pracích souvisejících se stavbou tunelu na mimořádný objev: šest historických vraků lodí ukrytých po staletí v bahnitých vrstvách původního pobřeží. Výzkum, který začal už v roce 2019, postupně odhalil lodě ze středověku i raného novověku a přinesl jedinečný vhled do vývoje lodní stavby a námořního obchodu v oblasti Skandinávie. Nálezy dokumentují pestrou škálu technik, materiálů i kultur, které se v průběhu staletí ve Varbergu setkávaly.

Na terénním průzkumu se podíleli odborníci z Bohuslänského muzea, Visual Archaeology a Cultural Environment Halland. Vraků je celkem šest – čtyři pocházejí ze středověku, jedna loď ze 17. století a jednu se nepodařilo datovat ani přes dendrochronologickou analýzu. Každý z nich však představuje díl skládačky, díky níž lze lépe pochopit, jak se ve Skandinávii plavilo a obchodovalo v dobách, kdy byl mořeplavba klíčová pro přežití celých regionů.

Nejlépe zachované lodě: vraky 2, 5 a 6

Největší pozornost zatím přitahuje vrak 2, dubová plachetnice z 30. let 16. století. Jedná se o loď klinkerové konstrukce, typické pro severní Evropu, u níž se jednotlivá prkna překrývají a vytvářejí pevný, stupňovitý trup. Archeologům se podařilo vyzvednout dvě části pravoboku, menší fragmenty trupu a berghult – ochranný trám na boku lodi, který pomáhal při vyvazování v přístavu. Právě na berghultu byly zjištěny stopy po požáru, což naznačuje, že plavidlo buď nešťastně hořelo před potopením, nebo bylo z neznámých důvodů záměrně zapáleno. Takové nálezy vždy otevírají prostor pro hypotézy – mohlo jít o boj, sabotáž, či dokonce rituální zničení plavidla.

Vrak 5, pocházející ze 17. století, se vraku 2 výrazně podobá. I zde jde o klinkerovou konstrukci ze západošvédského dubu. Loď pravděpodobně působila v pobřežních vodách mezi Varbergem a dnes již zaniklým městem Ny Varberg, které bylo opuštěno na počátku 17. století. Vrak je méně zachovaný, protože musel být z časových důvodů rychle vyzvednut, přesto poskytuje důležité informace o pokračující tradici klinkerové stavby v době, kdy Švédsko usilovalo o posílení své námořní přítomnosti v Baltském moři.

zdroj: Profimedia.cz

Jediným plavidlem odlišné konstrukce je vrak 6. Jde o loď postavenou karavelovou technikou, kdy jsou prkna kladena hranou k hraně a připevněna ke kostře lodi. Vrak 6 jako jediný uchoval kompletní kýl, na němž jsou viditelné prvky nizozemské loděnické tradice. Ta byla v 16.–17. století mimořádně vlivná a její otisk v konstrukci skandinávské lodi naznačuje kontakty nebo inspiraci z evropských námořních center. Dřevo lodi se však nepodařilo datovat, což z tohoto vraku činí zatím největší záhadu celé kolekce.

Starší vraky a nové výzkumné možnosti

Archeologové se nyní zaměřují na vraky 3 a 4, oba ze 14. století, které představují typické středověké kogy – plochodenná obchodní plavidla, jež byla základem hospodářství hansovních měst. Právě tato dvě plavidla mohou odhalit více o obchodních trasách, druzích nákladů i každodenním životě námořníků středověké Skandinávie. Odborníci očekávají, že jejich analýza přinese zásadní poznatky a umožní detailně rekonstruovat způsob, jakým Varberg fungoval jako přístav dlouho před vznikem moderního města.

Podle archeologů je zároveň stále běžnější nacházet na západním pobřeží Švédska dobře zachované vraky. Důvodem jsou rozsáhlé infrastrukturní projekty, které zasahují do oblastí, jež byly ve středověku a raném novověku přístavy či pobřežními vodami. Lodě, které tehdy skončily na dně, se po staletí zachovaly díky mokrému bahnu bez přístupu kyslíku, což zpomalilo jejich rozklad.

S rostoucím tempem stavebních prací je velmi pravděpodobné, že se v budoucnu objeví další plavidla. Každý nově nalezený vrak představuje nenahraditelný zdroj informací o dávných technikách, kulturních vlivech i mořeplaveckých tradicích, které formovaly život ve Skandinávii po celá staletí. Nálezy z Varbergu tak nejsou jen izolovanou událostí, ale součástí širšího obrazu, který se teprve začíná skládat.