K takovému Trafalgarskému náměstí vánoční strom nepochybně patří. Každý rok sem putuje jeden fešák jako dárek z Norska, letos už pojednasedmdesáté! 

Víte však, kdo do Británie tradici stromku přinesl? Byla to manželka krále Jiřího III., Šarlota Meklenbursko-Střelická, původem Němka, která nechala své rodině vyzdobit vánoční stromek. Královna Viktorie prý byla s tradicí během svého dětství již dobře obeznámena, o širší popularizaci stromku se však zasloužil její muž, a taktéž Němec, Albert Sasko-Koburský. 

Právě v Německu a Pobaltí se zdobení klasických vánočních stromků rozvíjelo již za raného novověku - někdy je spojováno přímo s Martinem Lutherem. Z roku 1570 máme pak například písemnou zmínku o vánočním stromku v Brémách. Stromky v Německu bývaly zdobeny perníčky, jablky či oplatkami.

Od našich sousedů se však rozšířily do českých zemí mnohem později. Poprvé stromek v Praze předvedl ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v Libni, když pořádal vánoční večírek. V první polovině 19. století se zvyk začal prosazovat v dobře zajištěných měšťanských rodinách, v řadě chudších domácností však po celá další desetiletí zdobili spolu s vystaveným betlémem maximálně větvičky.

Vedle aristokratů putujících po Evropě se o rozšíření nazdobeného stromku zasloužili i emigranti z německých zemí, kteří jej proslavili v zámoří.

Za staletí se styl dekorací změnil náramně. Od ovoce, perníků a poněkud nebezpečných lojových svíček lidé přešli k elektrickým světýlkům a nejrůznějším variacím ozdob - třpytivé, slavnostní klasice, slaměným skvostům, ale i postavičkám popkultury. Někdo má stromek umělý, a navzdory tomu, že se každý rok plamenně diskutuje o tom, nakolik tradice (ne)zatíží životní prostředí, patrně jen tak z domovů - zvlášť těch, kde mají děti - nevymizí.

O centrech metropolí nemluvě.