Dnes je úterý 3. srpna 2021., Svátek má Miluše
Počasí dnes 11°C Dešťové přeháňky

Strach, závist i raněné city. S čím se psi nebo koně svěřují zvířecím telepatům?

Strach, závist i raněné city. S čím se psi nebo koně svěřují zvířecím telepatům?
Nejen koně toho mají hodně co říct. Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Volek z farmy žárlí na prase, že je na rozdíl od něj zadané, kohout je prý na své slípky tyran a valach se bojí, když se mu lidi pletou pod nohama. Zní to jako vyprávění zvířátek z animovaného filmu, ale ve skutečnosti má jít o myšlenky skutečných zvířat tak, jak je vyčetla zvířecí senzibilka Terri O'Harová.

Jednou nebo dvakrát ročně navštíví O'Harová  ranč v Littletonu v Coloradu, aby si promluvila se zvířaty. Prochází stájemi, vmísí se do stáda a posedí chvíli s drůbeží. Říká, že přitom nasává telepatické obrazy, které odhalují vnitřní myšlenky zvířat, ať už se týkají všedních věcí nebo hlubokých pocitů.

Během typické návštěvy zjistí třeba to, že valach má strach, když se mu lidé během krmení nebezpečně pletou pod nohama. Volka z plemene miniaturního skotu štve, že vepř má svou prasnici, ale on svou kravku nemá. Alpaky prozradí, že dobrovolní pomocníci na ranči se rozdělují na partičky, a slepice si stěžují, že je kohout tyran.

Majitelka ranče Bernadette Spillaneová bere tyto zprávy v úvahu při správě svých pozemků s plochou 21 a půl hektaru. Ranč slouží jako útulek pro zachráněné koně a podle Spillaneové se během návštěv O'Harové sami sbíhají, aby se jí svěřili se svým břemenem.

„Měli jsme tu koně, u kterých jsme si ani neuvědomovali, že by mohli mít nějaký problém,“ říká pětašedesátiletá Spillaneová. „Anebo vědí o problémech, které mají jiní koně a chtějí o nich mluvit.“

Telepatické seance s morčaty

Lidé se dlouho snaží o komunikaci se svými milovanými mazlíčky. A někteří jsou ochotní odložit pochyby stranou a obrátit se na služby „zvířecích komunikátorů“, kterým se někdy říká zvířecí senzibilové, aby se dozvěděli, co se jejich Alíkovi nebo Mindě honí hlavou.

O'Harová, která žije v oregonském městě Eugene, má diář naplněný na tři týdny dopředu a mezi její klienty patří více než 10 tisíc zvířat. Minulý měsíc například musela sdělit jisté ženě nepříjemnou zprávu, že by rodinný pes po rozvodu raději žil s jejím bývalým mužem. Pořádala už také telepatické seance s morčaty. „Obecně vzato toho mají mnohem méně co sdělit,“ poznamenala.

Jednašedesátiletá O'Harová prý začala slyšet zvířata už jako malá. „Slyšela jsem je způsobem, který nezahrnuje uši. Slyšela jsem je ve svém srdci,“ říká. Nejprve pořádala seance s mazlíčky svých přátel, ale trvalo jí několik let, než se z toho stala její kariéra. „Byla jsem hodně plachá. Svým způsobem jsem se za to styděla. Ale čím víc jsem se tomu věnovala, tím víc jsem si uvědomovala, že je to něco jako poslání,“ dodala.

Hovory po telefonu

Stejně jako O'Harová i další zvířecí komunikátorka Anna Twinneyová pořádá většinu svých seancí po telefonu s pomocí fotografie daného zvířete. Tímto způsobem už například „mluvila“ s koňmi v Dubaji ze svého domu v Severní Karolíně. Osobně pak například uspořádala seanci s lenochody v Kostarice - a její závěr? Mluví podstatně rychleji, než se pohybují.

Padesátiletá Twinneyová se narodila v Británii, kde pracovala jako policistka vyšetřující případy znásilnění a zneužívání dětí. Trvalý pobyt v USA získala díky své schopnosti zaříkávání koní, které sama popisuje jako techniku úpravy chování zvířete s pomocí dotyku. Používá také telepatii, kdy prý kolem ní myšlenky zvířat plynou jako barevný němý film.

„Díky telepatii můžete zjistit, co kůň potřebuje, aby se cítil v bezpečí,“ říká Twinneyová. To byl také případ španělského mustanga, který vyrostl na ranči s rozlohou téměř 3000 hektarů ve Wyomingu. Když se dostal na ranč Bernadette Spillaneové, byl tak divoký, že mu nemohli dát ani ohlávku. Twinneyová zjistila, že kůň chce do jiné ohrady - a to ho podle Spillaneové uklidnilo.

Úhel pohledu

Mnozí ke zvířecím senzibilům přistupují se značnou skepsí - ovšem některé se podaří přesvědčit. Jako univerzitního studenta Kylea Huwaldta, jehož otec využíval pravidelně služby O'Hareové pro komunikaci s rodinnými psy. Nepřipadalo mu možné, jak by se někdo mohl spojit se psem přes tři státy jen s pomocí fotografie.

Pak zemřel Muddy, jeden z milovaných psů jeho otce, a O'Harová mu sdělila, že si přeje, aby byl jeho popel rozprášen v horách, které jsou vidět ze zahrady. Huwaldt si byl jistý, že z Muddyho nejoblíbenějšího místa na zahradě není na hory vidět.

Aby se přesvědčil, sedl si na bobek, aby docílil psího úhlu pohledu - a mezi stromy zahlédl vrcholky hor. „A pak jsem tomu uvěřil. Neexistuje způsob, jak by si tohle mohla vymyslet nebo to vědět,“ dodal Huwaldt.

Zdroje: