Na betonové přistávací ploše stojí muž menšího vzrůstu a dívá se na letadlo s ukrajinskou vlajkou. Snaží se ovládnout a nerozplakat se. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj si po sto dnech u moci připsal ohromný triumf. Triumf, který na čas umlčí kritiky. Teď už není komik, který ukazoval, jak se hraje přirozením na piano. Je to respektovaný státník, který udělal to, co jeho předchůdce nemohl.

Po dlouhých vyjednáváních si Moskva a Kyjev vyměnily politické vězně. Na Ukrajinu se vrátilo 35 osob. Mezi nimi režisér Oleh Sencov, odsouzený v zinscenovaném procesu, nebo novinář obviněný ze špionáže Roman Suščenko. Ale také námořníci zajatí loni koncem listopadu během incidentu v Kerčském průlivu.

Stejný počet osob putoval do Ruska. Na svobodu se tak dostal šéfredaktor tiskové agentury RIA Novosti Ukrajiny Kirill Vyšinskij, svědek sestřelení malajsijského boeingu nad Ukrajinou v létě 2014 Volodymyr Cemach a další, vesměs stoupenci nebo ozbrojenci vzbouřeneckých východoukrajinských republik.

Vraťme se ale v čase o několik dní zpět. Před události, které se odehrály na kyjevském a tisíc kilometrů vzdáleném moskevském letišti.

Více než polovinu svých prvních sto dní vlády byl Zelenskyj v defenzivě. Po vstupu do úřadu koncem května musel čelit systému, který byl nakloněn poraženému exprezidentovi Petru Porošenkovi, nebo zkrátka Zelenského nepřijímal. Nový ukrajinský prezident také neměl na prezidentování moc času: Dva měsíce vlády spolkly letní politické prázdniny.

To ale neznamená, že by prvních sto dní Zelenského vlády bylo bez zásadních zářezů.

Legitimita unaveného lidu

Především se nenaplnily obavy Zelenského kritiků z řad kyjevské a lvovské inteligence. S příchodem alter ega televizního prezidenta Holoboroďka k moci si totiž část ukrajinské společnosti spojovala ekonomickou krizi, kapitulaci před východoukrajinskými rebely nebo rovnou Vladimirem Putinem. Nedošlo ani k perzekucím ukrajinských vlasteneckých aktivistů nebo opětovné rusifikaci Ukrajiny.

Země pokračuje v jízdě prozápadním směrem, byť bez bezhlavé akcelerace. Zelenskyj si je vědom toho, že vstup do Evropské unie a Severoatlantické aliance je zemi zatím vzdálen. Prioritou je proto rozvoj země zkoušené válkou a ekonomickým propadem. Zelenskyj nepopírá skutečnost vzniklou po svržení autoritářského prezidenta Viktora Janukovyče zkraje roku 2014, ale není svou legitimitou závislý na revolucionářích, jako byl jeho předchůdce.

Zdrojem jeho legitimity je ukrajinský lid unavený válkou a hospodářskými problémy. Dokazuje to i očekávaný triumf na úsvitu Zelenského vlády – drtivé vítězství jeho partaje v parlamentních volbách.

Zelenského strana Sluha lidu koncem července se solidní převahou volby vyhrála a vytvořila jednobarevnou vládu. Kabinet nového ukrajinského premiéra Alexeje Hondarčuka se může pochlubit nejen tím, že je jedním z nejmladších v Evropě: Průměrný věk aktuálních ukrajinských ministrů je 39 let.

Jsi náš mesiáš! hlásá transparent s portrétem Zelenského na srpnových oslavách nezávislosti Ukrajiny v Kyjevě | zdroj: Profimedia

Hondarčukova vláda má především uvést do života Zelenského sliby. Ukrajina by v příštích letech měla být sociálně vstřícnější, ekonomicky silnější (HDP by měl růst až o sedm procent) a ekologicky čistější zemí. A samozřejmě bez korupce, která ji po desetiletí dusí.

Kabinet má image mladých profesionálů, kteří zemi rozproudí krev. Po hubených válečných letech mají přijít léta hojnosti. Podobně se tváří i prezident Volodymyr Zelenskyj.

Zelenskyj uzurpátor?

Za vlídnou maskou usměvavého a lidského prezidenta se ale může skrývat tvář toužící po upevnění moci. Alespoň to naznačují ústavní zákony, které osobně Zelenskyj předložil ke schválení na prvním zasedání nového parlamentu.

Jako nůž máslem prošla zákonodárným sborem změna ústavy, která ruší poslaneckou imunitu. Od začátku příštího roku se beztrestnost poslanců bude vztahovat pouze na odpovědnost za politická rozhodnutí, hlasování či veřejná vystoupení. Při spáchání protizákonných skutků budou souzeni jako prostí občané. Tato změna byla jedním z klíčových slibů Zelenského. Je kuriózní, že ke zrušení imunity posloužil zákon navržený jeho předchůdcem Porošenkem.

Tím ovšem pocuchání ukrajinské ústavy nekončí. Zelenskyj navrhuje snížit počet poslanců ze 450 na 300. Prý by to odpovídalo úbytku obyvatel v posledních letech, a navíc by státní kasa ušetřila. Prezident chce také populisticky dát obyvatelům možnost, aby navrhovali zákony. Rovněž by chtěl umožnit hlavě státu vytvářet vlastní, na parlamentu nezávislé kontrolní orgány, nebo jmenovat a zbavovat funkce šéfa protikorupčního úřadu.

Zda se Zelenskému novely ústavy podaří dotáhnout do konce, není jasné. Bude k nim potřebovat absolutní většinu poslanců, tedy nejméně 300 hlasů. Partaj Sluha lidu má však v parlamentu jen 254 poslanců. Zbylé hlasy bude Zelenskyj horko těžko shánět u ostatních poslaneckých klubů. Kdo a výměnou za co kývne na ztenčení Nejvyšší rady, je otázkou.

Poker s ďáblem

Bezesporu největší Zelenského terno bylo osvobození politických vězňů, které držel za mřížemi Kreml. To byl předvolební slib, který podporovala celá ukrajinská společnost, ale jen málokdo věřil, že se podaří splnit. Ukrajinský prezident dokonce nosil zvláštní náramky, které chtěl sundat, až se vězni dostanou zpět domů.

Zelenskému se podařilo sehrát vítěznou pokerovou partii s ďáblem. Jeho autorita doma, ale také mezi západními politiky tím zcela jistě stoupne. Pro Francii a Německo je totiž důležité, aby Ukrajině vládl prezident schopný alespoň minimálních kompromisů s Ruskem.

Ukrajinský prezident jednání o propuštění vězňů vyvedl ze slepé uličky, kam je zatáhl jeho předchůdce. Jaká byla cena za osvobození Sencova a dalších čtyřiatřiceti vězňů? Minimálně život příslušníka speciální jednotky ukrajinské armády, který zahynul při zajímání svědka sestřelení letu MH 17 Volodymyra Cemacha na území vzbouřenecké Doněcké lidové republiky. Vydání Cemacha do Ruska byla klíčová podmínka výměny vězňů.

Bylo by však naivní si myslet, že Zelenskyj má Putina na lopatkách. Výměna vězňů je pouze dílčí úspěch. Na vztahu Ruska k Ukrajině, na ruské kontrole vzbouřeneckých republik a zejména na anexi ukrajinského Krymu to nic nemění. Na blížícím se jednání tak zvané normandské skupiny, jejímiž členy jsou Francie, Německo, Rusko a Ukrajina, může Putin požadovat po Zelenském ústupky vůči proruským rebelům na Donbasu.

Druhá stovka bude pro Zelenského obtížnější. Počáteční období bohaté na správné kroky se blíží ke konci, nyní bude prezident balancovat na ostří nože. Ukrajinu čeká nové kolo jednání s Mezinárodním měnovým fondem. A to znamená, že vláda bude muset výměnou za půjčku držící ekonomiku země nad vodou přistoupit k reformám, které jsou nepopulární nejen u Ukrajinců, ale i u mocných oligarchů. Zelenského voliči také budou chtít, aby dostál svým předvolebním slibům a zasadil se o zlepšení ekonomické a sociální situace.

Předehra skončila. Teď Volodymyra Zelenského čeká ten pravý prezidentský spektákl.