"Můj otec pracoval celý život jako kontrolor na železniční zastávce v Prestonu a třikrát čtyřikrát ročně jsme navíc jezdili do Londýna za příbuznými," vzpomíná 68letý Brit na to, co u něj zřejmě vášeň k vlakům odstartovalo.

"Už jako malý jsem byl vášnivý trainspotter (v češtině se pro fanouška železniční či městské hromadné dopravy používá výraz "šotouš", pozn. red.) a brzy mi stanice v Prestonu nestačila, musel jsem jich navštívit, kolik to jen šlo," řekl britskému serveru BBC Brewer.

Vlaky dlouho byly pro muže, který provozoval obchod s hudebninami, jen koníček při práci. Pak ale vášeň převážila, v roce 1998 obchod zavřel a zkoušel štěstí u britských drah, stejně jako jeho otec.

Hlásil se na místo výpravčího ve stanici Virgin, ale neuspěl. "Byl jsem pro ně asi moc starý," soudí Brewer, kterému se nakonec podařilo získat místo alespoň prodejce jízdenek na železniční zastávce.

Dal si předsevzetí, že jednou navštíví všechny železniční zastávky v zemi. Svůj cíl začal plnit v roce 2007, kdy odešel do důchodu. Jako bývalý zaměstnanec drah může cestovat vlakem zdarma, tak toho začal využívat.

Brit David Brewer navštívil a nafotil všechny železniční zastávky ve Velké Británii | zdroj: Profimedia

Do svého plánu se čerstvý senior pustil naplno, jen během roku 2008 vyrazil na cestu 44krát a pořídil snímek 487 železničních zastávek. Fotografie má srovnané podle jednotlivých tras a toho, jak jsou zastávky za sebou – všechna nádraží má vyfocená zvenčí, zevnitř a s přijíždějícím vlakem. O všem si vede pečlivé ručně psané záznamy.

Svou "misi" dokončil po čtyřech letech v malém městečku Manea, jehož železniční stanici chtěly britské dráhy už několikrát zrušit.

Ne vždy bylo jednoduché se na zastávku dostat, ale Brewer se nenechal odradit. Na zastávce Redcar British Steel například zastavují vlaky jen dvakrát za den – ráno v jednom směru a večer v opačném. Sedl proto na autobus, dojel na nádraží a chtěl se zpět dostat vlakem.

Mělo to ale jeden háček – zastávka je soukromá a jen pro potřeby ocelárny. "Musel jsem přesvědčit vrátného a vysvětlit mu, co dělám. Nakonec se šel zeptat do kanceláře a pustil mě. Nádraží jsem nafotil a odjel odpoledne tím jedním spojem, který ten den ze zastávky vypravovali," popisuje Brewer.

U méně frekventovaných zastávek musel často vystoupit na té nejbližší a až desetikilometrovou cestu urazit pěšky nebo popojet autobusem. Jednou si musel i vzít taxi, protože nebyl jiný způsob.

A byla i komplikovanější nádraží – třeba na letiště Teesside zajíždí vlak jen dvakrát týdně, oba spoje připadají na neděli. Jednoduše tak na nepoužívanou zastávku dojel vlakem a zpět to vzal autobusem.

Při svých cestách urazil víc než 400 tisíc kilometrů, tedy víc než je vzdálenost Měsíce od Země. Většinou vyrazil na týdenní cesty a kde nemohl využít bezplatnou jízdenku, přikoupil si týdenní neomezenou. Ušetřil i za hotely, protože na delší cesty využíval lůžkové vozy.

Brit David Brewer navštívil a nafotil všechny železniční zastávky ve Velké Británii. Vše má řádně zadokumentované a seřazené podle tras | zdroj: Profimedia

Dokud fotil jen v okolí nebo ve velkých městech, nepotřeboval tak složité plánování. "V rušných městech se dá zvládnout kolem 25 zastávek za den, ale tam, kde jsou nádraží dál od sebe, zabere organizace nějaký čas," připouští aktivní senior.

Brewerova manželka sice jeho nadšení pro vlaky nesdílí, ale má pro něj pochopení. "Ptal jsem se, jestli jí to vadí. Prý je ráda, že jsem z domu," říká se smíchem.

Aby z jeho propracované mapy měli něco i ostatní šotouši, rozhodl se, že vydá fotografickou knihu. Bylo mu jasné, že všech více než 2500 nádraží a železničních zastávek se do ní nevejde, tak zvolil své nejoblíbenější téma: nejméně využívané stanice v Británii. Patří mezi ně například právě zastávka na letišti Teesside, kterou ročně využije jen osm lidí.

Přestože svou oddyseu zakončil v roce 2011, nenechá si ujít ani otevírání dalších nových stanic. Kromě toho si stanovil i další šotouší výzvy – nafotit všechny stanice metra, tramvají a lehkých železnic v zemi. Už si odškrtl například metro v Londýně, Manchesteru, Midlandu, ale i tramvajové tratě v Edinburghu či Nottinghamu.

"Dá se říct, že to vlastně nemá nějaký vyšší smysl, ale je to můj koníček. Rád cestuji a rád cestuji vlakem. Kolikrát se mě lidé ptají, proč jsem jel na nějaké místo a co jsem tam dělal. Odpovídám, že jsem tam jen stál a fotil nádraží," podotýká asi největší britský "šotouš".