Na zdánlivě nekonečných pláních severoamerického Středozápadu nebyly stromy ani keře. Veškeré dřevo, ať už na stavbu domů, mostů či plotů, se muselo dovážet z lesnatých oblastí na východě. Zároveň však bylo nutné najít levný a účinný způsob, jak bez použití dřeva oplotit zdejší obrovská stáda dobytka.

Dřevo dobytek nezastaví

Bylo jasné, že dřevěnými ploty to nepůjde, a tak se jako varianta nabízel upravený ocelový drát. O nápady nouze nebyla. V roce 1867 si William D. Hunt nechal patentovat drát, na který se připevňovala ozubená kolečka běžně používaná na jezdeckých ostruhách. O rok později získal další patent Michael Kelly, který k drátům připevňoval hřebíky.

Pro masovou výrobu však byly oba nápady příliš složité, nehledě na to, že střetnutí s takovou překážkou nebylo dostatečně bolestivé na to, aby dobytku zabránilo ve snaze pokoušet se znovu a znovu o její překonání.

Jistý Henry M. Rose získal 13. května 1873 patent na svůj nápad, kdy se na drátěný plot zavěšovala prkna s vyčnívajícími ostrými hroty šikmo seříznutých drátů. Tyto zábrany sice dobytek účinně odrazovaly, ale pořád to nebylo ono, protože na ně stále byla potřeba spousta dřeva.

Vynálezy Hunta, Kellyho a Rose dokázal šikovně zkombinovat až šedesátiletý farmář, bývalý učitel, šerif a pozdější lokální politik Joseph Farwell Glidden (1813-1906) z DeKalbu ve státě Illinois. Jeho plot tvořily dva spletené dráty, na něž byly střídavě navinuty krátké, šikmo sestřižené kousky drátů jako hroty.

Jednoduchý a účelný

Tato konstrukce dokonale vyhovovala potřebám, pro něž byla vytvořena: Spletené dráty byly dostatečně pevné na to, aby zastavily i rychle běžící zvířata, přidělané hroty se neotáčely a při kontaktu způsobovaly odrazující bolest, a výroba byla navíc jednoduchá a mohla být plně mechanizovaná.

Glidden získal na svou konstrukci 24. listopadu 1874 patent č. 157.124 a krátce na to také na stroj k její výrobě. Jen do roku 1880 se postavilo tolik kilometrů těchto plotů, že by dvaapůlkrát obtočily rovník. „Baron ostnatého drátu“ pohádkově zbohatl jen na licenčních poplatcích, byť se o jeho vynález vedly až do roku 1892 právní spory.

Glidden se díky ostnatému drátu stal milionářem, značnou část svého jmění ale věnoval do školství a založil pozdější Northern Illinois University v DeKalbu. Zemřel bezmála 94letý v roce 1906, a tak se ještě dočkal toho, jak se jeho vynález osvědčil jako neprostupná hranice nejen pro dobytek, ale i pro lidi. Poprvé byl vojensky použit v búrské válce v roce 1899 a v japonsko-ruské válce v roce 1905.

Později se stal ostnatý drát smutným a děsivým symbolem zákopových bojů za první světové války, koncentračních táborů za té druhé a železné opony za té studené. Ještě že se toho chudák pan Gidden nedožil…