V Belgii, zemi piva, jsou kavárny, které ho podávají, součástí kraje a některé jsou historickým dědictvím, které úřady chtějí uchovat. Ve Vlámsku napočítali experti tucet staletých podniků s nedotčenými interiéry.

PastaCafé v centru městečka Alsemberg ve vlámském Brabantu jižně od Bruselu patří k těm místům, která si nejlépe zachovala vzhled z dvacátých a třicátých let minulého století.

Bar a tmavé dřevěné obložení jsou dobové, stejně jako kožené opěrky hlavy, které zůstaly na dřevěných lavicích. Praskliny svědčí o tom, že pestrobarevné dlaždice na podlaze, typické pro domy postavené na počátku 20. století, utrpěly vahou nespočetného množství hostů.

"Dokonce sem jednou přišel kůň," směje se majitelka Ilse Rillaertová a ukazuje starou fotografii ze 70. či 80. let. Na rozdíl od moderních kaváren to je autentické a šaramantní, tvrdí. Kavárna s otevřenou kuchyní je příjemně teplá, lidé, kteří se sem přicházejí najíst, se cítí v takovém prostředí jako doma, dodává.

Ilse Rillaertová převzala kavárnu v roce 2013 po svém bratrovi. Podnik byl dříve známý pod názvem De Hoorn a posloužil jako dekorace k filmu francouzského režiséra Françoise Ozona Angel (Anděl) z roku 2007. V 90. letech byl rovněž oblíbeným podnikem vlámské popové skupiny Clouseau.

Seznam výjimečných lokalit

Se svou fasádou z červených cihel, které jsou typické pro Belgii či severní Francii, patří podnik spolu s dalšími dvěma kavárnami k těm, které vlámská vláda v srpnu navrhla přidat na seznam výjimečných lokalit se staletými interiéry.

V Belgii jsou stovky starých bister a kavárniček. Země se od roku 2007 může pyšnit kulturou piva, kterou UNESCO zařadilo na seznam nehmotného dědictví lidstva. "Chcete-li však zcela nedotčená místa, typická pro městské kavárny z první poloviny 20. století, je jich jen hrstka," vysvětluje Joeri Mertens, vědec specializující se na architektonické dědictví Vlámska.

Sedm z nich už bylo v tomto regionu zařazeno na seznam výjimečných lokalit. Další tři včetně PastaCafé na něj mají být během roku rovněž zaneseny. Cílem je ukázat příštím generacím kouzlo starých kaváren a také přimět majitele, aby se řídili některými předpisy.

"Budou muset žádat o povolení ke změnám, ale na druhé straně zase máme finance, o něž mohou požádat," říká Joeri Mertens.

"Kdybych musela odejít, můj pokračovatel by nemohl kavárnu přestavět podle libosti. Je dobré vědět, že to tu zůstane tak, jak to je," podotýká Rillaertová.

V Belgii, kde ochrana historického dědictví spadá do kompetence regionů, není Vlámsko jediné, kdo zhodnocuje své kavárny jako vzácné svědky minulosti. Brusel a Valonsko rovněž začaly, často už od 80. let, zařazovat na seznam výjimečných lokalit kavárny, zejména ty, jejichž interiéry jsou vyzdobeny ve stylu secese slavným belgickým architektem Victorem Hortou. Ale i takových podniků je málo.

"Není snadné nalézt kavárny, které si zachovaly svůj vzhled po tak dlouhou dobu," zdůrazňuje Julien Maquet z valonské agentury pro kulturní dědictví. Uvádí jen dva případy z tohoto frankofonního regionu, mezi nimi Modern Hôtel v Soignies, který je klenotem secese.