Desítky pecí, které zůstávají na ostrově v Benátské laguně, musejí hořet nepřetržitě, jinak se drahý žíhací kelímek uvnitř pecí rozbije. Ale cena metanu, který pece používají, od začátku října vzrostla pětinásobně, což znamená, že sklenářům v nejbližší budoucnosti hrozí ztráty ze zakázek, na kterých nyní pracují.

„Lidé jsou zoufalí,“ řekl prezident benátského sdružení řemeslníků Confartiginato Gianni De Checchi. „Pokud to takhle půjde dál a my nenajdeme řešení náhlého a abnormálního zdražení plynu, bude celé odvětví muranského skla ve vážném ohrožení,“ cituje ho agentura AP.

Středně velký sklářský podnik, jako je ten, co vlastní Simone Cenedese, spotřebuje měsíčně 12 tisíc metrů krychlových metanu, aby udržel svých sedm pecí 24 hodin denně na teplotě více než 1000 stupňů Celsia. Odstavují se jen jednou ročně v srpnu, kvůli pravidelné roční údržbě.

Nejistá energetická situace

Jeho měsíční náklady se podle smlouvy se zafixovanou cenou běžně pohybují v rozmezí od 11 tisíc do 13 tisíc eur (281 až 332 tisíc Kč). Platnost této smlouvy však skončila 30. září. Nyní je tak Cenedese vystaven nestabilnímu trhu a předpokládá, že náklady na metan se mu v říjnu zvýší na 60 tisíc eur (1,5 milionu Kč). Ceny zemního plynu totiž kvůli růstu poptávky z Číny, nejistým dodávkám z Ruska a znepokojivě nízkým zásobám v Evropě prudce stouply.

Řemeslníci jako Cenedese se teď musejí při plnění zakázek vypořádat s obrovským růstem nákladů na energii. Původně si přitom slibovali, že je tyto zakázky vytáhnou z krize způsobené pandemií, která loni toto odvětví téměř zastavila.

„Nemůžeme zvýšit už stanovené ceny. To znamená, že nejméně dva měsíce budeme nuceni pracovat se ztrátou,“ řekl Cenedese, který je už třetí generací sklářů. „Prodáváme dekorace do domácnosti, ne zboží denní potřeby. To znamená, že pokud nebudou ceny přijatelné, nebudou ani žádné zakázky.“

Cenedese, podobně jako další na ostrově, uvažuje, že kvůli krizi odstaví jednu z pecí. To ho bude stát 2000 eur (51 tisíc Kč) kvůli rozbitému žíhacímu kelímku. Zpomalí to také výrobu a ohrozí nevyřízené objednávky.

Jeho pět sklářů se teď snaží vyřídit zakázku na 1800 vánočních ozdob ze Švýcarska. Denně pracují od rána od šesti do dvou odpoledne a za tu dobu vyrobí 300 ozdob. „Žádný stroj nedokáže to, co my,“ říká 56letý mistr Davide Cimarosti.

Skláři z Murana před desítkami let přešli při vytápění pecí ode dřeva k metanu. Vytápění dřevem způsobovalo nerovnoměrné výsledky, metan však pomáhá vytvářet jemné, křišťálově průzračné sklo, díky kterému jsou výrobky z Murana tak ceněné. A je to jediný plyn, který skláři smějí podle zákona používat. Nyní se ale kvůli němu ocitli v komoditní pasti.

Hrozí ztráta tradice

Řemeslníci doufají, že se do konce roku mezinárodní trhy uklidní, i když někteří analytici se domnívají, že nestabilita na trhu může trvat až do jara. Pokud by se tak stalo, způsobilo by to ostrovní ekonomice i jednotlivým firmám obrovské škody.

Kromě ekonomických ztrát se obyvatelé ostrova obávají také ztráty tradice, která z jejich ostrova učinila synonymum umělecké výjimečnosti. Odvětví už je teď menší - zatímco v 60. a 70. letech minulého století ve sklárnách pracovaly tisíce zaměstnanců, nyní ho tvoří síť převážně malých a středních podniků, které zaměstnávají zhruba 300 sklářů.

Sklářská tradice v Benátkách začala před 1200 lety a na ostrově Murano se dědí z otce na syna už několik generací. Ale i při současné menší velikosti a navzdory zajímavým odměnám se nedaří přilákat mladé lidi, aby pracovali v dílnách, kde v létě teplota dosahuje 60 stupňů Celsia.

„Hodnota této tradice, této historie a této kultury je k nezaplacení. Přesahuje finanční hodnotu sklářského průmyslu na Muranu,“ řekl spolumajitel společnosti Gambaro & Tagliapietra Luciano Gambaro. „Tradici, která trvá přes 1000 let, nemůže zastavit ani problém s plynem.“