Například v 70. letech si našel cestu do světa čínský angrešt, který se začal pěstovat na Novém Zélandu a vyvážet do celého světa. Nevíte, oč jde? Ovšem, protože "čínský angrešt" dobyl svět pod geopoliticky přívětivějším názvem kiwi.

Před pár lety se králem americké kuchyně stala kapusta, která se dočkala rehabilitace coby luxusní zelenina po desetiletích, jež strávila odsouzená do role nejedlé ozdoby na talíři.

Podobný příběh zažívá v posledních letech quinoa - tedy botanicky správně merlík čilský. Tato běžná plodina z oblasti And vzala útokem západní trhy, kde v očích milovníků zdravé stravy zaujala ostentativně nadřazené postavení nad rýží.

Zatím posledním přírůstkem do tohoto souboje je brazilské açaí, temně fialové plody palmy zvané euterpe brazilská nebo kapustoň brazilská, která roste v povodí Amazonky.

Právě tady šplhají lidé po kmenech palem, aby sklidili divoce rostoucí açaí. A to, že si tyto bobule vysloužily pověst nové superpotraviny, znamená, že vznikl dodavatelský řetězec, který v každém z postupných kroků přepravy ovoce z Amazonie na západní trh přináší zisk pro ty, kdo se na něm podílejí.

V povodí Amazonky se açaí konzumuje přinejmenším od zrodu písemné historie. Až do 70. let minulého století bylo toto ovoce omezené jen na danou oblast, kde ho místní ribeirinhos, tedy "říční lidé", trhali na stromech a jedli jako součást prakticky každého jídla.

Zasytí a přitom je tak zdravé 

Jak slabá ekonomika v džungli začala vytlačovat říční lid do měst, vznikla díky jejich postupné migraci dodavatelská síť. Nejprve prodávali açaí v improvizovaných stáncích u silnice. Do 80. let už ho dopravovali do Ria de Janeiro a São Paula, kde si toto ovoce vysloužilo reputaci hlavní stravy bojovníků džiu-džitsu.

Díky vysokému obsahu omega-3 nenasycených mastných kyselin, nízkému obsahu sacharidů a cukrů, dokáže sladká dužina açaí zasytit, a přitom je lehká. Do 90. let měla Brazílie kvetoucí scénu açaí-barů. A jak si tyto bobule získávaly věhlas, jejich cena začala stoupat.

Pokud se bude zápletka běžného příběhu superpotravin opakovat, pak může açaí potkat stejný osud jako quinou. Když se tato na proteiny bohatá obilovina začala šířit do regálů supermarketů a na jídelníček trendy zdravých restaurací, její cena vzrostla natolik, že se posunula mimo možnosti bolivijských farmářů. Přitom jejich závislost na této obilovině jako hlavní složce stravy quinou původně proslavila.

Zatím se sice hlavní hráči na trhu snaží zajistit, aby se totéž s açaí nestalo. Sběrači mají smluvně zajištěné minimální mzdy, což brání jejich poklesu na příliš nízkou úroveň.

Přesto ale panují obavy, že boom açaí ohrozí celkovou udržitelnost, pokud se dodavatelé například rozhodnou, že levnější a snazší, než sbírat ovoce ze stromu, by bylo začít palmy rovnou porážet. Anebo může mánie po açaí vést ke vzniku rozsáhlých plantáží na úkor ostatních rostlin oblasti.

Ale s tím si Západ nemusí dělat starosti... než se ekonomika kolem açaí v povodí Amazonky zhroutí, najde si západní trh nějakou novou superpotravinu, dodává The New York Times.