Premiér Andrej Babiš se vyjádřil jasně, nekompromisně a opakovaně: "Já vám jenom chci říct, že nikdy neodstoupím. Nikdy. Ať si to všichni zapamatují." Plynou z toho dvě důležité informace. Předseda hnutí ANO trpí naprostým nedostatkem sebereflexe, který mu umožňuje setrvat na postu předsedy vlády, ať se stane cokoliv.

Pokud Babiš předem ví, že nikdy neodstoupí, říká tím, že neexistuje okolnost, která by ho k rezignaci přiměla. Jakákoli chyba, selhání, průšvih či aféra, která by se mu přihodila, bude pokaždé jen spiknutím a bude automaticky hozena na vrub jeho nepřátel. Šéf hnutí ANO se tak choval doposud a zdá se, že na tom nehodlá nic měnit. Všem investigativním novinářům i každému, kdo by proti němu chtěl hledat nějakou špínu, tak nepřímo vzkazuje: Nesnažte se, nemá to cenu, mě stejně k odchodu z politiky nepřinutí nic na světě.

Druhá, ještě závažnější věc, která z premiérových slov plyne, je, že si šéf hnutí ANO uvědomuje, že v tuhle chvíli neexistuje síla, která by ho mohla ohrozit a z vlády vyštípat. Když se Babiš rozhodne, že nikdy neodstoupí, tak zkrátka nikdy neodstoupí.

Důvody, které mu to umožňují, jsou zřejmé: Naprosto pevné a neochvějné postavení v hnutí ANO, ochota prezidenta Miloše Zemana držet ho ve funkci premiéra, záložní podpora jeho vlády od Okamurovy SPD, a hlavně neexistence reálné alternativy k vládnutí Babišova uskupení, které ve sněmovně drží 78 mandátů.

Vypnutá kontrolní funkce

Výsledná situace je nejen vysoce nestandardní, ale přímo se vymyká principům, které by měly být součástí zastupitelské demokracie. Sněmovní opozice, koaliční partneři, média či občanská společnost jsou pro fungování demokracie důležití i proto, že hrají významnou kontrolní roli a v případě nutnosti mohou vyvinout tlak na politika, na kterého se už nabalilo příliš mnoho skandálů, aby odstoupil.

Samozřejmě tahle funkce není zcela bezproblémová, může však sloužit jako užitečná pojistka, která vede k tomu, že lidé s těmi největšími excesy politiku opouštějí a není třeba čekat na to, jak dopadnou v příštích volbách.

U Babiše a hnutí ANO nic takového nefunguje, a to nejen díky třem zmíněným faktorům, ale i některým dalším (vlastnictví médií, byť skrze svěřenský fond; obrovské finanční prostředky; minulé prohřešky jeho stranických konkurentů vedoucí k tomu, že Babišovi se toho neuvěřitelně mnoho toleruje; obecná nedůvěra minimálně části veřejnosti k mnohým stranám, médiím a subjektům občanské společnosti).

Nadcházející páteční hlasování o nedůvěře vládě tak v důsledku nebude mít valný dopad a ať dopadne jakkoli, i když nejvíce pravděpodobná varianta je, že kabinetu nedůvěra vyjádřená nebude, nic zásadního se nezmění a konec Babiše v politice se nepřiblíží ani o píď.

Státotvorný předseda a alternativní většina

Příznačný je facebookový status ministra vnitra a předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka z 16. listopadu, ve kterém svůj postoj k celé záležitosti vyjádřil dost zřetelně: "I když odchod z vlády v této situaci považujeme za politickou hloupost, stále je ve hře. Musíme ale počítat s tím, že náš odchod by způsobil pouze to, že by se ministrem vnitra stal buď někdo z hnutí ANO, nebo SPD. Fakt si myslíte, že by to nezkomplikovalo vyšetřování kauzy Čapí hnízdo?"

Podle Hamáčka je tak odchod z vlády sice stále na stole, zároveň však předseda ČSSD vyzdvihl to, že opozice nemá žádný konkrétní plán: chce pouze svrhnout vládu a neexistuje představa, co bude dál. Hamáček se tváří státotvorně. Říká, že opozici chápe, jedním dechem ovšem dodává, že chce zabránit nestabilitě státu. Od šéfa sociální demokracie to není nic jiného než alibismus a výmluvy. Stejně tak řeči o tom, že hlavní priorita je pro něj prosazování programu ČSSD, protože "kvalita života lidí v Česku je to hlavní".

Hamáček má však pravdu v tom, že opozice chce vládě vyjádřit nedůvěru bez toho, že by měla naplánované další kroky, co by se dělo pak. Chce, aby místo Babiše byl premiérem někdo jiný z hnutí ANO? Chtěla by převzít odpovědnost a vládnout sama? Nebo snad usiluje o předčasné volby? Zdá se, že v tom nemá jasno.

Kdokoli se dnes chce zbavit premiéra Babiše, musí především vymyslet, jak má vypadat vládní většina, ve které nebude figurovat hnutí ANO. A pokud taková většina neexistuje nebo se není schopná dát dohromady kvůli vzájemným animozitám, nemá smysl odstavení Babiše vůbec řešit, protože zkrátka není reálné a každý takový pokus stejně vyústí buď v jeho setrvání, anebo se ani neuskuteční, protože jednotlivé aktéry odradí právě jeho nereálnost.

Bezvýchodná situace a jedna velká naděje

Potíž je v tom, že lepší varianta než současná vláda za účasti ČSSD prostě není. Takže i když lze najít velké množství důvodů, proč by sociální demokracie měla odejít do opozice (respektive proč do vlády vedené Babišem neměla nikdy vstoupit), kdyby tak učinila, vláda, která by následně vznikla, by byla ještě horší než ta, kterou máme dnes. A už je jedno, zda se sociální demokraté stali součástí vládní koalice, aby realizovali svůj stranický program, nebo kvůli ministerským postům, což je pravděpodobnější. Výsledek je stejný.

ČSSD na sebe vzala roli strany, které nezbývá už nic jiného než Babiše za všech okolností podporovat, a tím se stále více ztrapňovat a škodit si. Jednak už kvůli účasti na vládě obětovala příliš mnoho na to, aby si to teď rozmyslela a opustila ji. A pak nejhorší, co by se sociálním demokratům mohlo stát, je konání předčasných voleb, které by se přece jen jejich odchodem do opozičních lavic mohly přiblížit. A na to, aby si strana vynutila výměnu premiéra, jak požaduje pražská ČSSD, nemá páky.

Tím, že oddálí volby, si sociální demokracie sice moc nepomůže, protože ať budou kdykoli, strana to v nich odnese. Jednak si ale aspoň ještě chvíli může užívat vládnutí, a pak svým rozhodnutím setrvat ve vládě dává ostatním stranám čas na to, aby se sebou něco udělaly a byly schopné vytvořit alternativní většinu k hnutí ANO, případně aby se objevila nová strana, která Babišovi dokáže přebrat část voličů. ČSSD pak po vzoru lidovců může pomoci už jen to, že na jedno volební období vypadne z Poslanecké sněmovny.

To, že není jiná možnost než čekat na příští volby, ať už ty řádné, či předčasné, pokud by se poměry ve sněmovně vyhrotily (zatím to ovšem nevypadá, že by si předčasné volby někdo přál), může působit až bezútěšně. Ve skutečnosti je v tom obsažená velká naděje: Každý, kdo si přeje konec Andreje Babiše v české politice, si musí přát i celkovou obrodu našeho stranického systému. Protože bez toho, aby se jí alespoň zčásti dosáhlo, se každá prohra předsedy hnutí ANO daná tím, že se ostatní proti němu spojí, nakonec obrátí v jeho prospěch.