„Schwarzenberg měl na Česko i Rakousko, potažmo i na Evropu, na politiku, kulturu a demokratické postoje intelektuální a politický vliv, který by se neměl podceňovat. Spojovalo se v něm starorakouské povědomí o historii s jasným demokratickým postojem a láskou k inteligentnímu vypořádání se se současností,“ napsal Der Standard.

Schwarzenberg byl podle deníku liberálně-konzervativní homo politicus s hlubokou averzí vůči krajní pravici a pravicovému populismu, které jsou poměrně silně zastoupeny jak v Rakousku, tak v Česku. Vyjadřoval znepokojení z nacionalismu maďarského premiéra Viktora Orbána a dávno před ruskou invazí na Ukrajinu varoval, že anexe Krymu byla pro ruského prezidenta Vladimíra Putina pouze „první chod“.

Deník zdůraznil, že v době komunistické vlády podporoval Schwarzenberg disidenty ve východní Evropě, včetně pozdějšího československého a českého prezidenta Václava Havla, a neztrácel naději na změnu režimu ani ve chvílích, kdy se pozice Sovětského svazu v regionu zdála neotřesitelná. Po roce 1989 se pak po boku Havla aktivně podílel na obnově demokracie.

Schwarzenbergovu lásku k rodné zemi, kterou vytrvale nazýval německým historickým označením Böhmen, a nikoliv Tschechien, podle deníku podtrhuje také to, že nikdy nepřijal občanství Rakouska, kam se s rodinou uchýlil po únoru 1948. Tato skutečnost mu bránila v tom, aby později vstoupil do rakouské politiky.

O politice ve střední Evropě a občasném příklonu k autoritářství a populismu si Schwarzenberg nedělal iluze, nikdy se však nestal cynikem. „Věřil, že je třeba vytrvale bojovat za demokracii, toleranci a proti rasismu a antisemitismu a nikdy se nevzdávat,“ napsal list s tím, že Schwarzenberg fungoval ve svých nejrůznějších politických i nepolitických rolích jako „intelektuální stimulátor“.

Jen několik dní před svou smrtí poskytl Schwarzenberg deníku Der Standard rozhovor, v němž prezentoval pochmurný výhled situace ve světě. Spojené státy podle něj tíhnou ke krajnosti a totéž se děje v Evropě. Stěžoval si, že současná politika je čím dál více zatížena osobním nepřátelstvím. Duch spolupráce vymizel a není jisté, zda jej půjde obnovit.

Deník zmiňuje také Schwarzenbergovy ne vždy harmonické rodinné poměry, ať už jde o jeho manželku Theresu - s níž se v roce 1988 rozvedl, aby si ji v roce 2008 znovu vzal - či mnohdy komplikovaný vztah s jeho dětmi. Vyzdvihuje také jeho osobní „slabost“ pro novinařinu a ochotu podporovat nezávislá média.

Agentura APA napsala, že uměl být také velmi přímý, někdy používal hovorové výrazy nebo dokonce nadávky. Obětí této prostořekosti se stali i rakouští odpůrci jaderné energetiky, pro které měl výraz „magor“. Jako ministr zahraničí přirovnal práci diplomatů k práci prostitutek a po ruském útoku na Ukrajinu použil paralely mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a Adolfem Hitlerem.