Rok nula v Kambodži: Jak učitel francouzštiny vymazal minulost a zničil čtvrtinu vlastního národa

Kambodža, léta 1975-1979. Období, které se do historie zapsalo jako „Rok nula“. Během necelých čtyř let dokázal režim Rudých Khmerů zlikvidovat čtvrtinu vlastního národa. V čele tohoto vražedného soukolí stál muž, jehož identita byla dlouho záhadou- Pol Pot.

Od pařížského studenta k radikálnímu revolucionáři

Budoucí diktátor se narodil jako Saloth Sar (pravděpodobně v březnu 1925) v provincii Kompong Thom v rodině prosperujícího farmáře. Jako mladík získal stipendium na technické škole v Paříži. Ironií osudu ho však více než studium radiotechniky zaujala radikální levicová politika. V pařížských kavárnách, ovlivněn spisy Karla Marxe a obdivem k jakobínskému teroru během francouzské revoluce, založil se spolužáky (mezi nimiž byl i Ieng Sary) “marxistický kroužek”. Jejich cílem bylo svrhnout koloniální nadvládu a nastolit „spravedlivý“ řád.

Po návratu do Kambodže v roce 1953 začal Saloth Sar žít dvojí život. Navenek působil jako charismatický a vážený učitel dějepisu a francouzské literatury, o kterém jeho žáci mluvili jako o skvělém posluchači. Uvnitř však budoval struktury komunistické strany. V roce 1963 odešel do džungle, kde pod jménem Bratr číslo jedna začal organizovat partyzánské hnutí Rudých Khmerů.

Rok nula: Totální vymazání minulosti

Vše vyvrcholilo 17. dubna 1975, kdy Rudí Khmerové obsadili hlavní město Phnompenh. Obyvatelé, unavení občanskou válkou, je vítali jako osvoboditele. Naděje na mír se však během 48 hodin změnila v noční můru. Rudí Khmerové nařídili pod záminkou amerického bombardování okamžitou evakuaci celého města- dva miliony lidí musely odejít na venkov pracovat na pole. Nemocnice byly vyprázdněny, staří i nemocní umírali u cest. Takové násilné přesuny probíhaly i v dalších městech.

Pol Pot vyhlásil „Rok nula“. Vše staré mělo být zničeno:

• Zrušení soukromí: Peníze byly zakázány, trhy uzavřeny a soukromé vlastnictví přestalo existovat. Držení knihy se stalo rozsudkem smrti.
• Uniformita a dril: Lidé museli nosit stejné černé oděvy a pracovat 12 až 16 hodin denně jen za misku rýžové kaše.
• Válka proti rozumu: Symbolem nepřítele se stali intelektuálové. K rozsudku smrti stačilo umět cizí jazyk, mít jemné ruce nebo jen nosit brýle.

S-21: Továrna na smrt a svědectví o krutosti

Nejděsivějším symbolem režimu se stala věznice S-21 (Tuol Sleng) v budově bývalé střední školy. Zde bylo mučeno a zavražděno 15 až 20 tisíc lidí. Přežilo jich pouhých sedm. Režim zde požíral i vlastní děti.

Svědectví jednoho z vězňů o vraždění dětí odhaluje hloubku tehdejšího šílenství. Dozorci si z dětí dělali „živé hračky“. Věšeli je za nohy na trámy, houpali s nimi a pak se je snažili zastavit kopnutím. U vězení byl rybníček, kde děti topili: potopili je pod vodu a když se začaly dusit, vytáhli je, aby je vzápětí potopili znovu. Tento koloběh opakovali, dokud oběť nezemřela.

Utajený diktátor a mrazivý konec

Pol Pot byl „mysteriózní diktátor“. Prakticky nevycházel na veřejnost, neposkytoval rozhovory a téměř se nenechával fotografovat. CIA a světová veřejnost dlouho tápaly v jeho pravé identitě. Žil v neustálém strachu a paranoii, nechal pravidelně likvidovat lidi ve svém okolí.

Jeho režim padl v lednu 1979 po vietnamské invazi. Pol Pot uprchl zpět do džungle, kde vedl partyzánskou válku dalších 18 let. Nakonec přestal být pohodlný samotným Rudým Khmerům, tak velitel ozbrojených sil Ta Mok zorganizoval převrat a nechal ho zatknout a odsoudit k doživotnímu domácímu vězení. 

Pol Pot nikdy nepocítil vinu. Do své smrti 15. dubna 1998, kdy v osamění po sužováním malárií podlehl selhání srdce, tvrdil, že chtěl pro kambodžský národ jen blaho. Zemřel dříve, než mohl být postaven před soud za genocidu, která stála životy 1,5 až 2 milionů lidí.