Konec nezničitelné legendy: Zemřel Niki Lauda

GALERIE VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Ve věku sedmdesáti let zemřel v pondělí v rodinném kruhu trojnásobný mistr světa formule 1 a legenda motoristického sportu Niki Lauda. Zdánlivě nezničitelný a neomylný Vídeňák vybojoval titul šampiona královské třídy v letech 1975, 1977 a 1984.

Niki Lauda na GP Německa v Hockenheimu červenci 2014

Niki Lauda na GP Německa v Hockenheimu červenci 2014,zdroj: Profimedia.cz

"Celý můj život byl něco jako hra. Vždy jsem podstupoval riziko, takže žádné hazardní hry nepotřebuji," odpověděl kdysi Lauda na otázku, zda si někdy chodí zahrát do kasina. Otázka byla namístě, protože jeho všudypřítomná červená čepička (v poslední době s logem hazardní společnosti Novomatic) byla celá léta až dosud neodmyslitelnou součástí image rakouského šampiona. A ve světě formule 1 po ní zůstane navždy prázdné místo.

Neuvěřitelné peripetie, průšvihy, tragédie a pořádná dávka rizika, ale především nezlomná houževnatost a vůle skutečně provázely Nikiho celý život. Díky inteligenci, schopnosti přežít a zdánlivé neomylnosti a nezničitelnosti se mu říkalo 'Computer' nebo 'Krysa'.

Mistr světa a ikona formule 1

Až do pondělka se opravdu zdálo, že přežije všechno. Začalo to už jeho vstupem do světa formule 1, kvůli němuž si proti vůli rodiny vzal mnohamilionový úvěr, protože si věřil, že ho jednou dokáže splatit. Svými výkony na sebe upozornil Enza Ferrariho, z jehož pokulhávajícího koníka na rudých monopostech se především Laudovou zásluhou opět stal vzpínající se hrdý hřebec pyšnící se mistrovským titulem.

V roce 1976 přežil Niki díky zásahu závodnických kolegů hrůznou havárii a ohnivé peklo na Nürburgringu, které ho ovšem na zbytek života poznamenaly – zdravotně i vzhledově. Dokázal se ale rychle vrátit na závodní trať, vybojovat další titul pro rudé vozy z Maranella, změnit stáj a skončit ve chvíli, kdy měl plné zuby toho, aby "jezdil jako debil pořád dokolečka". Po dvou letech se do kokpitu závodního vozu vrátil, vybojoval třetí titul a pověsil závodní přilbu definitivně na hřebík. Ne však svět formule 1, kde později působil jako poradce týmu Ferrari a měl nemalou zásluhu na tom, že tým přijal manažera Jeana Todta a jezdce Michaela Schumachera.

Nějaký čas stál Lauda v čele týmu Jaguar a od roku 2012 byl šéfem dozorčí rady stáje Mercedes, která i jeho zásluhou v posledních letech slaví nevídané úspěchy a na trati je (zatím) prakticky neporazitelná. "Formule 1 je pořád ještě ta druhá nejkrásnější věc na světě," prohlásil kdysi Niki.

Dlouhá léta dělal televizního komentátora pro německou RTL, a byly to právě jeho trefné poznámky,  glosy, vtip a nekompromisní hodnocení, které z přenosů leckdy i nudných závodů učinily něco mimořádného. I těm, kdo se o motoristický sport nezajímají, přiblížil osobnost tohoto výjimečného muže (navzdory drobným faktickým chybám) snímek Rivalové (Rush) z roku 2013.

Úspěšný podnikatel a komentátor

Úspěšně si Lauda vedl i v letecké dopravě jako byznysmen a majitel společností Lauda Air, Niki či Laudamotion, jejichž letadla občas sám pilotoval. Přestál i těžkou ránu v roce 1991, kdy v troskách boeingu 767 jeho letecké společnosti zahynulo v Thajsku všech 233 lidí na palubě. Díky své houževnatosti však objevil technickou chybu, která pád letadla způsobila, a zachránil tak možná mnoho dalších životů.

V letech 1997 a 2005 přežil dvě transplantace ledvin, loni absolvoval také transplantaci plic, po níž se do garáže Mercedesu již nevrátil.

"Není to sice bůh, ale velmi ho připomíná," napsal o Nikim před čtyřmi dekádami týdeník Der Spiegel. A co řekl sám Lauda? "Není snadné být dokonalý. Ale někdo takový holt být musí!"

Z lakonického glosátora, který si nikdy nebral servítky, vypadly i další perly: "Být Američanem, zřejmě bych při dnešních platech závodních jezdců zažaloval svou matku, že mě přivedla na svět moc brzy." "Kimi (Räikkönen) si možná dá tu a tam skleničku. Ale my jsme dřív chlastali po každém závodě."  "Ptáte se, co je nebezpečnější? Automobilové závody! Létat s letadlem není nebezpečné vůbec." "Člověk je ochoten přiznat cokoliv. Jen ne to, že neumí řídit auto." "Vždy jsem říkal, že dnešní vozy formule 1 by mohla řídit i cvičená opice. Tedy i já." (Jako šéf týmu Jaguar chtěl toto své tvrzení mimochodem dokázat v lednu 2002, když si po sedmnácti letech opět zkusil formuli 1 řídit. Moc mu to nešlo a k pobavení přihlížejících párkrát skončil mimo trať.) "Dokud budu zdravý a fit, budu pokračovat. Nečinnost je to nejnudnější, co může být."

A co je to nejlepší, co jej v životě potkalo? "Jsou to děti, s mojí nynější ženou. Těch prvních jsem si vůbec neužil, přesto s nimi mám skvělé vztahy," řekl před pár měsíci v rozhovoru pro rakouský deník Die Presse otec pěti dětí (z toho jednoho nemanželského). Rovněž pragmaticky poznamenal, že se nebojí smrti, i když nevěří tomu, že po ní ještě něco je…

"Život je krásný," prohlásil v témže rozhovoru muž, který spolu s Mozartem, Schwarzeneggerem a Falcem patří k nejznámějším Rakušanům na světě. A navždy patřit bude.

Tagy: Rakousko zahraničí F1 pilot F1 úmrtí a pieta sport a rekreace motorismus

Zdroje: vlastní