V rámci kampaně jste způsobila velký rozruch vašimi názory. Fotbaloví chuligáni se tvrdě postavili proti vašemu plánu zavést proti nim tvrdé tresty. Litujete, že proti nim takto hlasitě vystupujete?

Vůbec toho nelituji. Tito „rádoby“ fanoušci mě svými reakcemi přesvědčili, že jejich nejtvrdší jádro se opravdu neumí chovat. Nevidím jediný důvod, proč by se měli slušní fanoušci, kterých je naštěstí drtivá většina, bát chodit fandit vlastnímu klubu kvůli několika desítkám či stovkám chuligánů, kteří mají sportovní utkání pouze jako zástěrku pro řešení svých mindráků. Protože nic jinéhonež zamindrákovaní zoufalci tito „fanoušci“ nejsou. Proto budu dál bojovat za co nejpřísnější tresty včetně doživotního zákazu vstupu na stadiony. Chci fotbal vrátit slušným fanouškům zpět.

Ve svém programu máte ale i řadu dalších kontroverzních návrhů týkajících se nepřizpůsobivých. Tedy podle vás nelegálních imigrantů.

Nepřizpůsobiví nejsou pouze imigranti, jsou to i naši občané, kteří parazitují na našem sociálním systému. Humanismus nesmí být vykládán jako slabost nebo lhostejnost. Jde o to, aby se odlišovalo, kdo opravdu potřebuje pomoc od společnosti a kdo se pouze přiživuje. Těm prvním samozřejmě musíme pomoci a těm druhým v jejich konání co nejpřísněji zabránit. Znám dobře situaci na severu Čech a v Moravskoslezském kraji, je dost kritická. Slušní lidé se velmi snaží, aby si našli práci, spoustě z nich se to nedaří. Do toho musí snášet pohledy na to, jak si někteří Romové poměrně dobře žijí například jen z přídavků na děti, z pěstounských a mnoha dalších sociálních dávek. Politici se s tím bojí něco udělat, tiše to ignorují. To ale není cesta. Jsem toho názoru, že pokud se někdo prokazatelně nesnaží práci získat, neměl by mít na jakékoli přídavky vůbec nárok. S tím slušní lidé souhlasí, bavím se o tom se stovkami lidí týdně na našich předvolebních akcích.

Někdo to ale může považovat za rasismus.

Po stoprvé: Není tomu tak. Lidé, kteří pracují, nikoliv načerno a po celou dobu svého pobytu v České republice, jsou vítáni. Pokud samozřejmě na tutéž práci nestojí pomyslnou frontu deset stejně kvalitních českých zaměstnanců, jimž nakonec nezbývá, než vysedávat na úřadu práce. Jsou u nás ale cizinci, které bychom si dokonce neměli nechat odejít. Jednak do nich investujeme nemalé peníze, jednak mezi nimi rostou odborníci. Řeč je o stipendistech na prestižních českých vysokých školách, kteří jsou nejčastěji z Moldavska, Srbska, Běloruska či Etiopie. Jenže… Po jejich dostudování Česko jako by o ně nemělo zájem. České instituce se ale konečně začínají probouzet. V současnosti vzniká databáze těchto vysokoškoláků, která se může hodit společnostem, jimž se odborníků nedostává.

Podporovat chcete také sportovní aktivity dětí z nízkopříjmových rodin. Jak konkrétně?

V první řadě co nejvíce informovat ty, kterých se to týká. Mnoho takovýchto rodin vůbec neví, že existuje podpora k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí až do částky 34 100 Kč ročně. V druhé řadě se snažit o získání dalších zdrojů pro tyto potřebné. Třeba právě tím, že se ušetří na dávkách tak, jak jsem odpovídala v předchozí otázce a takto ušetřené prostředky budou použity pro mimoškolské aktivity dětí ze sociálně slabších rodin.

Volby do Evropského parlamentu nemívají moc vysokou voličskou účast, je to podle vás chyba?

Chyba to je, ale je zapotřebí si uvědomit příčinu. Při svých pravidelných setkáních s voliči jsem si všimla, že ne všichni si plně uvědomují, jak důležité je postavení Evropského parlamentu a dalších orgánů EU ve vztahu k jednotlivým členským státům, tedy i k ČR. 75 % zákonů, které schvaluje český parlament, vycházejí z iniciativy Evropské unie. To, že k některým našim občanům se tyto informace nedostaly, dávám za vinu i našim politikům a europoslancům, kteří o tomto nedostatečně informují veřejnost. Myslím si, že by se každý měl zamyslet nad svým postojem k eurovolbám a uvědomit si, že svým hlasem může ovlivnit budoucnost svojí i nás všech.

Že se o europoslancích málo ví, je pravda, ale není to spíše chyba médií?

Není možné z tohoto stavu obviňovat pouze média, i když svůj podíl jistě mají. V médiích se spíše probírají témata o výši platů europoslanců, o tom, co se kde udělalo špatně, co je zbytečná byrokracie a podobně. Ale o tom, že právě poslanci Evropského parlamentu a členové dalších orgánů EU, ve kterých má ČR také své zástupce, jsou ti, kdo ovlivňují, ve velké míře, životy občanů v jednotlivých členských zemích, se mluví a píše málo, nebo vůbec. Ale i sami europoslanci by měli voliče své informovat o své práci, konzultovat s nimi to, co se připravuje. Měli by cítit vůči voličům odpovědnost.

Jak byste tedy k mandátu přistoupila vy?

Především otevřeně. Pořádat pravidelná setkání s voliči,na kterých s nimi budu diskutovat, vysvětlovat jim situaci v europarlamentu, informovat je o své práci a seznamovat se s jejich názory, Zároveň jim, jak se říká, skládat účty. Alespoň jednou měsíčně pořádat tiskovou konferenci pro média. Pravidelně informovat o dění v europarlamentu na svém webu. Na webu také organizovat různé ankety, ve kterých by mohli voliči prezentovat své názory a požadavky. Budu v parlamentu aktivní a budu se snažit české europoslance ze všech stran spojit, aby ve strategických rozhodnutích hlasovali společně ve prospěch naší země. Zkrátka nechci ten mandát brát jako trafiku, ale opravdu tvrdě pracovat.

Velkým tématem voleb je euro, jste pro jeho přijetí?

Jsem proti přijetí eura. Málokdo si uvědomuje, že vstupem do eurozóny a zánikem české koruny zanikne pravomoc České národní banky provádět vlastní měnovou politiku. Měnové prostředí v české ekonomice bude určováno rozhodnutími Evropské centrální banky, která musejí brát ohled na stav eurozóny jako celku. To je významné ochuzení nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Z těchto důvodů jsem pro konání referenda k přijetí eura, neboť jde o velmi závažný problém týkající se budoucnosti naší země a všech jejích občanů.

Na billboardech jste využila i vašeho nevšedního příjmení, kde jste nechala zvýraznit slovo radost. Mají z vaší kandidatury radost i vaši blízcí?

Všichni mě velmi podporují. Jsem ale hlavně přesvědčená, že by ze mě měl radost můj dědeček. Bojoval v armádě za svobodu naší země už v první světové válce. Čtyři roky po té druhé, během nížbyl zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře, ho jmenovali generálem. Byl to velký muž a záleží mi na tom, abych jeho jméno dobře reprezentovala.