Ale jak vášnivý polibek přišel k označení "francouzský"? To vlastně nikdo přesně neví, ani sami Francouzi mu tak neříkají. Pro ně to je prostě polibek a hotovo. Označení pro to neměli až do roku 2014, kdy se ve slovníku Petit Robert poprvé objevilo nové sloveso "galocher", tedy "líbat se jazykem".

Americká vědkyně Sheril Kirshenbaumová ve své knize The Science of Kissing (Líbání jako věda) soudí, že obrat "francouzský polibek" (French kiss) se v angličtině poprvé objevil v roce 1923. Zřejmě jej z jisté nostalgie zavedli Britové a Američané, kteří se ve Francii sblížili s tamními vášnivými ženami a dívkami, jež (mimo jiné) neměly s použitím jazyka při líbání problém. Přesto se tato praktika ve Spojených státech rozšířila až po druhé světové válce, když se vojáci vraceli z Evropy domů. Termín později převzaly i další země, potažmo další jazyky - míněno jazyky v lingvistickém smyslu, ale vlastně nejen v něm.

To třeba takové hranolky už podobné štěstí neměly a americký výraz "French fries" se do dalších jazyků nerozšířil. A už vůbec ne jeho poněkud přiblblá politicky korektní verze freedom fries, kterou se několik amerických restaurací snažilo (nakonec neúspěšně) zavést v roce 2003, aby potrestaly Francii za to, že se postavila proti invazi do Iráku.

Nic nového pod sluncem

Samotné líbání jako vyjádření citů k nám údajně přivezl z Indie Alexandr Veliký. Hluboký polibek, kdy se do něj zapojí i jazyk, byl zaznamenán už u starých Římanů. Ve středověku se mu říkalo "florentinský polibek" a církev jej považovala za těžký hřích, protože byl chápán jako analogie pohlavního styku.

Líbání nám podle některých teorií také připomíná slastné pocity, které jsme zažili při sání mateřského mléka, a je rovněž skvělé pro naše zdraví. Podle různých studií pomáhat snižovat krevní tlak, zvyšuje hladinu hormonů vyvolávajících pocit štěstí (serotonin, dopamin a oxytocin), spaluje kalorie, zvyšuje sebevědomí a působí jako prevence proti zubnímu kazu. Ale především: Líbání, a to francouzské obzvlášť, je prostě zábava.

zdroj: YouTube.com