Pes s provazem kolem krku má ještě všechnu srst. Nicméně byl obětován před 1000 lety, pravděpodobně v rámci pohřebního rituálu nějakého válečníka. Ostatky psa byly nalezeny právě v komplexu Maranga.

Je zde asi 2000 zvířat, ale také 54 huacas čili jakýchsi svatyň, rozsáhlých staveb z mazaniny na bázi jílu, které byly v prehispánské době náboženskými či pohřebními místy.

Až dosud zde byly nalezeny stopy tří civilizací, a to limské (od roku 100 do roku 650 našeho letopočtu), ychsmské (od roku 900 do roku 1470) a incké (mezi lety 1200 až 1500).

"Pro vědce je toho zde ještě mnoho k objevování," říká Lucénida Carriónová Sotelová, která řídí archeologickou činnost v tomto komplexu.

Jejich úsilí již bylo korunováno úspěchem: "Od roku 2001 tu bylo nalezeno 138 psů a 134 lidských ostatků pocházejících z období Ychsma," dodává. Poslední nález pochází ze srpna, kdy byly v tomto parku založeném v roce 1964 objeveny ostatky deseti psů, dvou prasátek místního druhu a jednoho člověka.

V případě lidských ostatků exhumovaných v posledních letech lze nalézt jeden společný bod: v době smrti bylo všem mezi dvaceti a čtyřiceti lety a byli zabiti prudkými údery do lebky a do žeber. Předpokládá se, že šlo o válečníky.

Případy psů pochovaných po jejich boku však vyvolávají více otázek.

"Nalezli jsme psy, kteří byli oběšeni a ještě měli provaz kolem krku. Někteří nesou známky zranění a byli uškrceni. Je nepochybné, že tato zvířata byla obětována a pohřbena jako kdyby spala," vysvětluje vědkyně.

Podle jejích předpokladů bylo v období Ychsma obětování psa součástí pohřebního rituálu válečníka.

První analýzy ukazují, že nalezení psi patřili k jednomu druhu a vážili od sedmi do 20 kilogramů. Nejmenší z nich měřil 40 až 50 centimetrů a jeho srst byla krátká se skvrnou na hrudi.

"Tito psi pocházejí z doby před 1000 lety. Další určování stáří však ukáže s přesností, zda je tomu tak," uvádí Sotelová. Překvapivě mají všichni zachovalou srst. To vědcům pomůže stanovil druh psů, kteří žili v preincké a incké době, jejich původ i to, proč byli chováni.

Dosud vědci znají peruánského psa bez srsti, který se objevuje kolem roku 300 našeho letopočtu a byl zřejmě společníkem Inků. V roce 2001 ho Peru vyhlásilo národním dědictvím.

Význam tohoto zvířete v prehispánských civilizacích ukázalo v roce 1993 objevení hrobek mumifikovaných psů pohřbených vedle lidí v regionu Moquegua ležícím asi 1200 kilometrů jihovýchodně od Limy. Šlo o druh psa podobajícího se zlatému retrívrovi, avšak s krátkýma nohama, dlouhou béžovou srstí a ocasem se zježenými chlupy.

V Parku legend se může 2,7 milionu návštěvníků ročně procházet kolem svatyň poté, co obdivovali opice, tygry nebo mořské lvy. Dosud vědci prozkoumali jen osm z 54 svatyň. Tato obtížná práce trvala téměř 15 let, protože tato místa jsou někdy zcela zarostlá vegetací a některá byla dokonce vyloupena.

V jedné ze svatyň byly pohřbeny ostatky muže a ženy ve věku od pětadvaceti do třiceti let se 17 tetováními v podobě ryb na ruce. "Zdá se, že tyto osoby byly usmrceny jako oběť pro svatyni," uvádí Lucénida Carriónová Sotelová.