Jak už to tak v době velkých internetových projektů bývá, na začátku většinou stačí dobrý nápad, díra na trhu, trochu odvahy a hlavně trpělivost. Někdy také potřeba zaplatit nájem…

Nedostatek peněz se rozhodla dvojice designérů Brian Chesky a Joe Gebbia vyřešit trochu netradičně. Věděli, že se ve městě chystá velká designérská konference a hotely budou obsazeny. Navíc ze své zkušenosti tušili, že někteří účastníci z oboru nemají – ostatně stejně jako oni – peníze na drahé hotely.

Prohrabali skříně a vyndali z nich tři nafukovací matrace, založili úplně jednoduché webové stránky a za 80 dolarů nabídli přenocování na matraci a k tomu domácí snídani (airbed and breakfast). Během pár dnů si přišli skoro na tisíc dolarů a nájem se zaplatil skoro sám.

"Po tom prvním víkendu jsme dostali množství e-mailů z celého světa. Lidé se nás ptali, kdy bude naše služba k dispozici na místech, jako je Buenos Aires, Londýn nebo Japonsko. Takže jsme začali pracovat na mezinárodní verzi stránek," vzpomíná spoluzakladatel Joe Gebbia.

Peníze si vydělali prodejem cereálií

Na to už dvojice nestačila, a obrátila se proto na svého bývalého spolubydlícího Nathana Blecharczyka a vytvořili funkční web. Jenže to nešlo zrovna podle plánů, zas tolik zájemců o ubytování nebylo a nájem bylo potřeba platit pořád.

Do základů potřebovali nějaké peníze a žádný investor se zatím nehlásil. Rozhodli se tedy svůj projekt zafinancovat sami. Příznačně využili volební kampaň prezidenta Baracka Obamy, vyrobili tematicky laděná balení snídaňových cereálií a prodávali je po 40 dolarech za kus.

Jak se rodil úspěch Airbnb | zdroj: fundersandfounders.com

Výsledek? Na svůj projekt Airbed & Breafast si vydělali třicet tisíc dolarů.

V roce 2009 získali i prvního vnějšího investora, kalifornský akcelerátor Y Combinator jim přispěl 20 tisíc dolarů. Jenže byznys pořád nešel podle představ, své byty sice přes společnost nabízelo už 24 hostitelů, stále byl ale výdělek jen kolem dvou set dolarů týdně.

Fotky kazily dojem

Gebbia a Chesky se proto vydali do New Yorku za jednotlivými pronajímateli, aby zjistili, kde je problém. Zjistili, že za vše mohly špatné fotografie, své byty většinou lidé nafotili jen pomocí mobilních telefonů. "Ty fotky byly opravdu špatné. Nikdo si nerezervoval ubytování, protože nemohl vidět, za co vlastně platí," vysvětluje Chesky.

Mladí podnikatelé si tak půjčili profesionální techniku a chodili ode dveří ke dveřím a pořizovali lepší a kvalitnější fotografie nabízených prostor. A zázrak! Stačil týden a tržby se zdvojnásobily a dál rostly.

Jenže pořád chyběl ten správný investor, který by projekt "nakopnul". Naopak je všichni odmítali, čehož možná doteď litují. "Náš přítel Michael Seibel nás 26. června 2008 představil sedmi prominentním investorům v Silicon Valley. Za 150 tisíc dolarů si mohli koupit desetinu společnosti. Dostali jsme pět odmítnutí, dva se vůbec neozvali," říká Chesky.

O investici do projektu neměl nikdo zájem | zdroj: Brian Chesky

Airbnb totiž stále nebylo dostatečně známé, dokud si jeden z nabízených domů nepronajal zpěvák Barry Manilow. A pak to šlo ráz na ráz, investoři si společnost sami vyhledávali, podílníkem se stal například i herec Ashton Kutcher. V roce 2014 se pak hodnota společnosti přehoupla přes 10 miliard dolarů.

Snový byznys ale s sebou nesl – stejně jako třeba alternativní taxislužba Uber – legislativní problémy. Operoval tak trochu v legislativním meziprostoru, pronajímatelé na rozdíl od hotelů neplatili ubytovací daň. Pronajímáním soukromých bytů nebo domů také obcházeli různé další zákony.

Odchod z poloilegality

Narazili zejména v New Yorku, kde na problémy a "tak trochu nelegální činnost" aktivně upozorňovali hoteliéři, kterým soukromníci pronajímající svůj pokoj pro hosty kradli zákazníky.

V květnu 2014 ale Airbnb upravilo podmínky a ze svého seznamu vyškrtlo více než dva tisíce newyorských pronajímatelů, kteří porušovali pravidla. Navíc Airbnb na kritiku, že okrádá státní pokladnu reagovala tím, že hosté naopak ekonomice prospívají, protože tráví ve městě (šlo hlavně o zmíněný New York) více času a utrácejí v něm výrazně více, čímž podporují turistický ruch.

Postupně se společnost zatím alespoň ve Spojených státech dohodla s některými federálními vládami a v rámci legitimizace podnikání odevzdává jménem hostitelů daň z obsazenosti. Každý stát si ale s pronajímateli musel nastavit vlastní pravidla.

I když se "online tržišti" s ubytováním daří, šance, že zcela nahradí klasické hotely, je minimální. Vždy bude existovat část obyvatel, kteří dají přednost klasickému ubytování, zvlášť pokud jde třeba o pracovní cesty.

"Myslím, že hotelové řetězce už pochopily, že jsou klienti, které jim nepřebereme. Když někam služebně jedu, chci dostat určité pohodlí, standard a soukromí," říká byznysman Ogo. Pokoj ve svém bytě v Bostonu ale pronajímá, od rána do večera je v práci a hosté tak mají naprosté soukromí.

Záruky musí být pro obě strany

Airbnb si je sice vědomé své síly a pozice na trhu, pořád ale bojuje s tím, že se někteří lidé bojí jezdit k cizím lidem. Byť ubytování v soukromí stojí často i jen třetinu ceny za hotelový pokoj. Jenže stačí jedna špatná zkušenost a klient příště nepřijde.

Nebo naopak – když host zničí půlku bytu, pravděpodobně si hostitel řekne, že mu za to riziko vydělané peníze nestojí.

I z toho důvodu má Airbnb vypracované rozsáhlé možnosti zpětné vazby. Všechny uživatele si ověřuje, platba jde přes účet společnosti a uživatelé se mohou rozhodovat podle hodnocení. 

zdroj: YouTube.com