Mnohý Varšavan už teď naříká, když pomyslí na blížící se summit NATO. Aby bylo místo jednání - národní stadion na Višňovém nábřeží - dostatečně zabezpečené, změnilo se pro dny summitu polské hlavní město na pevnost. Jedna z nejdůležitějších východně-západních dopravních tepen byla zablokována a okolí v celém prostoru uzavřeno. "Bydlím v bezpečnostní zóně," postěžoval si 34letý Andrzej Jasinski. "Vezmu si volno a odjedu pryč. Nebudu si přidělávat stres."

Pro ministra obrany Antoniho Macierewicze a jeho národně konzervativní kolegy z vládního kabinetu je naproti tomu summit v bývalé kolébce Varšavské smlouvy symbolickým potvrzením nynější polské příslušnosti k západnímu svazku. A nikoli pouze Poláci, ale i jejich pobaltští sousedé očekávají takové závěry summitu, které zdůrazní vzájemnou solidaritu a posílí východní křídlo aliance.

Ve Varšavě by mělo být rozhodnuto, že jednotky členských zemí NATO budou podle rotačního principu rozmisťovány v Polsku a v pobaltských státech. Kdyby bylo po Macierewiczovi a jeho kolezích ve Vilniusu, Rize a Tallinu, zněl by celý princip jednoznačně: čím více vojáků, tím lépe.

Polský poradce pro národní bezpečnost Pawel Soloch (šéf Úřadu národní bezpečnosti - pozn. ČTK) zde vidí poměrně velký prostor: "Počty vojáků mohou být ještě navýšeny, pokud se nezmění chování Ruska. To je otevřená otázka a tak je třeba se dívat na rozhodnutí o rozdělení oddílů."

Od počátku konfliktu na Ukrajině tlačí především Polsko a tři pobaltské státy na posílení východního křídla aliance. I když byly boje na východní Ukrajině v médiích odsunuty do pozadí jinými aktuálními událostmi, konflikt v sousedství je v Polsku stále přítomen. V centru Varšavy bylo například zřízeno centrum pomoci a poradenství pro Ukrajince.

Počty mezinárodních vojenských cvičení v regionu se zvyšují - naposledy byla v rámci manévrů Anakonda po dobu deseti dní nacvičována obrana před útokem. To, že i na Západě existovaly kritické hlasy a že třeba německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier hovořil o "hlasitém řinčení šavlí", naráželo ve Varšavě na nepochopení.

Reaguje tedy Polsko a Pobaltí přehnaně, když jde o Rusko? Abychom pochopili jejich nedůvěru vůči Moskvě, nesmíme zapomínat na historii těchto zemí. Polsko bylo v 18. století rozděleno mezi velmoci Prusko, Rakousko a Rusko a zmizelo tak na více než sto let z evropské politické mapy.

Během druhé světové války si Polsko nejen rozdělily nacistické Německo a Sovětský svaz do svých sfér vlivu, ale rozhodnutími z Jaltské konference je jeho vlastní spojenci vydali spolu s celou východní i střední Evropou pod kontrolu Sovětskému svazu. Pobaltské státy se zcela proti své vůli staly sovětskými republikami.

Zkrátka: vztah k Rusku zatěžuje minulost. Anexe Krymu a konflikt na Ukrajině pak nedůvěru ještě posílily.

Polská vláda sice doufá v silnější přítomnost jednotek NATO, ale nechce spoléhat jen na tuto kartu. Od září má být v rámci teritoriální obrany vybudována dobrovolnická milice s přibližně 35.000 členy. "Obrana země se musí týkat všech," zdůraznil Macierewicz před několika týdny na setkání s polovojenskými skupinami.