Pavel podle svých slov reagoval na některé nově zveřejněné údaje a emotivní vyjádření. Nechce tak situaci „lámat přes koleno“. Délku prozatímního odkladu nespecifikoval.

„V okamžiku, kdy nebudou žádné další nové informace, přijmu rozhodnutí,“ řekl Pavel. Prezident zdůraznil, že personální obměnu ÚS vnímá jako jeden ze svých hlavních úkolů a že důvěryhodnost soudů a institucí patří k pilířům právního státu. Fremr rozhodnutí prezidenta plně respektuje, uvedla mluvčí Vrchního soudu v Praze Kateřina Kolářová, kde Fremr momentálně působí jako místopředseda.

Odpoledne Pavel ještě doplnil, že je potřeba vidět také dobový kontext. „V době, o které se bavíme, tady byl nějaký právní řád, podle tohoto právního řádu opuštění republiky bylo trestným činem a ten byl posuzován naprosto shodně všemi soudci, kteří tady soudili trestní právo. Myslím, že bychom to měli vidět v tomto kontextu. Ale nechci se bavit o jednotlivých případech, protože s jejich detaily nejsem seznámen,“ uvedl Pavel.

Média v posledních dnech rozebírala zejména rozhodování Fremra v takzvané kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988. Obžalobu tehdy zmanipulovala komunistická tajná policie (StB). Trojici mladíků vinila obžaloba z více než stovky trestných činů, z nichž nejzávažnější bylo záškodnictví. Skupince vyčítala vedle poškození pomníků sovětských vojáků na Olšanech také shození kanálového poklopu z Nuselského mostu a položení betonového pražce na železniční trať.

Případ projednával v létě 1988 Fremrův pětičlenný soudní senát. Fremr připustil, že StB kauzu zmanipulovala. Uvedl ale, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno. Zároveň odmítl tvrzení, že byl za komunistické éry prorežimním soudcem. Pavel minulý týden uváděl, že zatím nedostal žádná fakta, která by prokázala, že Fremr jako soudce nebo jako člověk v souvislosti s případem Olšanských hřbitovů selhal. Fremr podle něj získal nominace od nejvyššího počtu právních institucí, na které se prezident při výběru ústavních soudců obrátil. Respekt si v minulosti získal jako soudce českého Nejvyššího soudu, člen Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu a soudce i místopředseda Mezinárodního trestního soudu. V posledních letech je místopředsedou Vrchního soudu v Praze.

Kandidát na ústavního soudce R. Fremr nemluvil před Senátem pravdu, když tvrdil, že nikoho za totality neodsoudil z politických důvodů. V době mezi lety 1983-85 odsoudil přes 100 lidí za emigraci. Mnozí přišli o majetek a rodiny byly postiženy perzekucí. Neměl by být jmenován.

— Marek Hilšer (@MarekHilser) August 6, 2023

Senátor Marek Hilšer z klubu Starostů v neděli na sociální síti X, dříve twitteru, napsal, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 také odsoudil přes 100 lidí za emigraci, přičemž mnozí přišli o majetek, rodiny byly postiženy perzekucí. V dopise pak Hilšer s další senátorkou Hanou Kordovou Marvanovou (za ODS) napsali Pavlovi, že přítomnost Fremra na ÚS je nevhodná. Proti jmenování Fremra v otevřeném dopise protestoval také signatář Charty 77 a spoluzakladatel Spolku Šalamoun John Bok. Pavel chce nyní jednat s nespokojenými senátory i předsedou Senátu Milošem Vystrčilem (ODS), konzultovat bude i s historiky.

Nechci dát prostor pochybnostem o morální integritě jakéhokoliv kandidáta na ústavního soudce. S vážností proto sleduji i nové informace, které se objevily v souvislosti se jmenováním Roberta Fremra. Podrobím je důkladné analýze právníků a historiků a prozatím jmenování odložím. pic.twitter.com/4KzAxCZ03D

— Petr Pavel (@prezidentpavel) August 7, 2023

„Nechci dát prostor pochybnostem o morální integritě jakéhokoliv kandidáta na ústavního soudce. S vážností proto sleduji i nové informace, které se objevily v souvislosti se jmenováním Roberta Fremra. Podrobím je důkladné analýze právníků a historiků a prozatím jmenování odložím,“ uvedl Pavel na síti X.

Kordová Marvanová ocenila, že se prezident novými informacemi zabývá. „Přes sto rozsudků za opuštění republiky, které vynesl dr. Fremr v letech 1983-85, je podle mě diskvalifikující pro soudce ÚS,“ napsala Marvanová na síti X.

Jsem velmi ráda, že prezident se vážně zabývá novými zásadními informacemi, které jsme mu s @MarekHilser zaslali osobním dopisem. Přes sto rozsudků za opuštění republiky, které vynesl dr. Fremr v letech 1983-85, je podle mě diskvalifikující pro soudce ÚS‼️ https://t.co/C3Olp3kSjh

— Hana Kordová Marvanová (@HanaMarvanova) August 7, 2023

Jako trestní soudce působil před listopadem 1989 také Baxa. Dnes připustil, že i on možná řešil jednu kauzu opuštění republiky. „Já už si to dnes nevzpomínám, možná jsem soudil jeden případ. Ale nemám tak dobrou paměť, abych z těch mnoha tisíců případů, které jsem rozhodl, abych si pamatoval na všechny,“ řekl Baxa. Případy opuštění republiky podle něj rozhodovali spíše soudní funkcionáři než řadoví soudci. 

Působení Fremra v komunistické justici přezkoumá ústav pro studium totality

Fremrovo působení v komunistické justici přezkoumá tým badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Soustředit se bude jednak na tzv. kauzu Olšanských hřbitovů, jednak na trestání emigrantů za opuštění republiky. Ústav o tom informoval v tiskové zprávě.

Za nedovolené opuštění republiky bylo odsouzeno přes 110 000 lidí, což z nich podle ÚSTR činí nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel v komunistickém Československu.

Badatelé budou zkoumat Fremrovo působení v komunistické justici mezi lety 1982 až 1989. „Justiční systém byl mezi lety 1948-89, stejně jako Státní bezpečnost, nedílnou součástí komunistického totalitního režimu a jako takový se v bezpočtu případů přímo podílel na perzekuci jednotlivců, kteří se režimu tak či onak znelíbili. Je nutné mít na vědomí, že za komunismu neexistovala nezávislost soudní, výkonné a zákonodárné moci. Vše sloužilo potřebám moci, vládě jedné strany,“ komentoval zřízení badatelského týmu ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna.

„Ke kauze Olšanské hřbitovy se v Archivu bezpečnostních složek nachází sedm kartonů archivních materiálů, které doposud nikdo systematicky nestudoval,“ sdělil dále ÚSTR.

Materiály k soudním procesům s emigranty se nacházejí v Archivu hlavního města Prahy a ÚSTR již požádal o povolení k jejich prostudování.

Emigraci trestal komunistický režim jako opuštění republiky podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákoníku. Kromě odnětí svobody přicházeli emigranti o majetek a občanství, zatímco jejich příbuzní, kteří zůstali doma, se stali předmětem šikany. „Těmito tresty přitom komunistická justice porušovala nejpozději od roku 1975 (či 1976) mezinárodní dohody, které se zástupci režimu zavázali dodržovat. V roce 1990 proto byly tresty pro emigranty zákonem 119/1990 Sb. označeny za politické a oběti těchto procesů byly plošně rehabilitovány,“ uvedl ústav.

Výsledky bádání v obou kauzách chce ÚSTR zveřejnit v historické revue Paměť a dějiny, kterou čtvrtletně vydává.

Z dřívějšího článku historika Petra Blažka zveřejněného v revue Paměť a dějiny v březnu 2014 vyplývá, že od roku 1961 do konce 80. let minulého století bylo podle § 109 trestního zákona celkem odsouzeno a následně rehabilitováno 110 485 lidí - nejvíce v roce 1971, kdy jich bylo 20 163. Již v 60. letech tyto kauzy tvořily více než polovinu všech „protistátních“ případů: například v roce 1964 dosáhl jejich podíl 66,6 procenta. Po invazi sovětských vojsk v roce 1968 pak jejich počet prudce narostl. Podle Blažka si vedení Správy vyšetřování StB opakovaně stěžovalo, že je těmito případy zavaleno, a proto navrhovalo, aby si vyšetřování převzala Veřejná bezpečnost. „To byl patrně jeden z důvodů, proč nebyli soudně postiženi všichni českoslovenští občané, kteří zůstali v zahraničí,“ míní Blažek.

Pokud československý občan bez povolení úřadů opustil území republiky nebo zůstal v zahraničí, podle § 109 mu soud mohl uložit půl roku až pět let vězení. Později byl paragraf novelizován o možnost propadnutí majetku. Některým československým státním občanům bylo kvůli trestnému činu opuštění republiky odebráno státní občanství, jiným však nikoliv.

Prezident nemá ani po souhlasu Senátu povinnost jmenovat soudce ÚS

Prezident nemá ani poté, co získal souhlas Senátu, povinnost jmenovat soudce Ústavního soudu (ÚS). Schválení nominace horní komorou parlamentu hlavu státu nijak právně nezavazuje ke jmenování. Shodli se na tom ústavní právníci Jan Kudrna a Marek Antoš, které dnes ČTK oslovila.

Změna prezidentova postoje je podle Kudrny samozřejmě možná, protože soudce ÚS jmenuje se souhlasem Senátu. „Návrh Senátu prezidenta republiky právně k ničemu nezavazuje, do okamžiku jmenování má zcela volnou ruku ve svém rozhodování,“ uvedl.

Bez souhlasu Senátu - buď vyjádřeného výslovně, anebo získaného uplynutím 60 dní od představení kandidáta horní parlamentní komoře - prezident soudce ÚS naopak jmenovat nemůže. „Ale souhlas Senátu prezidenta nijak právně nezavazuje ke jmenování. Jiné může být hledisko politické, kde prezident bude zvažovat, co je pro jeho zájem vhodnější, zda ústup od svého návrhu anebo setrvání na něm,“ dodal Kudrna.

Také podle Antoše nemá prezident ani poté, co získal souhlas Senátu, povinnost soudce ÚS jmenovat. „Pokud v mezidobí nastaly či vyšly najevo skutečnosti, které jsou dostatečně závazné, aby takový postup odůvodnily,“ doplnil.

ÚS je nyní uprostřed personální proměny. Rodí se jeho čtvrtá sestava v historii samostatného Česka, každou z nich formoval jiný prezident. Soud letos posílil nejprve vysokoškolský pedagog Jan Svatoň, poslední nominant předchozí hlavy státu Miloše Zemana.

Pavel poté navrhl soudce Josefa Baxu a Danielu Zemanovou a také ústavního právníka Jana Wintra. S nominacemi uspěl v Senátu, stejně jako později, když navrhl profesorku občanského práva Kateřinu Ronovskou a soudce Veroniku Křesťanovou s Fremrem. Baxa bude od úterý novým předsedou ÚS po Pavlu Rychetském, Ronovská je místopředsedkyní. Na jmenování čekají Křesťanová a Fremr.