Počátek 19. století odstartoval intenzivní snahy chemiků a farmakologů extrahovat účinné látky z tradičních léčivých rostlin. Jejich pozornosti tak nemohla uniknout ani vrbová kůra. Odvar z ní totiž byl už od dob antiky znám jako prostředek proti revmatu, horečce a bolesti.

Léčivých a hojivých účinků vrbové kůry si všiml řecký lékař Hippokratés, pro tlumení bolesti ji používali staří Římané, Sumerové a Egypťané, severoameričtí indiáni i Keltové a Germáni. Akorát nikdo z nich nevěděl, jaká látka v ní obsažená vlastně zmírnění bolesti způsobuje.

Starý babský recept přetavený do pilulek

V roce 1828 mnichovský farmakolog Johann Andreas Buchner z kůry extrahoval žluté krystaly hořké chuti, které nazval salicin (z latinského označení salix pro vrbu). O deset let později pak italský chemik Raffaele Piria vytvořil snadněji stravitelnou salicylovou kyselinu. Ta opravdu snižovala horečku a měla protizánětlivé účinky, navíc bylo snazší ji vyrobit průmyslově. Měla ale jednu obrovskou nevýhodu: Její vedlejší účinky - nevolnost a zvracení – byly téměř nesnesitelné, někdy dokonce způsobovaly smrt.

Tyto vedlejší účinky výrazně ztěžovaly život i artritidou trpícímu otci chemika Felixe Hoffmanna z německého Wuppertalu. Tento mladý vědec byl od roku 1894 zaměstnancem chemičky Bayer. A právě zde sehrála svou roli synovská láska. Hoffmann nesnesl pohled na trpícího tatínka a chtěl mu nějak ulevit. Společně s kolegou Arthurem Eichengrünem syntetizoval 10. srpna 1897 acetylsalicylovou kyselinu, která měla stejné účinky jako salicylová, ale byla bez těch nežádoucích vedlejších. Nový lék byl na světě.

O zbytek už se postarala firma Bayer, která poznala, že z toho kouká velký kšeft. Vsadila na nový lék, zahájila jeho masovou výrobu a v březnu 1899 si jej dala patentovat pod názvem Aspirin.

Aspirin, nebo acylpyrin? Je to fuk!

Třebaže volně prodejný lék, který tlumí bolest, potlačuje zánět a snižuje horečku, slavil celosvětový úspěch, nikdo nedokázal pořádně vysvětlit, jak vlastně působí. Uplynulo dalších sedm desetiletí, než tuto hádanku rozlouskl britský biochemik John Robert Vane. Ten prokázal, že acetylsalicylová kyselina tlumí tvorbu prostaglandinů, které ovlivňují srážení krve, teplotu či alergické reakce. Vedle účinků proti bolesti, horečce a zánětu tak aspirin funguje i jako prevence vzniku srdečních i mozkových příhod. Za svůj objev obdržel Vane společně se dvěma dalšími vědci v roce 1982 Nobelovu cenu za medicínu.

Méně už se ví o tom, že po první světové válce přišla firma Bayer ve prospěch vítězných mocností o práva na název Aspirin, která si koupila za miliardu dolarů zpět až v roce 1994. Kyselinu acetylsalicylovou, a tudíž i prakticky stejné účinky, mají dnes ostatně spousty léků od různých světových výrobců - acylpyrin nevyjímaje.

Mimochodem: Týž Felix Hoffmann 11 dnů po objevu aspirinu poprvé (jako lék proti kašli) vyrobil diacetylmorfin, který si firma Bayer nechala jako ochrannou známku registrovat pod názvem heroin.

Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia