"Potvrzujeme, že MZV ČR v červnu tohoto roku obdrželo dopis lichtenštejnské ministryně zahraničních věcí. Dopis se týká především majetkoprávních nároků lichtenštejnské strany, v této souvislosti však nepřináší žádné nové skutečnosti," reagovalo na dotaz HlídacíPes.org české ministerstvo zahraničí.

Podle informací HlídacíPes.org šlo o poměrně ostře formulovaný text, v němž se Lichtenštejnsko ohrazuje právě i proti faktu, že je knížecí rodina nadále českými soudy i politiky považovaná za německé občany.

Kriminálník, kolaborant, nepřítel státu

Dopis také vyzývá českou stranu k mezivládním jednáním o odškodnění lichtenštejnských občanů za znárodněný majetek.

O tom, že by problematiku někdejšího lichtenštejnského majetku měla ideálně řešit dvoustranná politická jednání, mluvil na setkání s českými novináři i dědičný princ Alois.

Ministerstvo zahraničí ale na dotaz HlídacíPes.org konstatovalo, že žádná podobná jednání v plánu nejsou.

Lichtenštejnsko se na Českou republiku dopisem obrátilo poprvé již vloni. "Pro lichtenštejnskou vládu je nepřijatelné, že české úřady usilují o konfiskaci majetku lichtenštejnských subjektů v České republice tím, že na něj i dnes aplikují zákon z roku 1945 zaměřený na kriminálníky, kolaboranty a nepřítele státu. Trváme na tom, že Lichtenštejnsko a jeho občané nikdy nepřítelem českého státu nebyli," komentoval postoj Lichtenštejnska mluvčí tamního ministerstva zahraničí Martin Frick.

Odškodnění pro své občany v minulosti ostatní země dosáhly ještě před rokem 1989 – včetně Rakouska či Německa. Lichtenštejnských občanů, na něž Československo dekret aplikovalo, bylo po válce zhruba jen třicet.

Lichtenštejnové patřili před druhou světovou válkou k nejbohatší tuzemské šlechtě, vlastnili například Lednicko-valtický areál.

Majetek byl knížecí rodině v Československu zabaven po válce na základě Benešových dekretů s argumentem, že se Lichtenštejni v roce 1933 přihlásili ve sčítání lidu k německé národnosti.

Až k evropskému soudu

Právě poválečné události vedly k tomu, že ani Československo, ani následně Česká republika neměly s Lichtenštejnskem navázané od roku 1945 až do roku 2009 diplomatické vztahy a knížectví jako jediná země světa zas neuznávalo samostatnou Českou republiku.

V rámci obnovení diplomatických vztahů vznikla i společná komise historiků, která se zabývá jak společnými dějinami, tak událostmi 20. století. Původně byl mandát tříletý, nyní se zdá, že práce skupiny bude pokračovat i po roce 2018.

Lichtenštejnské knížectví v průběhu druhé světové války například nikdy neuznalo ani vznik protektorátu Čechy a Morava, ani mnichovskou dohodu. Po celé trvání války uznávalo československé cestovní pasy a zachovávalo neutralitu.

Spory se znovu otevřely poté, co Česká republika zažalovala nadaci spravující majetek lichtenštejnské knížecí rodiny ve snaze přepsat na stát 600 hektarů lesů na Říčansku. Ty navzdory poválečné konfiskaci zůstaly v katastru nemovitostí zapsané na někdejšího majitele, lichtenštejnského knížete Františka Josefa II.

Případ již doputoval až k Ústavnímu soudu. Přidělen jej má soudce Radovan Suchánek, kdy by se spor mohl dostat na pořad jednání, ale není jasné.

Pokud u českého Ústavního soudu Lichtenštejnsko neuspěje, plánuje, že se obrátí k Evropskému soudu pro lidská práva.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky