Poslední jízda Marca Siffrediho: Tajemné zmizení snowboardisty na Everestu

Mount Everest. Nejvyšší hora světa, věčný symbol lidského odhodlání i pýchy. Na jejích svazích skončily stovky životů, ale málokterý z nich obestírá tak hluboké ticho a nejistota jako osud francouzského snowboardisty Marca Siffrediho. Mladý muž z Chamonix, syn horského vůdce, který vyrůstal ve stínu alpských velikánů, se rozhodl vydat za snem, který se stal jeho poslední jízdou.

Už jako teenager Siffredi sjížděl ty nejstrmější a nejnebezpečnější svahy francouzských Alp. V roce 1999 se stal teprve druhým člověkem, který pokořil Nant Blanc na Aiguille Verte, a to na snowboardu. Touha po hranicích lidských možností ho hnala dál – až na Everest. V roce 2001 se mu podařilo stát se prvním člověkem, který z vrcholu Everestu sjel na snowboardu bez přerušení, i když musel kvůli nedostatku sněhu změnit plánovanou trasu z Hornbein Couloir na méně nebezpečný Norton Couloir.

Návrat do neznáma

O rok později, v září 2002, se Marco Siffredi vrací. Hornbein Couloir, jeho vysněná linie – považovaná za nejstrmější a nejnebezpečnější trasu pro sjezd – ho stále volala. Už samotný výstup byl utrpením. Spolu se třemi šerpy se prodíral hlubokým sněhem víc než dvanáct hodin, v řídkém vzduchu a rostoucím neklidu. Bylo pozdě odpoledne, obloha se zatahovala. Šerpové ho naléhavě prosili, aby sjezd odložil. On však neustoupil. Měl s sebou jen jednu kyslíkovou láhev. Ve tři hodiny odpoledne se postavil na prkno a zmizel v bílém nekonečnu Hornbeinova žlabu. Už nikdy ho nikdo nespatřil.

Marco Siffredi zdroj: Profimedia.cz

O několik hodin později zahlédli šerpové z výškového tábora osamělou postavu dole na Severním sedle, jak sjíždí po svahu. Všichni tři tvrdili, že to byl Marco – na hoře nikdo jiný nebyl. Ale když sešli dolů, sníh byl neporušený. Žádná stopa. Možná to byl přelud. Možná jen sen. Možná se právě v tu chvíli ztratil navždy.

Stín hory

Co se přesně stalo, zůstává záhadou. Někteří věří, že se zřítil do jedné z hlubokých roklí, jiní mluví o lavině – oblast byla tehdy neklidná a plná sesuvů. Hornbein Couloir je krutý a zrádný, se sklony až 55 stupňů a smrtelnými pastmi pod každým obloukem. A pak je tu sestra Shooty, která stále věří, že Marco přežil, přešel kolem základního tábora a žije kdesi v Tibetu mezi pastevci jaků. Je to krásná představa – ale nepravděpodobná.

Marco Siffredi byl vizionář, člověk, který hledal jinou cestu, i kdyby vedla do tmy. Everest, hora snů i smrti, se stal jeho osudem. Tělo se nikdy nenašlo, jen ticho zůstalo. Možná se ztratil v mracích. Možná ho pohltila hora. Možná opravdu dorazil na dno žlabu a s úsměvem na tváři zmizel kdesi za hřebenem. Ale ať už se s ním stalo cokoliv, jedno je jisté – Everest mu bude navždy místem odpočinku. A sníh, který ho přikryl, jeho posledním svědkem.