Kariéru začala jako tanečnice, a to pěkně brzy. Tancem se totiž živili i její rodiče, a zvláště otec chtěl, aby v rodinné profesi pokračovala. Matka si spíše přála, aby se dcerka stala herečkou.

Od dětství tak Margarita Carmen Cansinová, což bylo její rodné jméno, procházela tvrdým tanečním drilem a ve 12 letech se stala taneční partnerkou svého otce, který předtím nepříliš úspěšně pokoušel štěstí v Hollywoodu.

A protože mladičká Margarita nesměla podle kalifornských zákonů vystupovat po večerech v barech a jiných podnicích, zamířili do mexické Tijuany, kterou si v té době velice oblíbili američtí turisté.

Radikální změna image

S filmem začala Margarita koketovat kolem poloviny 30. let, ovšem na velkou slávu si musela ještě počkat. V devatenácti nicméně získala sedmiletý kontrakt s Columbia Pictures, což změnilo nejen její kariéru, ale i vzhled. Šéf studia Harry Cohn totiž prohlásil, že začínající herečka vypadá příliš středomořsky, a to dává její kariéře značné limity.

Dívka tedy prošla několika radikálními proměnami. Jednak si zvolila nové jméno - přejala matčino rodné příjmení a Margaritu zkrátila na Ritu. Obojí znělo více americky.

A ač právě tento krok jejího otce prý dost zasáhl, ty další byly patrně daleko nepříjemnější pro samotnou Ritu.

Své temné vlasy si nechala obarvit na zrzavo. A také jí bolestivě posunuli linii vlasů, čímž zvýšila své čelo. Podstupovala též bělení kůže.

I tak Rita ve hvězdu studia dorůstala postupně, nakonec se však počátkem 40. let dočkala. Velký podíl na tom měla i romantická komedie a trhák Strawberry Blonde. Následovaly například snímky Krev a písek, po němž už byla definitivně potvrzena jako hvězda, a také několik filmů s Fredem Astairem, kde Rita spojila tanec a herectví.

Astaire dokonce Ritu Hayworthovou označil za svou oblíbenou taneční partnerku. Ona později poznamenala, že Astaire byl jediný z jejích tanečních partnerů, u něhož se musela hodně ovládat, aby se při práci nezačala smát.

V roce 1941 Rita nafotila snímky v negližé pro časopis Life, což nakoplo její kariéru a také přiživilo image sexsymbolu. Mimochodem saténová košilka, v níž Hayworthová pózovala, byla o 71 let později vydražena za více než 26 tisíc dolarů.

Co se slibně pokračující herecké kariéry týče, tak v Dívce z titulní strany tančila pro změnu s Genem Kellym a jedná se o snímek, k němuž měla - společně s filmy, jež dělala s Astairem - speciální vztah. V 70. letech je dokonce označila za "klenoty své kariéry". Dalšími úspěšnými počiny jsou třeba Historky z metropole nebo Krásnější než sen.

Tím bezesporu nejznámějším byl však film Gilda. Velkolepá, na svou dobu provokativní love story, která udělala z Hayworthové femme fatale. Herečka, která prý byla ve skutečnosti spíše plachá, později hořce poznamenala: "Muži šli do postele s Gildou a probudili se se mnou."

Mimochodem, Ritě se v té době dostalo i zvláštní pocty - v roce 1946 byla na Marshallových ostrovech testována jaderná bomba s její podobiznou. Jenže herečku to vůbec nepotěšilo. Naopak, velice se prý naštvala a dokonce chtěla uspořádat tiskovou konferenci, kde by to odsoudila. To jí však zatrhl šéf studia Cohn, který to vyhodnotil jako akt odporující patriotismu.

Krátce po Gildě ho nicméně Rita nemile překvapila. Ve snímku Dáma z Šanghaje sice předvedla jeden ze svých nejlepších výkonů, zároveň jí však režisér Orson Welles radikálně změnil image. Nechal ji ostříhat a obarvit na blond, a ačkoliv kritici film přijali příznivě, fanoušci neprojevili příliš zájmu, tržby byly nic moc a snímek získal lesk až časem.

Z herečky princeznou

A pak přišel další radikální řez. Hayworthová se v roce 1949 vdala, a ne ledajak. Herečka, která za sebou v té době měla už dvě manželství, z nichž to druhé, právě s Wellesem, ještě nebylo ani řádně rozvedeno, do toho napotřetí praštila vskutku svérázně. Vzala si totiž pákistánského prince Alyho Khana, s nímž se seznámila v Cannes.

Kvůli o sedm let staršímu synovi vůdce jedné ze skupin šíitského islámu se Hayworthová, v té době na vrcholu, vzdala své kariéry a přestěhovala do Francie. Ani tento sňatek, z něhož se ještě koncem roku 1949 narodila její druhá dcera Yasmin Aga Khanová, nevydržel dlouho. Hayworthová si nezvykla na Francii ani na životní styl svého manžela, on pak zřejmě neustal ve svých milostných aférách.

Rozvedli se čtyři roky po svatbě a rozchod provázel spor ohledně výchovy jejich jediného společného potomka. S Wellesem měla Rita ještě dceru Rebeccu.

Šestatřicetiletá herečka se posléze vrátila do Hollywoodu k filmování - i sporům se studiem Columbia Pictures, které ji provázely už od 40. let.

Mezi její nejznámější snímky té doby patří například Salome nebo Slečna Sadie Thompsonová. Ještě v roce 1953 se také počtvrté, a obzvlášť nešťastně, vdala za zpěváka a herce Dicka Haymese, který si z předchozích manželství přinesl kupu finančních problémů.

To společně s negativní publicitou, jež tento vztah provázela, uškodilo i Hayworthové. Rozvedli se v polovině 50. let, poslední kapkou prý bylo to, když ji její muž v jednom nočním klubu uhodil do obličeje. Poslední sňatek uzavřela ve čtyřiceti letech s producentem Jamesem Hillem, i ten však skončil za pouhé tři roky. Hayworthová uvedla, že z důvodu psychického násilí ze strany manžela. Abusivní muži herečku ostatně provázeli celé roky.

I prožitý stres zřejmě přispěl k rozvoji problémů, které Hayworthovou provázely. Především hodně pila - na její problémy s alkoholem později vzpomínali jak její druhý manžel, tak i dcera Yasmin.

Právě alkohol a s ním spojené výbuchy vzteku přitom zřejmě dlouho skrývaly projevy Alzheimerovy choroby, která jí byla diagnostikována až v 70. letech. V té době se o této zákeřné nemoci příliš nevědělo. To, že jí bývalá hollywoodská star už v poměrně mladém věku trpěla, i fakt, že její dcera rozjela charitativní organizace podporující další lidi postižené Alzheimerem, přispělo k osvětě ohledně existence této nemoci.

Rita Hayworthová zemřela 14. května 1987 v 68 letech.

Za svou sedmatřicetiletou kariéru natočila 61 filmů a patří mezi 25 nejzářivějších filmových hvězd všech dob. Přezdívali jí "bohyně lásky".

Její život však končil, prakticky doslova, v zapomnění.