I přes dobové konvence ji technika fascinovala odmalička. A štěstí měla rozhodně v tom, že se roku 1849 narodila dobře zajištěným rodičům.

Právě díky svému postavení se jednak dostala do školy pro dívky z lepších rodin, kde si oblíbila hodiny věnované přírodním vědám, a pak její peníze sehrály podstatnou roli i o několik let později - před svatbou s jejím vyvoleným.

Ačkoliv měla mladá a pohledná Bertha údajně řadu nápadníků, její pozornost upoutal ten málo pravděpodobný. Koncem 60. let se totiž seznámila s o pět let starším, poměrně chudým konstruktérem Karlem Benzem, který ji údajně hluboce zaujal vyprávěním o práci, jíž se věnoval.

A právě své peníze nedlouho poté využila - už zasnoubená - Bertha jako finanční injekci Karlovu nepříliš úspěšnému podnikání. Vzali se v roce 1872. Bertha v následujících 18 letech porodila pět dětí, "pouze" v pozici manželky a matky však rozhodně nezůstala. Činnost jejího muže ji i nadále hluboce zajímala.

Neobyčejné cestování

Psal se rok 1888 a Karlu Benzovi se stále nedařilo prorazit s jeho životním dílem. Sestrojil již třetí verzi trojkolky s benzínovým motorem, ale potýkal se s nezájmem kupců i vlastními pochybami.

Bertha tedy 5. srpna ráno, doma v Mannheimu, vstala a napsala stručný vzkaz, že bere dva nejstarší syny k babičce do Pforzheimu. A že se vrátí za pár dní.

Následně vytlačila, s patnáctiletým Eugenem a o rok mladším Richardem, Benz Patent Motorwagen III a vyrazili. Vozem, který nikdo předtím takto neotestoval.

Bylo to pořádné dobrodružství. Benzův výtvor měl sice obří potenciál, ale též spoustu mušek, které daly odvážné posádce během cesty, která měla 106 kilometrů, tuze zabrat.

Kde stojí první benzínka?

Tak předně bylo třeba motor pravidelně ochlazovat, museli tedy často doplňovat vodu. V zápřah se pak měnila cesta do kopců, kterou soudobý model nezvládal - a tak tedy vylezli a vůz nahoru tlačili, k čemuž prý paní Bertha povzbuzovala i kolemjdoucí. Některé lidi navíc neznámý čoudící stroj značně vyděsil.

Během cesty se posádka potýkala též s ucpaným karburátorem, což Bertha vyřešila s pomocí své jehlice do klobouku, poškozený kabel zapalování zas provizorně spravila gumovým podvazkem.

Benzín, který museli doplňovat též velice často, se naštěstí dal koupit v apatykách. A ta ve Wieslochu, kde paní Benzová udělala první nákup, se dodnes pyšní nápisem "první benzínová pumpa na světě".

Do Pforzheimu umounění a unavení cestovatelé dorazili až za tmy a okamžitě poslali Karlovi telegram, že šťastně. U babičky skutečně strávili pár dnů, během nichž nechala paní Bertha auto spravit, mimo jiné třeba řádně potáhnout brzdové špalíky kůží.

Stroj, kterým se paní Bertha se syny vydala na cestu | zdroj: Profimedia

Cesta zpátky byla jednodušší a vedla též příznivějším terénem. Krom sebe a chlapců pak Bertha přivezla manželovi celou kupu poznatků, které získala. Karl například autu přidal rychlostní stupeň, aby si poradilo i s jízdou do kopce, a věnoval též větší pozornost testování životnosti jednotlivých komponentů.

Odvážný počin zaujal veřejnost už během samotné jízdy a Benzovým jednoznačně pomohl. Cesta ukázala, že auto nemusí být jen extravagantní výstřelek, ale užitečný stroj.

Bertha pak mohla po dlouhá desetiletí sledovat rozvoj automobilového průmyslu - dožila se totiž úctyhodného věku. Zemřela roku 1944 v 95 letech. Patnáct roků po svém manželovi, jemuž pomohla získat slávu.