Nový rekord v zadržení dechu pod vodou: Tenhle výkon byste určitě nezvládli

Dýchání je základní funkcí života na Zemi a průměrný člověk za svůj život vykoná přes 600 milionů nádechů. Přesto existují jedinci, kteří se rozhodli tuto zdánlivě automatickou činnost překonat a posunout lidské možnosti až na samotnou hranici – freediveři. Zatímco většina lidí vydrží bez dechu sotva minutu, trénovaní apneisté dokážou své tělo i mysl připravit tak, že limity běžné biologie zcela překračují. Patří mezi ně i Chorvat Vitomir Maričić, který 14. června 2025 v Opatiji stanovil nový Guinnessův rekord v kategorii „nejdelší dobrovolné zadržení dechu pod vodou“. V hotelovém bazénu vydržel na jediný nádech neuvěřitelných 29 minut a 3 sekundy – téměř o pět minut déle než dosavadní rekordman Budimir Šobat.

Maričić se na svůj výkon připravoval dýcháním čistého kyslíku po dobu deseti minut. Tento postup, označovaný jako denitrogenace, odplavuje z krve dusík a umožňuje nasycení organismu kyslíkem v mnohem větší míře, než je běžné. Díky tomu se zvyšuje takzvaný „bezpečný čas apnoe“, kdy může člověk setrvat bez dechu. V Maričićově případě se hladina kyslíku v krvi zvýšila až pětinásobně. Přesto je půlhodinové zadržení dechu i s pomocí čistého kyslíku výkonem, který vědci označují za nadlidský. Zajímavé je, že tímto rekordem se Maričić vyrovnal schopnostem tuleně obecného a zdvojnásobil nejdelší zaznamenaný ponor delfína skákavého. Na mořské savce jako celek ale lidé nikdy nemají – vorvaň malý totiž zvládne vydržet pod hladinou přes tři hodiny.

Vitomir Maričić zdroj: Profimedia.cz

Maričić sám na sociálních sítích přiznal, že klíčem k úspěchu nebyl jen kyslík, ale především mentální klid: „Nejde o to, kolik vdechneš, ale o to, jak málo potřebuješ. Žádná panika, žádné myšlenky, jen ticho.“ Současně však varoval, že jeho výkon není něco, co by měl kdokoli bez letitého tréninku zkoušet napodobit. Dýchání čistého kyslíku s sebou totiž nese riziko toxicity kyslíku i oxidu uhličitého, které mohou mít smrtelné následky.

Haenyeo: ženy, které žijí s mořem

Zatímco rekordy freediverů plní titulky médií, v Jižní Koreji žije komunita žen, pro něž je potápění každodenní rutinou – a to už po staletí. Haenyeo, neboli „ženy moře“ z ostrova Čedžu, se živí sběrem mořských plodů bez použití potápěčské techniky. Tradice sahá do 17. století, kdy muži často umírali na moři nebo byli odvedeni do armády, a ženy proto převzaly roli živitelek rodin. Dodnes tráví potápěním dvě až deset hodin denně a více než polovinu tohoto času přímo pod vodou – což je nejvyšší podíl zaznamenaný u lidí. Pod hladinu se noří krátkými, rychlými ponory do hloubky až 20 metrů, při nichž sbírají mušle, mořské uši či další živočichy. Mezi jednotlivými ponory se nad hladinou zotavují v průměru jen devět sekund, než znovu zmizí pod vodu.

Potápěčky Haenyeo zdroj: Profimedia.cz

Podle studií dokonce Haenyeo tráví více času v moři než lední medvědi. Překvapivě se však jejich tělo nechová jako u jiných savců při ponorech. Zatímco tuleni či delfíni zpomalují srdeční tep a šetří kyslík, ženy z Čedžu vykazují zvýšený tep a jen mírné snížení hladiny kyslíku v mozku a svalech. Vědci to přisuzují jejich specifickému stylu – krátkým, častým a mělčím ponorům, které vyvolávají odlišné adaptační mechanismy.

Člověk se tak k moři vztahuje dvěma odlišnými způsoby: rekordmani posouvají hranice lidské biologie, zatímco tradiční komunity jako Haenyeo dokazují, že život s mořem může být trvalým a přirozeným spojením.