S Luďkem Niedermayerem, ředitelem oddělení consultingu společnosti Deloitte, jsme si povídali o stavu české ekonomiky, předstihových indikátorech růstu či predikovatelnosti ekonomických ukazatelů. Začnu otázkou, kterou asi dostáváte často. Kdy se česká ekonomika odrazí ode dna? Pro českou ekonomiku je odpověď snadnější než pro svět. Hlavním motorem pro nás bude oživení v Evropě a hlavně Německu a podstatné bude i to, kdy se začne obnovovat investiční aktivita. Z toho logicky plyne, že na vyšší růst si počkáme zřejmě o něco déle, než „zbytek světa“. Na čem to bude především záviset? Dobrou zprávou je, že situace v Asii se podle současného stavu jeví jako dobrá. Růst v tomto regionu hraje velkou roli pro evropské exporty a myslím, že se do jisté míry promítá i do dobrých čísel z Německa o průmyslu. Těch determinantů je však opravdu hodně. Můžeme to vidět třeba na intenzivní diskusi v minulých dnech v USA - zda současný vývoj je nebo není definitivní oživení, zda to není jen první noha písmenka W. I přes to, že situace vypadá výrazně lépe než třeba před měsícem či dvěma, obezřetnost je na místě. Existují nějaké předstihové indikátory, které by naznačily další vývoj? Již jsem zmínil, že pro nás jsou velmi zajímavá data z Německa, a ty závisejí celkem silně se situací ve světě – nezapomeňme, že Německo je stále ještě největší světový exportér. Ona ta dnešní krize je dle mého názoru ukázkou toho, jak budou vypadat ekonomické poklesy v době skutečně globalizované ekonomiky. A to je, aspoň pro mne, poněkud varující obrázek. Ukazuje se, že s jistou nadsázkou, vše souvisí se vším. Co si vlastně myslíte o predikovatelnosti ekonomických ukazatelů? Zaznívají názory, že ekonomie je jako věda téměř nepredikovatelná… Ano i ne. Ekonomie s podporou matematiky udělala velký pokrok zejména v oblasti modelování. A to přineslo do analýz konzistenci a flexibilitu. První z těchto vlastností disciplinuje prognózy, protože nutí analytiky domýšlet své hypotézy. Ekonomika je de facto propojený dynamický organismus, a tak, když řeknete A je třeba říci i B. Flexibilita je však neméně užitečná. Sebelepší modely přece jen vycházejí z minulosti či současného poznání ekonomických vazeb. Ale někdy dochází v hospodářství k takovým změnám, že je třeba testovat i jiné scénáře, a některé modely to umožňují. Nicméně i přes to se ukazuje, že většina drahých a sofistikovaných technologií se v současné krizi v nejlepším světle nepředvedla, a některé, zejména historicko - statisticky založené techniky, používané třeba v bankovní regulaci, selhaly celkem značně. Myslím tedy, že bez zdravého rozumu se ekonomové neobejdou… Poslední měsíce jsou ve znamení vládních balíčků. Jste jejich zastáncem? Pokles růstu počínající koncem minulého roku byl tak velký, že takovéto kroky jsou dle mého názoru na místě. Ale musí být promyšlené, zodpovědné a funkční. A také propojené s tím, co bude následovat – tedy fiskální přebytky při lepším výkonu ekonomiky. A když už balíček, tak raději větší nebo menší? (menší balíček nemusí obrátit sentiment, a přijde tak částečně vniveč). V prvé řadě to záleží na zemi. Zda si může navýšení výdajů dovolit (jde o výši dluhu, přístup na trh a podobně) a také, jaká opatření v případě každé z ekonomik dávají smysl. U otevřené ekonomiky není dobrý nápad stimulovat poptávku, například. Dle mého názoru tedy země jako je Německo či USA si mohou dovolit celkem velké balíky, a pomohou tím nejen sobě, ale i celému světu. U nás je obezřetnost na místě a zaměření na udržení pracovních míst je tou správnou cestou. Ještě poslední dotaz k tomuto problému – jak vy osobně kvantifikujete užitek z vládních balíčků vzhledem k újmě z následného dluhu? Domnívám se, že balíčky v rozsahu nízkých jednotek HDP, jsou-li „včas vypnuty“ a následovány rychlým přechodem do přebytků rozpočtu, dávají ekonomický smysl. Bohužel, politická logika nejen v naší zemi tento postup zrovna nepodporuje. A pak je otázkou, jak moc si takové země mohou dovolit… Jaké by podle vás měly být priority při boji s krizí? U nás je, myslím, jasnou prioritou podpora zaměstnanosti a udržení makro stability. Jaká opatření byste tedy volil? Opět bych začal u zdravého rozumu a fiskální zodpovědnosti. A je třeba nezapomínat na to, že věci se musí dotahovat „do konce“. Tedy, že opatření musejí být funkční, jinak jsou „na nic“. Vůbec mne nepřekvapuje, jak například začal start „zelená úsporám“. Státní úředníci nejsou v oblasti vytváření rychlých, efektivních a funkčních produktů žádnými šampiony. A otázka na závěr, jste v Deloitte spokojenější než v ČNB? Pro mne byl vskutku již čas centrální banku opustit, a vždy jsem říkal, že bych rád zamířil do soukromého sektoru. To nic nemění na tom, že si velmi vážím toho, že jsem měl možnost tak dlouho v ČNB pracovat. Má práce v Deloitte je skvělá v různorodosti toho, co dělám a také v tom, s jakými lidmi jak z Deloittu tak i klienty pracuji. Takže jsem spokojen s tím, kde jsem a navíc jsem moc rád, že jsem vypadnul ze státní výplatní listiny. Luděk Niedermayer nastoupil do společnosti Deloitte Česká republika v říjnu 2008 po 17letém působení v České národní bance. Ze své současné pozice se zaměřuje na otázky finančního sektoru ve střední Evropě a tak může uplatňovat své odborné znalosti z oblasti makroekonomie, problematiky EU a veřejného sektoru. Během svého působení v centrální bance se zpočátku zabýval finančními trhy a oblastí řízení rizik, později také regulací finančních trhů, jejich stabilitou a řízením krizí. Posledních 8 let zastával v České národní bance pozici viceguvernéra, jež zahrnovala odpovědnost za měnovou politiku a také oblast lidských zdrojů, komunikací, podpůrných služeb a informačních technologií. Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, kde získal titul RNDr. v oboru teoretická matematika. Účastnil se mnoha seminářů a školení v oblasti makroekonomie a financí a aktivně vystupuje či vede mnohé semináře a konference se zaměřením na finanční sektor a měnovou politiku doma i v zahraničí. Pravidelně publikuje články v ekonomických periodicích a komentuje ekonomické dění v médiích. Děkuji za rozhovor, Tomáš Skolek, Finance.cz