Začalo to neobyčejným dárkem - plyšovým šimpanzem Jubilee. Malá Jane jej dostala od svého otce. Rodinní přátelé to zkritizovali, mínili, že bude holčičku děsit. Jane si však skrze něj našla cestu ke zvířatům a Jubileeho má prý doma dodnes.

Další velký obrat v životě ženy, kterou to tuze táhlo do Afriky, nastal, když jí bylo třiadvacet let. Tehdy odjela za přítelem do Keni a kontaktovala paleontologa a archeologa Louise Leakeyho.

Ten hledal výzkumníka, který by se zaměřil na šimpanze a pomohl mu potvrdit jeho vědecké hypotézy. Jane nejdříve zaměstnal jako svou sekretářku, postupně se však dostala k výzkumné práci. V roce 1960 ji Leakey poslal do rezervace Gombe na území dnešní Tanzánie - zkoumat šimpanze.

Goodallová, ač roky hltala knihy o zvířatech a chodila do muzeí, přitom neměla klasické vzdělání v oboru. Ze školy odešla v osmnácti a teprve v půli 60. let získala na Cambridge doktorát z etologie. Byla teprve osmým člověkem, který měl povoleno studovat doktorský program, aniž by měl nějaký nižší titul, do čehož se vrhla ve svých 28 letech.

Právě jistá počáteční neobeznámenost s klasickým vědeckým přístupem jí však dala šanci pozorovat chování šimpanzů jiným úhlem pohledu a zaměřit se na jevy, které mnozí vědci přehlíželi. Zpočátku se přitom potýkala s nedůvěrou i překážkami.

Ostatně žila v době, kdy byly i ženy na Západě stále spíše odrazovány od toho, aby se naplno věnovaly vědě. Goodallová čelila i kritice ohledně postupu, kdy opice pojmenovávala a nepřisuzovala jim pouze čísla. Což podle tehdejších názorů narušovalo objektivitu výzkumníka.

Během pozorování v Gombe učinila Goodallová zásadní objevy, které nabouraly tehdejší vědecké poznatky o šimpanzích. Zaprvé zjistila, že šimpanzi nejsou vegetariáni, ale živí se i menšími zvířaty. V souvislosti s tím pak objevila i agresivnější stránku těchto zvířat, když popsala, jak loví - a konzumují - menší druhy opic.

Zadruhé pak vypozorovala schopnost šimpanzů vyrobit a užívat jednoduché nástroje, což byl um přisuzovaný do té doby pouze člověku.

Goodallová také podrobně popsala chování šimpanzů a jejich vzájemné interakce - včetně toho, že se někdy chovají krutě i k sobě navzájem.

V 60. letech se stala známou díky dokumentárnímu snímku, který popisoval její práci. V roce 1964 si pak vzala nizozemského fotografa a kameramana Huga van Lawicka, s nímž se seznámila právě během natáčení.

zdroj: youtube.com

Vyvdala titul baronky, manželství trvalo 10 let. Podruhé se provdala za tanzanského politika a šéfa tamních národních parků Dereka Brycesona. Již v roce 1980 však ovdověla.

Spor kolem zoologické

Goodallová za svůj život napsala řadu knih, založila institut podporující výzkum i ochranu zvířat. Angažovala se v řadě směrů. Kritizovala například pokusy na opicích a byla mezi osobnostmi, které před několika lety psali tehdejšímu britskému premiérovi Davidu Cameronovi protestní dopis ohledně lovu lišek ve Velké Británii.

V roce 2008 se ovšem dostala i do sporu s organizací Advocates for Animals, v jejímž vedení byla. Pochválila totiž nové ubikace pro primáty v zoo v Edinburghu a prohlásila, že zvířatům se tam vede lépe, než v některých rizikových oblastech v divočině.

Tím se dostala do rozporu s názorem organizace na chovy v zajetí. Brzy poté, po 10 letech, rezignovala na svůj post s odůvodněním, že na tuto spolupráci již nemá čas.

Goodallová je také vegetariánka prosazující stravování zohledňující aspekty etiky a udržitelnosti. To ji spojuje i s aktivistkou a tváří studentských protestů proti změnám klimatu Gretou Thunbergovou. Letos v lednu se obě setkaly během Světového ekonomického fóra v Davosu. Ačkoliv Thunbergová je dokonce vegankou.

Jane Goodallová a Greta Thunbergová v Davosu | zdroj: Instagram Grety Thunbergové

Goodallová i po osmdesátce cestuje po světě, dvakrát zavítala také do Česka - poprvé v roce 2004, podruhé před třemi lety.

Kdysi prohlásila, že ve volbě kariéry a cestě za jejím snem ji podpořila její matka. Původně přitom absolvovala školu pro sekretářky. A pracovala i jako servírka, aby si našetřila peníze na cestu, která jí nakonec změnila život.