Nejtragičtější případ otravou oxidem uhelnatým se stal v Ostravě před 20 roky. Mrtvý pták v komíně ucpal odvětrávání domu, ve kterém zemřelo pět lidí. Nadýchali se spodin, které neměly kudy uniknout. Případ byl výjimečný počtem mrtvých, ale nikoli příčinou. I když neexistují úplně přesné statistiky, ročně se tímto plynem otráví 1000 až 1500 Čechů, z toho 150 smrtelně.

"Je to častý problém. Smrtelnou otravu oxidem uhelnatým máme u nás na oddělení každý týden," říká odborník na toxikologii a soudní znalec Jaroslav Zikmund, který pracuje v ústavu soudního lékařství na pražské Bulovce. "Za rok jich máme tak 50, a to jsme jedno z dvaceti oddělení v republice," doplňuje.

Celkové číslo může být navíc daleko vyšší, protože problémem je i správná diagnostika. "Teprve letos se spustil registr, který by měl přinést jednoznačná čísla. Zatím jsme měli dispozici jen kusé informace. Často dochází ke kombinované otravě, především v kombinaci s alkoholem," vysvětluje statistické nesrovnalosti Zikmund. "U alkoholu může stačit jen kapka oxidu uhelnatého a lidé umírají. Ale jako hlavní příčina smrti je uveden alkohol," dodává.

Zákeřný, každodenní společník

Nejzažitějším omylem je představa, že otravu způsobí pouze únik nehořícího plynu. Ale oxid uhelnatý je přítomen kolem nás téměř pořád. "Každé volné spalování organické hmoty produkuje přirozeně oxid uhelnatý. Ať už je to volné spalování, plynový kotel, karma, sporák, výfuky aut, všude se produkuje oxid uhelnatý," upozorňuje Zikmund.

I oběti požáru umírají na udušení oxidem uhelnatým. A několik případů ročně způsobí i vytápění bytu pomocí plynové trouby.

Proto revize plynových spotřebičů vůbec neznamená ochranu před otravou. "Revize plynového kotle se dělá, aby nevybuchl, ale vždycky bude produkovat oxid uhelnatý. Podstatnější je revize komínů. To bylo vidět loni v létě, kdy byly vysoké teploty a komíny přestaly táhnout. I když byly po revizi, takže po technické stránce bylo všechno v pořádku, teplý komín neměl tah a celé léto jsme měli intoxikace oxidem uhelnatým a spoustu z nich smrtelných," vyvrací Zikmund tradiční mýtus o nebezpečnější topné sezóně.

Při otravě "dochází k vnitřnímu dušení". "Je způsobeno tím, že oxid uhelnatý se váže asi dvěstěkrát až pětsetkrát ochotněji na hemoglobin než kyslík," vysvětluje toxikolog. "Stačí jen půl procenta oxidu uhelnatého ve vzduchu, což je hrozně málo. A jak nadýcháte i to málo, váš hemoglobin ho naváže a vznikne z toho vysoká koncentrace v krvi kolem 60 až 80 procent, i z takové nízké hladiny," doplňuje.

Pomoc otrávenému je v podstatě jediná. Zamezit dalšímu přístupu nebezpečného oxidu a postiženého vytáhnout na čerstvý vzduch. "Ještě lepší je, pokud máme možnost mu podat kyslík ve zvýšené atmosféře. A v hyperbarické komoře můžeme do něj ten kyslík v podstatě napumpovat pod tlakem," vysvětluje toxikolog.

"Hlavním problém u toxikovaného je poškození jeho mozku. Když dochází k dušení, takzvané hypoxii, mozek začne odumírat. Potom záleží do jaké míry a jaké procento toho mozku odumře. I když dotyčného zachráníme, žije pak v nějakém bazálním metabolismu, ale mozku už nepomůžeme," říká Zikmund.

Bezpečná ochrana? V Česku čidla, ve Francii stavební zvyk

Otrava oxidem uhelnatým představovala mimořádný problém v minulosti, kdy byl všude zaveden svítiplyn, což je v podstatě oxid uhelnatý.

Svítiplynem se vařilo i topilo a otravy byly na denním pořádku. Po jeho nahrazení zemním plynem kdekdo čekal, že problém otravy je jednou pro vždy vyřešen. Jenže následný pokles případů byl výsledkem mimo jiné i technologického pokroku - lepších spotřebičů, vložkování komínů a častějších revizí. Přesto k otravám dochází i nyní poměrně často.

"V jižní Francii jsem zažil, že kotle a karmy měli stavebně oddělené," nabízí Zikmund možné řešení. "Tam se každou chvíli stane, že komíny přestanou táhnout, hlavně na tom jihu. Oxid se sice pořád tvoří, ale v oddělené místnosti, kam nikdo nechodí. Kdežto tady v Česku se to dává přímo do koupelen," upozorňuje.

"Ale každý si teď může koupit čidlo, které stojí řádově pár stovek korun. Každý, kdo má doma plynový spotřebič nebo místo, kde něco spaluje, by měl mít tahle čidla. Je to o osobní odpovědnosti, kdy se za několik set korun zachrání život celé rodiny," říká Zikmund.

Přesto oxid uhelnatý podle něj nikdy nepřestane zabíjet. Už jen proto, že se vždy najde někdo, kdo ho zvolí jako nástroj sebevraždy.