Forest City v malajsijském Johoru měl být monumentálním symbolem čínských investic do zahraničí – moderní ekologické město za sto miliard dolarů, s golfovými hřišti, vodním parkem, luxusními rezidencemi a ambicí pojmout až 700 tisíc lidí. Projekt vznikl v době, kdy byl čínský realitní boom na vrcholu a developerské firmy si masivně půjčovaly peníze, aby stavěly doma i ve světě pro rostoucí střední třídu. Forest City byl prezentován jako ráj pro lidstvo, ale ve skutečnosti cílil především na čínské kupce hledající druhý domov mimo Čínu. Pro většinu Malajsijců byly ceny nedosažitelné.

Od počátku však projekt narážel na problémy. V roce 2017 zpřísnila Čína kapitálové kontroly, což výrazně omezilo možnost kupovat nemovitosti v zahraničí. K tomu se přidaly obavy čínské vlády z realitní bubliny a následná omezení v roce 2021, která zastavila proud peněz k developerům. Velcí hráči, včetně Country Garden, začali postrádat hotovost na dokončení obřích projektů v zahraničí. Situaci dále zhoršila pandemie covidu, která utnula cestování a investice, a také malajsijská politika, která v roce 2018 omezila víza pro čínské kupce.

Výsledkem je město, v němž z plánovaného milionu obyvatel žije podle odhadů jen sedm až devět tisíc lidí. Dokončeno je pouhých patnáct procent celého projektu a obydlena je jen zlomek z něj. Forest City tak získalo přezdívku město duchů.

Forest Cityzdroj: Profimedia.cz

Realita prázdného města

O Forest City se traduje zvláštní atmosféra. Návštěvníci popisují, že místo působí jako opuštěné letovisko. Na prázdné pláži stojí zchátralé dětské hřiště, rezivějící auto a betonové schodiště, které nikam nevede. Tabule varují před krokodýly ve vodě. V nákupním centru je většina obchodů zavřených nebo nedokončených. Chodbami objíždí prázdný dětský vláček, který donekonečna hraje dětskou písničku v čínštině.

Nazmi Hanafiah, IT inženýr, který tu půl roku žil, popisuje svou zkušenost jako extrémně nepříjemnou. Pronajal si jednopokojový byt s výhledem na moře, ale postupně zjistil, že je ve věži téměř sám. Večery byly temné, celé bloky působily opuštěně a z několika stovek bytů svítilo jen pár. Když se do budovy po čase vrátil, naskakovala mu husí kůže už jen při vstupu. Nakonec odešel i za cenu ztracené kauce.

Podobný příběh vypráví Joanne Kaur, která se svým mužem žila ve 28. patře jednoho z věžáků. Byli jedinými obyvateli celého podlaží. Chodby byly temné i za dne a prázdnota celého komplexu působila tíživě. Oba plánují odejít, jakmile to bude možné. Paradoxně je komplex stále dobře udržovaný. Trávníky jsou pečlivě zastřižené, vily vypadají jako nové a vše působí jako připravené pro davy, které však nikdy nepřišly. Jak poznamenal jeden z návštěvníků, město vypadá krásně, ale je mrtvé.

Město duchůzdroj: Profimedia.cz

Ambice versus realita

Forest City stojí jako připomínka toho, že nestačí postavit tisíce bytů uprostřed ničeho a očekávat, že lidé přijdou. Projekt doplatil na kombinaci čínské realitní krize, politických zásahů, omezení kapitálu, pandemie i nedůvěry kupců v to, že developer bude schopen své závazky dokončit. Country Garden se sice snaží tvářit optimisticky a věří v dokončení projektu, ale bez přístupu k financím zůstává tato vize vzdálená.

Osud Forest City i stovek podobných projektů v Číně a zahraničí nyní visí na rozhodnutí čínské vlády. Objevily se informace, že Country Garden by mohl být zařazen mezi developery, kteří obdrží státní finanční pomoc, ale rozsah podpory je nejasný. I kdyby však pomoc přišla, není jisté, že to dokáže přivést lidi do města, které je dnes symbolem nenaplněných ambicí.

Nazmi Hanafiah se rozhodně nehodlá vracet. Říká, že příště bude své bydlení vybírat mnohem pečlivěji. Je ale šťastný, že Forest City opustil – podle svých slov tím získal zpět svůj život.