Po nenadálých zdravotních potížích před několika lékaři Damonu Youngovi diagnostikovali Takayasuovu arteriitidu. Jde o zánětlivé onemocnění, které postihuje zejména tepny, nejčastěji aortu a její větve.

Youngův život se od té doby zase tolik nezměnil. Prozatím všechno zvládal bez větších problémů. Chirugický zákrok nebyl nutný. Musí brát léky, aby udržoval svůj krevní tlak nižší, než je přirozeně. A jednou ročně jezdí do Ohia, aby navštívil specialistu na klinice v Clevelandu.

Také mu bylo doporučeno, aby nezvedal nic těžkého. V práci ho jeho onemocnění neomezuje a celkově se cítí dobře. Tak dobře, že když je doma skáče třikrát až pěkrát týdně přes obruč.

Společnost rozdělená na dvě části 

Specialista ho povzbuzuje, aby to dělal tak dlouho, dokud jen bude moci. Dokonce v tom soutěží s muži, kteří jsou výrazně mladší než on. Udržuje se tak v dobré kondici a málokdo mu hádá tolik let, kolik mu ve skutečnosti je.

Young sám sebe natolik přesvědčil o tom, jak silný a zdravý je, že v době nástupu pandemie koronaviru ho vůbec nenapadlo, že by mohl patřit do skupiny obyvatel, které v případě nákazy hrozí větší pravděpodobnost komplikací a tím pádem i větší nebezpečí.

Namísto toho automaticky myslel na svého otce, kterému je 73 let, a tchýni, která překonala rakovinu, protože ti jsou přece vystavěni mnohem většímu riziku než on.

Je pozoruhodné, jak rychle, jednoduše a bez nějakých výraznějších pochybností jsme si v době pandemie naši společnost v našem vnímání rozdělili na skupinu starých a nemocných, která patří mezi ohroženou část populace, a zdravé a mladší občany, kterým větší nebezpečí nehrozí.

Sebeklam o zdravotním stavu a kondici

Tohle rozdělení je přitom do značné míry umělé a vůbec není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. Leckdo z nás tak podléhá podobnému sebeklamu - byť možná v menším měřítku - jako zmiňovaný Damon Young. A tím se utvrzuje v tom, že je zdravější, v lepší kondici a v menším ohrožení, než doopravdy je.

Přesto Youngovi jeho sebeklam zčásti zůstává, což není úplně špatně. Během skákání přes obruč, když člověk soutěží s mnohem mladšími soupeři, může být zkrátka užitečné, pokud dotyčný sám sebe přesvědčí, že je mladší a zdravější, než ve skutečnosti je.

V současné situaci se však Young musí nutit k tomu, aby realitu nepotlačoval. Problém není v tom, že by byl ve špatném zdravotním stavu. Jde o to, že nemá absolutně žádnou představu, jak by jeho imunitní systém zvládl něco, s čím se ještě nikdy nesetkal. Tváří v tvář koronaviru se nemůže spolehnout na to, že obstojí stejně jako při skákání přes obruč.

Imunitní systém a chybějící zkušenost

Potíž spočívá v tom, že podobně je na tom mnohem více lidí, než kolik to tuší a než kolik je ochotno to uznat. Spoustu lidí si jako Young na počátku pandemie nepřipustilo svůj skutečný stav a ani je nenapadlo, že by nemuseli být tak zdraví a neohrožení, jak si o sobě myslí.

Není jim přece 70 let a neutrpí žádnou vážnou chorobou. Ale kolik z nich má astma nebo alergii, které u nich ještě nebyly zjištěny? Nebo kolik z nich mělo nedávno endoskopii či kolonoskopii a přesně vědí, co číhá v jejich střevech? Anebo kolik z nich nemá rozpoznáno aneuryzma neboli ohraničená rozšíření tepny , která často zůstávají bezbolestná, dokud se neroztrhnou a až pak jsou nesnesitelná do té doby, než člověk nezemře.

Navíc pokud se zjistilo, že muži trpí vážnějšími příznaky koronaviru než ženy, můžeme se ptát, nakolik je to způsobeno tím, že muži méně často pravidelně navštěvují svého lékaře. To znamená, že mají větší šanci, že splňují některý ze základních zdravotních předpokladů, který činí COVID-19 více nebezpečný.

Největší problém je, že většina z nás přesně neví, nakolik jsme zdraví. Ani lidé, kteří jsou zdánlivě fit, ani ti jako Damon Young nemají tušení, jak jejich imunitní systém zareaguje na virus, se kterým nemá žádnou zkušenost.