Je zjevné, že strach lidí z nemoci Covid-19 leckomu nahrává. Evropská unie je jiným mocnostem už dlouho solí v očích. Už jen pro to, jakou obrovskou fyzickou, mentální, ekonomickou či vědeckou sílu představuje. Ale jenom kompaktní Evropa je schopna zvládnout svou hlavní úlohu: udržet kontinent bez konvenční války.

S hybridními hrozbami si zatím Evropa více méně zvládá poradit. Úlohou naší generace, která byla schopna se s entusiasmem podílet na změnách po roce 1989, je dále rozvíjet demokracii, pluralitu názorů, i pokračovat v idejích zakladatelů EU.

Můžeme jít ale i dále do minulosti: „Kdo pracuješ pro stát, nečekej odměny,“ říkal Masaryk. Bylo to ostatně tehdy sotva zrozené Československo, které bylo již záhy napadáno propracovaným plánem V. I. Lenina na rozšíření komunismu k nám i do světa.

Bolševici zakládali v zahraničí nové buňky, šířili třídní i rasovou nenávist, což měli společné i s nastupujícími ideologiemi fašismu a nacismu. Celé 20. století je postiženo tímto triumvirátem zhoubných chorob.

A dodnes z nich čerpají novodobí manipulátoři a populisté ve snaze podřídit věc celku svým vlastním zájmům.

Dvanáctkrát méně nemocných

Dění kolem Covid-19 splňuje parametry hybridního boje, ve kterém se ocitáme každý den. Žijeme též ve válce genetické. Útočí na nás ale nejen virová ribonukleová kyselina, ale také uměle posilovaný a podněcovaný strach.

Celé Česko se kvůli emocím, kvůli strachu, ponořilo pod hladinu vnímání reality. Kontinuální masáž na horské dráze vládních tiskovek způsobila mentální přepětí a přetížení národa. Strach se stal každodenní součástí naší společnosti.

Samozřejmě platí, že virus je reálný, může zabíjet, byť je v tomto případě smrtnost nikoli nepodobná normální chřipce. Problém ale nezůstal v rovině zdraví, celospolečensky se zpolitizoval, stal se zbraní v rukou zájmových skupin, z Covid-19 se stala i psychologická zbraň.

V Česku ve skutečnosti nebyly splněny podmínky pro vyhlášení epidemie, alespoň ne tak, jak jsme se to my lékaři učili. K tomu, aby počet nemocných Covid-19 v ČR dosáhl hranice pro vyhlášení epidemie, by případů muselo být dvanáctkrát více.

Národ byl ale bombardován údaji o počtu zemřelých, celosvětově se zavíraly hranice, došlo k postupnému omezování základních lidských práv a svobod člověka.

Nikoli náhodou prakticky v součinnosti s průběhem prvního dějství Covid-19 přišly i kyberútoky na několik českých nemocnic.

Nebýt vojáky Covid-19

Genetická válka snižuje vnímání reality, cyklicky zvyšuje a dávkuje emoci strachu. Vystrašení občanů je pak základní podmínkou uchopení moci i mimo rámec Ústavy.

Pakliže epidemie v ČR není a nebyla, je sledování lidí pomoci tzv. chytré karantény protiústavní.

Měli bychom si proto vytvořit vlastní obranné mechanismy proti emoční zbrani, proti strachu. Onou medicínou je odvaha a odpovědnost. Jedině tak se probojujeme ke svobodě – osobní i společenské.

Nejsme ve válce, to je lež, bojujeme jen se svým podvědomím. Tak dlouho, jak dovolíme tuto hru na vojáky, tak dlouho budeme ztrácet vlastní stát i vlastní svobody.

Od zástupců státu ale slyšíme, že je třeba mít přehled o pohybu osob, že chytrá karanténa tu bude pro druhou vlnu… Druhou vlnu čeho? Dalšího uchopování moci ve státě?

Nebuďme vojáky Covid-19, sundejme masky, navraťme sami sobě identitu, integritu a úctu. Nebuďme poslové a vykonavatelé strachu, ale spíše radosti a odpovědnosti pro budoucnost.

Václav Jordán pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Autor je primář gynekologicko-porodnického oddělení v nemocnici Schiers ve Švýcarsku, spolupracuje se Světovou asociací pro medicínu katastrof. Na pražském CEVRO Institutu absolvoval obor bezpečnostní management.