Zakopaný žralok

Asi nejbizarnější pokrm na Islandu, z kterého se dělá nevolno i některým domorodcům, je takzvaný Hákarl. Zakopete grónského žraloka, na pár týdnů až několik měsíců. Maso v zemi ještě stlačíte (dříve se používaly kameny), po vyndání nakrájíte na kousky, vysušíte a podáváte s pálenkou Brennivín, která se destiluje z brambor. Mimochodem čerstvé maso tohoto druhu žraloka je jedovaté. A právě popsaným procesem přípravy se stane jedlé. Aspoň pro někoho. 

Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Trocha adrenalinu

Jedovatá je normálně i ryba fugu, která platí za vyhlášenou delikatesu v Japonsku. Fugu dokonce patří k nejjedovatějším zvířatům na svět. Její orgány totiž obsahují smrtící tetrodoxin a jedna rybka tak může otrávit až desítky strávníků. Kuchař, který smí fugu připravovat v restauraci, musí projít řádným výcvikem, protože jde doslova o život. Chuťově je fugu delikátní, ovšem ty okolnosti…a navíc finance! Jedna ryba vás může vyjít i na 500 dolarů (zhruba 10 tisíc korun).

Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Příliš zralý sýr

Prazvláštní specialitkou Sardinie je casu marzu. Už při zběžném pohledu vám bude jasné, že je s touto pochoutkou něco špatně. Sýr je totiž plný červů. Slabší povahy je před konzumací vyndají, silnější naopak slupnou sýr i 'maso'.  A výroba delikatesy? Ovčí sýr je během procesu zrání obohacen o larvy sýrovodky drobné, která kyselinou rozpustí tuk a sýr se tak stává vláčnějším. Casu marzu se podává ve vysokém stádiu rozkladu a během servírování bývá prolezlý larvami skrz naskrz. Mimochodem, červavý sýr nesmí vyvážet ze Sardinie. Takže jestli tam letos jedete na dovolenou, máte jedinečnou šanci tuto kulinářskou perlu vyzkoušet.

Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Smrdutá výzva

V Japonsku je nattó běžné jídlo, které však může cizince nepříjemně překvapit svým zápachem. Zvědavcům se doporučuje během konzumace zacpat nos, aby misi nevzdali ještě dřív, než si sousto strčí do pusy. Chuťově je to pak prý s nattó, což jsou vlastně zkvašené sójové boby, tak napůl. Někteří to milují, jiní nesnášejí a sami Japonci to prý celkem s oblibou snídají. Dochucují to sójovou omáčkou, nebo třeba křenem wasabi a rýží. A pozor - pokrm je také výrazně mazlavý, tak ať se moc neulepíte.

Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Stará vejce

Každý, kdo někdy rozbil na pánvičku pukavce, ví, jak moc zkažené vejce páchne. Nicméně v Číně jsou vejce naložená týdny i měsíce do soli či nehašeného vápna vyhledávanou pochoutkou. Takzvaná staletá nebo tisíciletá vejce během přípravy změní svou hmotu na jakýsi krém, který nemá s klasickým obsahem vajíčka příliš společného a také dost odpudivě smrdí. Nicméně chuťově jsou prý dobré.

Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Kachni embrya

Kachní vejce s embryem si oblíbili fajnšmekři v Jihovýchodní Asii, Vietnamu, Laosu, Číně, na Filipínách, nebo v Kambodži. Oplodněná vajíčka se během přípravy zahřívají a kontrolují, zda je embryo dost velké, posléze se vejce třeba uvaří natvrdo a servíruje. 

Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Je libo tarantuli?

Milovníci hmyzu a jiné havěti si přijdou na své v Kambodži. Mohou tam totiž ochutnat smažené tarantule. Jídlo je to zdravé a výživné, byť na pohled nic moc. Jako doplněk si k tomu můžete dát opět sójovou omáčku.

Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Živé jídlo

Živé chobotničky jsou podávány v Jižní Koreji. Doslova a do písmene si tedy strávník musí dávat pozor, aby mu jídlo nepláchlo z talíře, případně ho nemusel honit po obličeji. Chobotničky se namáčí do sezamového oleje a zapíjí rýžovým vínem.

Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Starořímská omáčka

A na závěr jedna historická bašta. Pořádně podivnou záležitost totiž konzumovali i staří Římané. Omáčka garum se vyráběla z ryb, především makrel, které se 2-3 měsíce kvasily na slunci zasypané solí. A zdánlivá nechutnost měla obrovskou popularitu. Konzumovaly ji různé sociální vrstvy, některé druhy však mohly být drahé jako vzácný parfém. S úspěchem garum vyráběli v Pompejích, omáčka se dochucovala například octem nebo medem. Dříve než Římané konzumovali garum ve starověkém Řecku, nejvíc si však tuto pochutinu oblíbili právě v Římě a jedla se i v Byzanci.

Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock