Na veselém hřbitově vládne černý humor. Mrtví si ze sebe 'utahují'
Hřbitov nemusí být ponuré místo. Dokazuje to hřbitov v zapadlé rumunské vesnici, kde tisícovku hrobů zdobí barevné pravoslavné kříže s kresbami a epitafy o tom, jak dotyčný zemřel. Místo plné černého humoru je tak už desítky let jednou z hlavních turistických atrakcí na Balkáně.
Ve vesnici Sapanta na severozápadě Rumunska se udrží málo tajemství, a tak se všechny vady živých po smrti přemění v "hřbitovní umění". Tento věcný přístup, okořeněný černým humorem, vyrůstá z tradiční vesnické kultury v regionu a přitahuje návštěvníky. Navzdory odlehlosti - vesnička leží asi 600 kilometrů severozápadně od Bukurešti - se stala jednou z hlavních turistických atrakcí v balkánské zemi.
"Tento hřbitov není pouhý hřbitov. Lidé si tu uvědomují, že je to skutečně místo, kde se můžete smát sami sobě," míní dvaašedesátiletý řezbář Dumitru Pop Tincu, který zhotovil mnoho z místních křížů ve své dílně. S novináři hovořil oblečený v tradičním vyšívaném kroji a se slamákem na hlavě.
Jednou z rána si skupina německých turistů zvědavě prohlížela řady modrých, žlutých, zelených a červených křížů s kresbami a nápisy v místním nářečí. Podle některých je toto místo spíše muzeem v přírodě než hřbitovem.
"Slýchával jsem o tom v dětství. Rodiče mi vyprávěli o veselém hřbitovu. Vždy jsem chtěl sem přijet a vidět to, ale povedlo se mi to až teď," uvedl třiašedesátiletý Gerhard Schuster, který se narodil v Rumunsku, ale žije v Kemptenu na jihu Německa.
Odjel jsem na Západ a přejelo mě tam metro
Jedna z kreseb zachycuje mladého muže a vůz metra, který ho přejel. Epitaf praví: "Tolik jsem miloval život, odjel jsem do západní Evropy. Pařížské metro možná bylo moje prokletí. Hazardoval jsem a zemřel v šestnácti letech v roce 2001."
Některé kříže připomínají moderní kázání o morálce. Třeba epitaf řidiče kamionu varuje před uštváním se prací. "Dřel jsem se, abych zbohatl a všechny předstihl. Přál bych si, aby se lidé zastavili a přečetli si na mém kříži, co se stalo: můj kamion se převrátil a rozmačkal mě. Zemřel jsem v Barceloně ve 42 letech."
Osmdesátiletá tradice
S nápadem vyrýt epitafy a jednoduché kresbičky na kříže přišel v roce 1935 místní řezbář Stan Ioan Patras. Do své smrti v roce 1977 zhotovil na 700 křížů. Ten na jeho hrobě hlásá, že byl tvůrcem veselého hřbitova.
Kříže stojí od 2000 do 5000 lei (asi 11 až 28 tisíc Kč) a trvá i několik týdnů, než se vytvoří.
Některé kříže jsou zábavné, jiné prostě smutné.
Kříž na jednom hrobě vypovídá, že tříleté dítě přejelo auto. Další vypráví příběh osmatřicetiletého muže, kterého "nelítostná smrt" vzala ženě a dvěma dcerám.
"Tyto verše a obrázky obsahují věci, které nám připomínají, o čem je život," říká o filozofii místního hřbitova řezbář Dumitru Pop Tincu.