Dnes je neděle 22. května 2022., Svátek má Emil
Počasí dnes 21°C Polojasno

Na trůně se dlouho neudržel, ale olympijské zlato panu králi nikdo nevezme

Na trůně se dlouho neudržel, ale olympijské zlato panu králi nikdo nevezme
Konstantin II. s britskou královnou Alžbětou II. (snímek z října 2011) | zdroj: Profimedia

Poslední řecký král Konstantin II. nastoupil na trůn před 58 lety. Dlouho se na něm neohřál a jako panovník za tři a půl roku velkou díru do světa neudělal, nicméně ještě jako korunní princ alespoň vybojoval olympijské zlato. Domů se vrátil v roce 2013 po 46letém exilu.

Konstantin II. se stal králem po smrti svého otce Pavla I. Řeckého 6. března 1964. Byl posledním králem Řecka z dynastie Glücksburgů, vedlejší linie Oldenburgů. Ve svých 23 letech byl v té době nejmladší hlavou státu v Evropě a vládl de iure do roku 1973, kdy ho svrhla vojenská junta a vyhlásila republiku. Ve skutečnosti ale vládl jen do roku 1967, kdy odešel do exilu.

Do exilu už jako roční dítě

Konstantin II. se narodil v roce 1940 a už jako roční dítě odešel s rodiči do exilu, když Němci v dubnu 1941 obsadili Řecko. Do Atén se vrátil s rodiči a sestrami Irenou a Sofií (pozdější manželkou španělského krále Juana Carlose I. a matkou současného španělského krále Felipeho VI.) až v roce 1946. Jeho otec Pavel I. (bratranec nedávno zesnulého britského prince Philipa) nastoupil na trůn v roce 1947 v době zuřící řecké občanské války, v níž proti sobě stáli konzervativci a komunističtí partyzáni. Král přispěl k uzavření příměří v roce 1949, nicméně antikomunističtí nacionalisté získali navrch a řecká společnost zůstala vnitřně rozdělena několik dalších desetiletí. Zemi částečně stabilizoval vstup do NATO v roce 1952 a asociační dohoda s Evropským hospodářským společenstvím o devět let později, vojenskému převratu to ale nakonec beztak nezabránilo.

Konstantin byl nadaný sportovec. Dělal karate, běhal, plaval, hrál squash, jezdil na koni – a především se věnoval jachtingu. Na letních olympijských hrách v Římě v roce 1960 v něm dosáhl senzačního úspěchu, když se svou posádkou získal zlato (ve třídě Dragon). Jachtingu zůstal věrný i později jako svazový funkcionář, olympijskému hnutí zase jako zástupce Mezinárodního olympijskému výboru.

V politice už později tolik úspěchů neměl. Dostal se do sporu s premiérem Jorgosem Papandreem (zakladatelem politické dynastie Papandreů) a v roce 1965 ho odstavil od moci, na což neměl jako konstituční monarcha právo. Před dalšími parlamentními volbami pak provedli pravicoví důstojníci v dubnu 1967 státní převrat a chopili se moci v zemi.

Další exil a konec kralování

Konstantin II. po neúspěšném ozbrojeném povstání proti režimu uprchl do exilu, ale neabdikoval. Ústava z listopadu 1968 jej zbavila veškerých práv, formálně ale zůstal ve funkci až do června 1973, kdy junta vyhlásila zrušení monarchie. Po pádu vojenského režimu se pak pro zrušení monarchie a proti návratu krále vyslovila v referendu v roce 1974 jasná většina Řeků.

„Pokud se řecký lid rozhodne, že chce žít v republice, má na to právo a měli by ho nechat na pokoji, aby si své rozhodnutí užil,“ prohlásil bývalý král o mnoho let později v jednom rozhovoru. Zůstal v exilu, oficiálně mu bylo uděleno dánské občanství, protože jeho manželka Anne-Marie je sestrou dánské královny Margrethe II.

Konstantin žil dlouhá léta s rodinou v Londýně. Po tahanicích o rodinný majetek s řeckým státem nastalo v devadesátých letech určité uvolnění, nicméně když v roce 1993 přijel do Řecka, lidem vadil jeho volný pohyb po zemi. Byl zbaven občanství, protože odmítl přijmout příjmení a vzdát se titulu ‚král Konstantin‘. Od roku 2013 žije s manželkou opět v Řecku - s dánským diplomatickým pasem. 

Zdroje:
Vlastní