Osmého května 1972 unesli čtyři palestinští teroristé z organizace Černé září boeing belgické letecké společnosti Sabena. Na palubě letu číslo 571 z Bruselu do Tel Avivu s mezipřistáním ve Vídni bylo devadesát cestujících a deset členů posádky.

Asi dvacet minut po startu z Rakouska vtrhli do pilotní kabiny dva muži, zatímco dvě mladé ženy držely v šachu cestující a letušky. Kapitánem letadla byl zkušený britský pilot Reginald Levy (ten den slavil shodou okolností padesáté narozeniny) – muž s pevnými nervy, který jako pilot bombardéru RAF bojoval za války proti Německu a po válce během Berlínské blokády absolvoval desítky letů v rámci zásobovacího leteckého mostu.

„Jak vidíte, máme na palubě přátele,“ oznámil Levy s ledovým klidem vyděšeným cestujícím. Požadavek únosců byl jednoduchý: Letadlo mělo podle plánu přistát v Tel Avivu a výměnou za cestující a posádku mělo být z izraelských věznic propuštěno 315 Palestinců. V opačném případě únosci hrozili, že vyhodí letadlo do povětří. Oddělili také rukojmí s izraelskými pasy nebo židovsky znějícími jmény od ostatních a přesunuli je do zadní části letadla.

Během letu si kapitán s únosci neustále povídal o všem možném - „od navigace až po sex“, jak později řekl. Kolem čtvrt na sedm večer přistál na telavivském letišti Lod (dnešní Ben Gurionovo mezinárodní letiště) a stroj byl odstaven na nejvzdálenější konec letištní plochy.

Operace Izotop

Izrael byl informován a ministr obrany Moše Dajan spustil riskantní záchrannou operaci s krycím názvem Izotop. Tu měla provést elitní protiteroristická jednotka Sajeret Matkal pod velením třicetiletého majora Ehuda Baraka – pozdějšího izraelského ministerského předsedy z let 1999-2001 a ministra obrany z let 2007-2013.

Několik hodin po přistání byly letounu zničeny pneumatiky, aby nemohl vzlétnout, a za tmy izraelské komando u trupu ukrylo žebříky. Bylo zahájeno vyjednávání a teroristé vyslali Levyho, který měl u sebe vzorek plastických trhavin umístěných v kabině jako důkaz, že to Palestinci myslí vážně. Předal vzorek Izraelcům a podrobně je informoval o únoscích, jejich vzhledu, rozestavení a o rozmístění náloží v letadle. Pak se opět vrátil na palubu

Bylo rozhodnuto, že se provede operace, kterou dosud nikdo nevyzkoušel: Komando vtrhne na palubu a únosce zlikviduje dřív, než stihnou nálože odpálit.

Jednotka Sajeret Matkal podobnou akci nacvičovala několik měsíců, nyní tedy měla zasáhnout naostro. Izrael předstíral, že hodlá požadavkům únosců vyhovět. Ráno 9. května 1972 se k letadlu přiblížilo 16 mužů v bílých kombinézách leteckých techniků. Teroristé jejich příjezd očekávali, protože si vyžádali opravu. Ve skutečnosti však šlo přinejmenším u dvanácti z nich o členy zásahového komanda.

Zraněný člen komanda Benjamin Netanjahu obdržel vyznamenání z rukou prezidenta Zalmana Šazara | zdroj: Profimedia

Jak vyprávěli svědkové z řad cestujících, najednou se rozrazily dveře a komando v několika skupinách vtrhlo na palubu. Dva mužští teroristé byli okamžitě zastřeleni, jedna z žen byla postřelena, druhá se vzdala – s odjištěným granátem v ruce.

Při útoku byli zraněni tři cestující. Dvaadvacetiletá Miriam Holzbergová-Andersenová při příchodu izraelských vojáků vyskočila, místo aby se podle povelu vrhla na zem, a kulka určená jednomu z únosců ji omylem zasáhla do hlavy. Dívka o několik dní později zemřela. Při útoku byl zraněn i 22letý člen komanda Benjamin Netanjahu – pozdější ministr financí a současný izraelský ministerský předseda (který kromě toho premiéroval i v letech 1996-1999 a 2009-2021).

Odhlédnuto od jedné mrtvé cestující byl útok komanda na unesené letadlo úspěšný a stal se vzorem pro pozdější podobné zásahy - v Mogadišu v říjnu 1977 nebo v Marseille v prosinci 1994. Jiné podobné protiteroristické akce ale naopak končily tragicky - například na Kypru v únoru 1978, na Maltě v listopadu 1985 nebo v Karáčí v září 1986.